• MEMO: Kedu (fádní rýžový pudink)
Vůní Kedu v neobvyklém bílém keramickém flakonu zahájila Memo Paris novou cetovní řadu: Graines Vagabondes, semena na cestách. Po loňské kožené kolekci letos Memo utopilo ve flakonech semena, zárodky života, a první je pražený SEZAM.
Legenda Kedu je nádherná: jako všechny parfémy Memo zachycuje cestovní horečku Clary Moloy. Výlet na Jávu, na planinu Kedu ohraničenou sopkami, uprostřed které stojí nádherný, velkolepý a záhadný chrám Borobudur. Parfém se odvolává na tradici očištění duše od špatných vášní při svátku Waisak nebo Vesak, svátek osvícení a smrti Buddhy o prvním květnovém úplňku. V tisíci lucernách, které osvětlují terasy chrámu, hoří věčný oheň, který sem každý rok přinášejí z chrámu Mrapen Kabupaten Grobogan; tam mniši udržují živý oheň od doby Buddhovy smrti. Stoupáte očistnou poutí k vrcholu chrámu Borobudur a do každé lampy hodíte jedno zrníčko – jedno zrníčko za jednu temnou vášeň…máte tisíc špatných vážní?
Zdroj obrázku: http://www.naturalis-expeditions.com/highlights.cfm?Show=18
A právě vůně upečeného sezamu je to, co jsem hledala v Kedu. Představovala jsem si kouřově-kadidlovou, dehtově dusivou vůni oleje z praženého sezamu, který vám Vietnamci v lepší jídelně zakápnou salát z klíčků. Pikantní, až fetišistický pach uzeného, šokující pronikavostí. Co jiného po pichlavé Italian leather? Chyba lávky. Nic. Ani ťuk.
Začátek je citrusově opulentní. Že je to oxymoron? Že citrusy můžou být jen lehké, osvěžové? No, skoro ano. Ale vůně je nacpaná všemi druhy citrusů, které postrádají řezavý tón citrusové kůry. Džus a dužina citrusů, kterou navíc tlumí sladká, klasická bulharská růže a svěží jarní kytka: frézie. Kde je ten sezam?
Když se začátek uklidní, začne se drát nahoru něco teplého, plného, sladkého…pižmo, áno, a? Rýžový pudink. Podivný a podobný, co znám z Dolce Riso / Calé Fragranze d´Autore. No jasně, tohle není pražený sezam. To jsou semínka bílého sezamu, lehce zapečená na sladké housce, která by se jmenovala „makovka“, kdyby na ní byl mák. Semínka na sladkém rohlíku, sezamovce. Tak to není úplně můj šálek čaje.
K sezamovce se přidává pižmo, klasické živočišné pižmo. Nepředstavujte si nafoukaná bílá peříčka od Guerlaina; tohle pižmo vypadlo z jelena. Spolu s nasládlým sezamem tvoří trochu zvláštní, nesourodou dvojku, a asi proto k nim během chvíle přibyde větvičník. No, a dílo je dokonáno. Proč? Mech měl vůni asi zvýraznit, zahnat nudu; to se nepovedlo a navíc ji postavil na policic k chlapům, dodal výrazný fougére tón.
Najednou mám v nose skoro fádní, uhlazenou, nedělní, klasickou (tzn. nic nového, originálního) pěknou pánskou toaletku. Rozhodně nejde o éterickou vůni pro vnadné krásky; je to prasklá bublina na povrchu horkého rýžového pudinku, vlažný sezamový rohlík v kapradí s hnědým, teplým pižmem, který křičí „jsem pro chlapy!“. V tomto módu si pak Kedu / MEMO jede asi 20 hodin (nekecám), s poměrně silnou, i když vzhledem k charakteru vůně nevýraznou, siláží.
Líbí se mi to, nebo ne? Nedokážu určit. Rozhodně to není vůně z ranku „must have“, na to je příliš fádní. Ráda si k ní čichnu a budu nadále hledat sezamová semínka (rýžový rohlík ani pudink mne nepřesvědčil), je vcelku líbezná. Jsem ale zklamaná tím, že se nesplnilo moje očekávání, vzhledem k volbě lokality bych čekala nějaké drama. Takže: tento nádherný bílý flakon ke mně na poličku NEPUDE.
Děkuji Campomarzio70 za možnost zkusit tuto atraktivní novinku.
