• Od soboty do soboty
Čau Frangipáni, co jste dělali minulý týden a čím jste při tom voněli?
- SOBOTA
Romana: Já jsem byla večer na mušle. Stal se z toho takový malý rituálek, když jsem v sobotu v Praze, tak vyrážím. Tentokrát jsem sebou měla dva kluky se vkusem. Jmenuji se Roztoč & Krůta, kdysi jsem je přesvědčila o tom, že niche vůně jsou prima a oni zakoupili exkluzívní linii Ermenegildo Zegna, zahodili svoje staré Miyake a furt nichovky pokoušejí. Doporučila jsem jim jednou pár levných nichovek, zvítězila Grey Flannel / Geoffrey Beene. Tak jsem jim nadělala odpoledne vzorky, vybírala jsem, aby v nich byl jejich oblíbený „tón veřejných záchodků“. Zdá se jim to sexy. Kdo zná Grey Flannel, ví, o čem je řeč. Přesto se jim nejvíc líbil Eau Froide/Serge Lutens, protože prý voní jako „toto oné Grécko“. Jasně, čerstvé kadidlo. Já jsem na sobě měla Nishane / Musiqua Oud, která je trochu zaskočila. Řeč byla hlavně o Zegnovi, taková nenápadná značka a přitom pro muže zcela nepostradatelná. A navíc víme, kde v Praze se dají levně koupit.

- NEDĚLE


- SOBOTA + NEDĚLE



- PONDĚLÍ
Romana: S pocitem křivdy, že je Mirka v Maďarsku a my jsme se museli vrátit kvůli velké nemoci malého muže (začíná dospívat, rýma, chápete…), jsem jela do práce. Bylo strašné vedro, strašné, vůbec jsem nevěděla, co na sebe. Tak jsem se nenavoněla ničím a až okolo poledne jsem si šplíchla Memo / Inlé, protože voní jak jasmínový čaj s meruňkama, je svěží a není v něm calone. Děkuji.
Ale příliš mne to neuspokojilo. Večer mne manžel pozval na večeři, přinesl mi dárky k narozeninám, tak jsem si po sprše dala Champagne/YSL. Moje smrt! Já ho nosím tradičně jen na Silvestra, vůbec mne nenapadlo, že bude v létě fatální: ten perlivý broskvový aldehyd zezačatku celkem těšil, pak se rozležel a po dvou hodinách jsem šťastně padla do vany.
- ÚTERÝ:
Romana: když jsem přišla z práce, měla jsem chvilku pocit, že bych si mohla uklidit skříňky s voňavkama. Žádná velká akce, jenom přeskládat, co teď nosím a co bych mohla nosit. Totiž já často koukám k němomu na instagram a „a hele, vždyť to mám taky!“. Tak jsem se převlíkla, osprchovala, nalila jsem si vodu s citronem (držím dietu a nepiju alkohol, jen k mušlím) a ten pocit zmizel. Tak jsem si aspoň pro radost vytáhla stařenky a chvíli jsem dumala nad Habanitou z roku 1935, jestli ji mám otevřít nebo ne. Je zapečetěná, mám ji rok, rok jsem ji lámala z francouzského starožitníka, protože jsem ze všeh nejvíc na světě toužila ji zkusit…a se vším respektem k parfémovému dědictví si říkám, že těch zavřených flakonů je na světě asi tak 30. A když ten svůj otevřu,tak už jich bude jen 29. Připadala bych si jako jezuita. Nebo ne? Mirka se mi už rok směje a navádí mne, ale já pořád váhám…
- STŘEDA:
Romana: Měla jsem důležitou schůzku s důležitými pány a vůbec jsem se nemohla rohodnout, co na sebe. Nakonce jsem vyhrabala, a to doslova, Chanel No.5 stojící na hanbě úplně vzadu ve skříňce. Znovuzrození. Už jsem úplně zapomněla, jak je EdP krásný, elegantní a univerzální. Akorát že už jsem na dně dvoustovky, což je divné, protože ho skoro nenosím, a navíc se mi zdá, že se mi kazí hlava, mně zatím ne, já jenom začínám blbě vidět, ale Pětkovi, takže to byla šťastná ruka, protože manžel má tip na dárek.
- ČTVRTEK
Romana:Mirka se mne zeptala, jestli pojedeme letos na Pitti do Florencie. To ve mně vzbudilo vlnu sentimentu, vytáhla jsem kabelku a parfém, co se jmenují podle Florencie, jsou z Florencie a je to poznat.
- PÁTEK:
Romana: zase jsem ráno nevěděla. Protože se ochadilo a zapršelo, nebyla jsem připravená a ve finále jsem si vybrala podle šatů, tak se mi k nim hodila elegantní a klidná vůně. Sáhla jsem zase po AmberOud, kterou jsem dostala osobně od Patricie Nicolai, to já nikdy nezapomenu říct, protože nejen, že to pro mne hodně znamená, je to asi tak na úrovni toho, jak váš manžel kdysi porazil v druhé lize Horsta Siegla a vy jste potkala Dalibora Jandu v upnutých kožených leginách.
Večerní poštou dorazila vintage kolínská Violette / Fragonard, prý z roku 1975, ale myslím, že ne. Myslím, že mne prodejkyně podfoukla a poslala mi jednu zcela současnou, vytaženou z té krabičky miniatur, co Fragonard nabízí turistům a že je tak maximálně deset let stará. No, vždycky to nevyjde, tahle byla celkem drahá, oproti jiným mým výhodným nákupům, musím brát, že jde o zachování parfémové rovnováh na světě. Jen potřebuju určit rok. Víte proč? Já totiž fialky zkoumám. Kupuju fialky z různých let, hlavně ty nejprodávanější a porovnávám, jak se jejich vůně mění v průběhu 20.-21. století. A víte, jak to je? Napsala jsem to do článku o Císařských fialkách, který vyjde asi v pondělí, tak si to nezapomeňte přečíst: Co to je…CÍSAŘSKÉ FIALKY?
Ještě později večer jsem přemluvila Mirku k tomuto článku. Mirka ale přes týden maká, takže si prý odbyde všechno o víkendu. A navíc má prý prázdniny. A Radovan? „Jsem líná a nespolehlivá.“ My jsme soubor „Mladý Ital v létě tančí, v zimě nepracuje“. Taky máte prázdniny? Co nosíte?
(Na žádné mušle dneska nejdu.)