• DIPTYQUE: Eau des Sens (Drobná peripetie na dálnici)

Zůstali jsme viset na dálnici. S relativně novým autem vyšší střední třídy byste něco takového neočekávali. Ale stalo se. Cestou ze služební cesty v Děčíně jsme se zastavili v Mohelnici na pumpě pro kávu. Až do té chvíle probíhalo vše hladce. Po nastartování v Mohelnici se ale Toyota změnila ve vesmírnou loď Enterprise při útoku emzáků. Nebylo jediné kontrolky, která by neblikala, nepípala či se jinak neprojevovala.
Auto je firemní, volali jsme tedy kolegovi, který se stará o vozový park a ten zkušeně prohlásil, že to nic není a můžeme klidně jet. Tak jsme jeli. Klidně sice ne, ale jeli. Největší starost nám dělala ručička tachometru, která se opakovaně těžce šplhala k osmdesátce aby pak znaveně klesla zpátky na nulu. Vypadala jak Sisyfos. No, je fakt že mi dělaly starost i jiné drobnosti, jako třeba že nám zešílevší elektronika zablokuje brzdy, nebo tak něco. Ale o tom jsem nahlas nemluvila. Zkuste kecat chlapům do aut.

Z chmurných myšlenek mě vysvobodil kolega, který zavolal a nařídili okamžitě, ale okamžitě zastavit. Tentýž kolega, co říkal, že máme klidně jet. Asi něco vygůglil.
Máte taky pojištění s asistenční službou? Dostali jste telefonní číslo, na které máte zavolat v případě problému na cestách a to i v případě nehody? Naše firma samozřejmě takovou službu má. Až do této chvíle jsem si poněkud naivně myslela, že zavoláte-li na takové číslo, bude někdo váš problém promptně řešit. A ono to tak i je. Ovšem napřed se musíte dovolat. Netelefonovala jsem já, ale podle délky hovoru a stupně brunátnosti kolegy, dloubajícího do displeje, jsem usoudila, že to probíhá asi následovně: vytočíte číslo, ozve se vám úvodní znělka a poté to známé “Chcete-li nahlásit poruchu, zmáčkněte 1, chcete-li nahlásit nehodu, zmáčkněte 2, krvácíte-li, zmáčkněte 3 …”. Chvějící se rukou zmáčknete 3 … ozve se “Momentálně jsou všichni naši operátoři zaneprázdněni. Chcete-li …” Mrštíte telefonem do příkopu.

No, možná lehce přeháním. Nakonec jsme se dovolali a objednali odtah do Ostravy i s odvozem. Po třech dalších zpětných telefonátech, upřesnění místa a cca hodině a půl jsme se dočkali rozhrkaného povozu jen o něco málo většího, než naše porouchaná Toyota.
První, co nám řidič odtahovky sdělil bylo, že mu cestou pro nás někde uletěl majáček, ale to je prý v pohodě. Tak jo. Naložilo se auto, naložili jsme se my. Všichni tři, pěkně tělo na tělo, na zadní lavici, protože řidič odtahovky si na tu romantickou noční cestu Mohelnice – Ostrava – Mohelnice vzal sebou přítelkyni.
Na náš dotaz co to tam občas zasyčí jsme se dozvěděli, že je to drobet přetížené a tak hydraulika pracuje, ale to je v pohodě. Na tu zběsile červeně blikající kontrolku, velkou jako kráva, jsme se pak už raději neptali. Mlčeli jsme i když kontrolka začala svítit trvale a řidič musel jet v předklonu, s obličejem přilepeným na předním skle, protože by jinak přes to červené světlo nic neviděl. Neměl s tím problém, nebyl připoutaný a tak měl volnost pohybu. I přítelkyně.

Jedno pozitivum tahle peripetie měla. Sedíc hodinu a půl v autě na odpočívadle, kde nebylo kromě kamionů nic, ani pitomý kafe, měla jsem dost času uspořádat si poznámky k vůni, kterou jsem měla sebou – Eau des Sens od Diptyque.
K téhle vůni jsem přišla víceméně náhodou, od laskavého dárce. Nebyl ale její čas. Tehdy jsem totiž ještě jela v “těžkých vodách”. Od začátku mé parfémové úchylky jsem jela v těžkých vodách. Tedy v parfémech, po kterých mé kolegy bolí hlava a od kterých se každá “moderní sebevědomá žena” zhnuseně odvrací.
Až do začátku letošního léta. Najednou se nemůžu nabažit svěžích kolínských a dalších lehkých vod. Liju je na sebe po litrech. Z vitríny jsem vytáhla vše, co jsem dosud opomíjela, včetně téhle krasavice.

Eau des Sens ale zas až tak úplně mezi lehké vody nepatří. Je to osvalená kolínská, kolínská chlap. Má osvěžující charakter kolínské, koncentraci toaletky a výdrž a siláž edp, ne-li parfému. Kam se hrabou ty oxymoróny od Atelier Cologne, kterým říkají cologne absolue. Tahle holka za vámi bude vlát celý den.
Eau des Sens je vystavěná kolem pomerančového květu. S ním mám komplikovaný vztah. Láska i nenávist. Existuje zpracování, pro které bych zabíjela (ach, Thierry) a zpracování, které zabíjí mě a je jedno, jestli smrtelnou nudou, nebo smrtelnými indoly.
V Eau des Sens je takový … normální. Trochu mýdlový, od indolů očištěný. Tak proč se nenudím?
Asi je to tím jalovcem. Je tam, ale na rozdíl od takové Eau Duelle nemáte pocit, že jste se vykoupali v ginu. A nebo andělikou? Určitě je to ale tím jen symbolicky naplesnivělým, uzemňujícím pačuli. Tahle veselá trojka dodá bylinnost a zemitost a výsledkem je ne květ, ale rovnou celý strom – pomerančovník.
Větve, kmen, kůra, listí, květy… a to vše zahřáté středomořským sluncem. Klišé, co? Ale ono to tak je. To co se povedlo Olivii Giacobetti v legendární Philosykos, totiž vykreslit fíkovník jen za pomoci vůně, to udělal Olivier Pescheux pro pomerančovník.

Léto končí, ale proč si ho neuchovat doma ve flakonu. Třeba vám pomůže přežít otravnou městskou zimu. A vůbec, všechny vůně od Diptyque stojí za pozornost a dnes jsou již lehce dostupné. Zajděte si pro ně do pražské parfumerie Ingredients.
A ať se vám daří na cestách!