• Nové muzeum parfumerie FRAGONARD v Paříži

Musée Fragonard je mrtvo, ať žije Musée Fagonard! Mnoho milovníků parfumerie zamáčklo slzu v oku, když staré muzeum Fragonard v Paříži zavřelo navždy brány. Přes sortiment, který je leta a leta stejný a vcelku nudný, má tahle rodinná značka váhu a od začátku byli U TOHO: u vzniku mainstreamu. Ale uzávěrka netrvalo moc dlouho a přesně před rokem, v září 2015, tři sestry, dědičky značky slavnostně otevřely velkolepou expozici ve velodromu uprostřed Paříže, té ze všech nejpařížovatější, kousíček od Garnierovy zlaté Opery. Vyškolené průvodkyně se vás ujmou a uvidíte divy. A je po pořád zadarmo!

Jízdárna pro dámy, nebo kýho výra

Propracovat se ke vchodu není úplně snadné a chce to trochu navigace – návod najdete na konci článku. Projdete kolem butiku Fragonard na hlavní třídě a uvidíte další, hned vedle vchodu do muzea: pokud se vám bude zdát záhadné, jak se dostali lidi do téhle krásné velké prodejny s regály plnými voňavek až do stropu a bez dveří, tak na konci článku se dozvíte řešení.

Pravý vchod do muzea.

Prohlídky probíhají po půl hodině, nahlásíte si zemi původu a vyberete jazyk (AJ, NJ, FJ, RJ) a v recepci vám řeknou čas, kdy máte přijít. Praktická poznámka: tady taky můžete navštívit suverénně nejvoňavější záchodky v centru Paříže, a i když je to sem trošku bludiště, leckterý manžel by vám mohl být pak povděčen a odměnit se nákupem jakésik voňavčičky. My dámy se o tom, samozřejmě, nebavíme (připomínám, že se sem dá pohodlně doběhnout i z Galleries Lafayette).

Doporučuju návštěvu hned ráno, kdy je málo lidí, přišla jsem v 10,00 a 10,30 si mne převzala Ivana, dívka s českými předky (“pifo, žížek, achoj”) a měla jsem ji jen pro sebe. Výběr průvodkyně pro mne nebyl rozhodně náhodný, tímto kvituji vnímavost dam v recepci. Bonusem bylo, že na rozdíl od mnoha jiných průvodkyň nebyla jen vyškolená, ale znala parfumerii i historii Grasse, takže jsme vedly učené rozhovory a bylo to strašně fajn. Zkuste se po Ivaně zeptat.

Čas, který vám zbyde do začátku, doporučuju strávit v prodejně na hlavní ulici, očuchat a vybrat si, co si koupíte. Ale zatím nic nekupujte! Proč se dozvíte na konci.

Trocha historie
Značka je pořád privátní a v současnosti ji vedou tři sestry Costovy, vnučky zakladatele Eugène Fuchse. Přestože jméno zní tak čistě grassky, Fragonard je pařížská značka: podnikavý notář Eugène si uvědomil, kolik bohatých turistů navštěvuje Grasse a že by si učitě rádi něco typického odvezli na památku a vlastně je jim jedno, kolik to stojí. V roce 1926 otevřel první obchod s parfémy, nesoucí jméno slavného malíře původem z Grasse, Jean Honoré Fragonarda, jehož otec byl jedním ze zdejších rukavičkářů (vyráběl parfémované rukavice). Lokální jméno mělo svůj význam: jeho obchodním cílem bylo turistům nabídnout kvalitní suvenýry, a tak i první kolekce byly pojmenované po Molinardových obrazech. Později sortiment doplnil provensálským folklorem: vyšívanými utěrkami, ručníčky, taštičkami, etuemi, sadami toaletních potřeb, oblečením… Prostě totéž, co najdete ve většině krámů se suvenýry po celém světě (zrcátka, koraálky), jen na mnohem vyšší úrovni. Vůně tvořil parfumér, zezačátku z nakupovaných materiálů, později Fuchs koupil v Grasse pozemky a začal pěstovat a destilovat kosatec, levanduli a další bylinky prodávat i raw materiály ostatním parfumérům. Druhým šéfem firmy byl jeho zeť Jean-François Costa, který založil rozsáhlé sbírky. Současné majitelky, tři sestry Costovy, se perfektně doplňují: Agnès je obchodní a marketingová ředitelka, určuje směřování firmy a přináší krativu do podnikání. Françoise je finanční ředitelka a Anne, vystudovaná lékařka, řídí výrobu kosmetiky. Jejich vnímání značky se trochu posunulo: dnes chtějí nabízet “dostupný luxus”. Jestli to má znamenat ještě větší pouťovitost a vyšší ceny, tak se daří. Komerčně zcela jistě. 

S průvodkyní sejdete do kruhového sklepního prostoru, a uvědomíte si, že jste pod náměstíčkem, po kterém jste přišli. Bývalé divadlo Eden ze 17. století ve tvaru amfiteátru s podiem zapuštěným pod úroveň ulice bylo na konci 19. století přebudované na velodrom, dámskou jízdárnu.

Mně nejdřív nějak nedošlo, o co jde, a pak jsem to viděla na secesních plakátech dole, hned mne nadchlo: ženy, které nesměly odhalovat nohy, natož nosit kalhoty, si oblíbily novou kratochvíli – ježdění na kole. Na veřejnosti se této hříšné aktivitě věnovat nemohly, ale tento prostor, uzavřený mužům, jim nechal popustit mravům, dámy navlékly gatě, nasedly na bicykly a jezdily dokola, jako my dnes bruslíme. Což je ohromující a vlastně i příznačné současnému podnikaní značky: je to spanilá a trochu zběsilá jízda tří dam. A právě tři sestry nedávno zakoupily tento objekt v centru Paříže, který má jediný účel: uložit sem sbírky a archiv značky. Šlechetné, dámy!

V podzemí muzea Fragonard

Interiér je citlivě a nákladně zrestaurovaný. Zachovalé původní prvky jsou pečlivě zrekonstruované, nové části vyrobené z klasických materiálů, které sem patří: kov a dřevo. Plastové tady nemají ani kliky a kohoutky. Zase jim to sto let vydrží.

Bohužel dole v hlavní části je dost tma, takže nejen, že nejde fotit, ale ani si neužijete ten prostor, prostě to není vidět. Centrální atrium cirku je vysoké přes dvě patra, takže sem nastěhovali destilační zařízení v životní velikosti.

Tohle nejsou ty největší vystavené alambicy, destilační kotle. Obr stojí v nejtemnějším koutě a vyhlíží velmi pekelně.

Oproti tomu subtilnost rámečků enfleurage, na kterých se každý den ručně mění kvítky jasmínu na tukové vrstvě (nešahejte ne to, nevoní to a budete mít celou kapsu od lepkavého vosku, co nejde vyprat, zabezpečovací zařízení tam tedy není) vám napoví, jak se se změnou technologií musela zvýšit efektivita i objem produkce a zlevnit cena výsledného výrobku.

Na video obrazovkách běží filmy z produkce, takové ty známé záběry mužů v gumákách přehrabující lopatou hromady růžových kvítků, tehdy a teď. Videa a infopanely k exponátům pěkně popisují celý výrobní proces.

Ve vitrínách najdete různé artefakty nasbírané otcem majitelek Jean-François Costa od roku 1960, jimž vévodí zcela nezajímavý kus ambry, zcela nechutné žlázy norka, skleněná baňka chromatografu snímající vůní něžné konvalinky a absolutně strašidelná vyceněná vycpaná cibetka. Věřím, že v noci vyleze a vizitýruje to tam.

V koutku parfuméra jsou umístěné orgue à parfum – parfumérské varhany, na požádání vám dají ochutnat některé z jejich vlastních vyhlášených ingrediencí: mne zaujaly tři kosatce, podle typu výroby a stáří (zralosti) kořene. Bohužel je neprodávají jako soliflor. Až do listopadu 2016 je video expozice věnovaná 90. letům historie značky, ale věřím, že po skončení bude nahrazená nějakou další atraktivní expozicí, takže o nic nepřijdete.

Ve sbírce historických flakonů najdete precizně zpracované pomandery (přívěšky – pastičky na blechy), hezky seřazené historické lahvičky (kdo hledá, najde i český křišťál) z nichž nejstarší je 3.000 let.

V moderní části najdete flakony značek, kterým Fragonard dodával ingredience (jistěže Guerlain, LT Piver, Poiret a bláznivé sošky Elsy Schiparelli) a nějaké buržoazní toaletní sady a lahvičky na soli. A samozřejmě celá historie vlastních lahviček. Oceňuju přesné popisky, bohužel jsou tak designové a mrňavé, že se to v té tmě blbě čte. O focení z ruky nemluvě.

Když na svoji Ivanu uděláte dojem, pustí vás i do části za provazem, kde jsou carské a královské flakony nebo třeba extrémně vzácné kreace Schiparelli a normálně se na ně kouká jen zdálky.

Sbírka je celkem rozsáhlá a zachycuje historii, ale v muzeu dekorativního umění v Louvre najdete sbírku větší, lépe roztříděnou a zasazenou do času, a na mnoha dalších místech taky. Ale hezké to je, to ano.

Etikety parfémů, nálepky a obrázky

Po točených schodech s tepaným zábradlím vyjdete zpět nahoru do ráje – tedy pro mne. Sbírka etiket, některé původní, některé zrekonstruované. Jedinečná a nevídaná, nikde jinde jsem na nic podobného nenarazila (jestli vy ano, napište mi do komentářů). Jsou tady všechny, i ty etikety, které maloval Mucha. Vůbec secese je tady zastoupená nejvíc. Zajímavé je třídění: tam, kde se sešlo víc etiket z jedné linie od různých výrobců, např. ruské kůže nebo konvalinky, jsou seřazené podle času a vypadají jako kronika výtvarného umění. Bohužel…

Bohužel jsem si nehlídala čas, tedy nenapadlo mne, že čas na jednu prohlídku je omezený, takže etikety jsem jen prosvištěla, neboť Ivanu si přišla vyzvednout kolegyně. Ivana se omluvila, rozloučila a předala mne dívce, která už nic nevěděla, nebyla příliš komunikativní a dohnala mne k východu. Opravdu dohnala, protože tam je ten kýžený cíl: prodejna. Tedy pokud vás zajímají etikety, tak se nezdržujte dole prohlížením historických flakonů, které uvidíte jindy a lépe, a utíkejte rovnou do horní galerie.

• Obchod především

V prodejně mi docvaklo, o co tady jde: byla to ta krásná prosklená kostka bez dveří, kterou jsem viděla z venku a nakupující uvnitř byli lapeni! Prodejnou se totiž prochází k východu a očekává se, že si něco koupíte. I když jsem to neměla v úmyslu, přišlo mi jako slušnost si něco zakoupit jako honorář Ivaně a náhradu za vstup zdarma. Dívka mne dotlačila k pultu s jejich zlatými extraity, ale já je znám a nelíbí se mi ani jeden. Oni to prezentují jako zábavný kvíz znalostí, ale jde to, že vám dává dívka čuchnout k papírkům a vy máte hádat složky. Jestli se nechcete ztratit tvář, našprtejte si to předem (a pamatujte si, že tuberóza není nikde), já jsem neuhodla ani jednu složku. Zato jsem si poodešla k letošním limitkám a k dívčině zřetelné nelibosti jsem si vzala Incense Tonka, který jsem si vybrala už před prohlídkou ve druhé prodejně a nekoupila jen proto, abych to nemusela tahat. To mne zachránilo, protože jinak bych si fakt musela koupit nějaký z těch jejich tekutých suvenýrů.

Protože dívka byla opravdu extrémně kyselá, chtěla jsem ji potěšit, vrátila jsem se ještě k pultu s extraity a nechala si přihodit do košíku zlatý kabelkáč. Suvenýr. Dívka to zřejmě považovala za provokaci, protože mi dalo hrozně moc práce ji přesvědčit, aby mi ho vůbec podala. Ostentativně mi přestala rozumět a už to vypadalo, že budu muset přeskočit pult a vzít si ho z regálu sama. Ještě stojí za zmínku vzorky: u pokladny jsem dostala čtyři pytlíčky s parfémovanými kapesníčky. Nevím, jakou máte zkušenost vy, ale já jak nemám vzorek v ampuli, tak ho nezkusím. Asi před třema okama jsem zakoupila vzorky Weil, které právě přišly ve fromě kapesníčků; letos jsem je zabalila Žabě na výlet, aby si měl čím utřít prstíky od řízků, než vyschnou. Co to je za kulturu, parfém na utěrku?

Při odchodu jsem měla pocit jako po absolvování prezentace dek pro důchodce nebo prodejní akci Amwaye a musela jsem zapadnou na resuscitaci do kavárny poblíž Theatre Edouard (zajděte taky, klidnější místo v centru těžko najdete). Škoda. Až na ten otravný a nečekaný závěr se mi Muzeum moc líbilo a rozhodně má genius loci a určitě doporučuju. Jen se prostě připravte na finální nucení k nákupu.

Jak se tam dostanete: francouzky přesná navigace

Muzea Fragonard jsou tady vlastně dvě, asi kilometr od sebe. Je to dost matoucí, že na jednom kilometru čtverečním v okolí Opery najdete tři muzea, z toho jedno zrušené, tři prodejny a jeden headoffice Fragonard (9 Rue Scribe – na adrese starého muzea; v mnoha průvodcích, na webu značky i v Google maps je pořád uvedená jako aktuální: klidně vstupte, oni vás odtud pošlou do příslušných míst za dvěma rohy).

Vlastně je úplně jedno, na kterou z adres narazíte nejdříve: vemte si od nich kartičku s plánkem a rázem pochopíte. Váš cíl je náměstíčko 3-5 Square de l’Opéra Louis Jouvet (nebo jděte po šipkách k Theatre Edouard, který je na propojeném náměstíčku a na rozdíl od Muzea je dobře značeno a stojí za vidění). 

Je to hrozně hezké místo s kavárničkama a jezdeckou sochou, skrývá se ve vnitrobloku, na klidném plácku, do kterého vede ulice s turniketem, aby sem nemohly ani bicykly. Když už budete stát před prodejnou Fragonard na adrese 7 Rue Boudreau, koukněte vpravo od výlohy a jakmile uvidíte pouliční turniket, tak to je ono. Velkolepý vchod na náměstíčku pak už neminete.

V tom druhém muzeu najdete historické flakony značky a je umístěné v moderním, strohém butiku Fragonard na 39 bd des Capucines. Za mne klidně můžete toto muzeum vynechat, uvidíte zlomek toho, co v jízdárně a je to jen zkrácená naháněčka k nákupu na konci, s míň atraktivním obsahem. Nápovědou nám budiž, že na první adrese se sešly anglicky, italsky, francouzsky a česky mluvící turistky; na té druhé se mluvilo jazyky, které se nezapisují latinkou, a cílem bylo především naplnění tašek. (Za zaznamenání ale stojí, že kousek vedle je outlet kabelek a bot, kde prodávají např. Ferragamo se slevami 50-70%, a to prosím na letošní kolekci!)

T!P
S kartou The Paris Pass získáte slevu 10% na nákup u Fragonarda a slibují i dáreček. Nevyzkoušeno, já chodím všude zadarmo a jezdím autem, ale třeba se ozve někdo se zkušeností.

Jestli budete v Paříži bez auta, je to zastávka metra l´Opera, tam stejně pojedete kvůli parfumeriím v Galleries Lafayette, nezapomeňte se vyvézt taky na vyhlídku na střechu galerie, je to zadarmo a pohlédnete z očí do očí chrličům na střeše opery. Pozor, v zimě se zavírá v 17 hodin. Pokud pojedete autem, parkovací místo se dá chytit přímo okolo Opery, anebo v uličkách za Galleries. Ale nejlepší je nechat se tam vysadit a poslat tatínka s děckama na celý den do vědecko-technického parku La Villette, Žaba tam chodí od tří let a zábavu si tam najde i tatínek (i maminka už tam byla dvakrát, že). Mají tam živou ponorku a Sputnik.