• GROSSMITH 2012: 4 x Black Label collection + Diamond Jubilee, Golden Chypre, Floral Veil, Amelia, Saffron Rose

Před rokem po Milánu jsem recenzovala první čtveřici vůní Grossmith (recenze najdete ZDE), a tehdy ode mne dostaly vcelku nazádel. Klasické složité kompozice z desítek složek jako pačuli, vetiver, růže, konvalinky, jasmín a jiné sladké květiny, mne moc neoslovují.

Jenže letos je letos a po Milánu byla Florencie a tam jsem potkala nejen rodinu Grossmith, ale taky paní Ivanu Rudičovou, dostala se mi do spárů (a na spáru) pětice novinek a všechno je jinak. Krátce: toužím se stát příslušníkem britské buržoazie, abych mohla mít jeden ze 60 flakonů Diamond Jubilee, protože hustější a zářivější a vznešenější kosatec už nikdy nikdo neumíchá. Nic není ztraceno, ušlechtilá modrá krev nejde po těch hloupých, krásných a sexy blondýnkách, ale zajímá je lety prověřená kvalita a charakter, takže šance tady stále jsou…

Rodina Grossmith se jmenuje ve skutečnosti Brooke a skládá se: tatínek, maminka, větší holčička, menší holčička a určitě mají i kočičku a pejska. Po dědečkovi zdědili recepty a manufakturu z roku 1835 a tak ve svornosti pokračují v rodinné tradici. Že to zní jako pohádka? Je to pohádka. Neměli to vůbec tak snadné. Pra-pra-dědeček John Grossmith byl farmář  a všeuměl. Svoji inteligenci a invenci nezaměřoval jen do oblasti parfumerie, jeho renesanční osobnost stačila pokrýt experimentování a vynálezy v zemědělství, rostlinářství, zemědělské technice, přírodních drogách, kosmetiky a parfumerie. Kvalita vybudovala věhlas a pomohla k úspěchu, pozici královského dodavatele. Mezi roky 1901 – 25 byl J. Grossmith smluvním dodavatel britského, řeckého a španělského dvora. Takový, že v roce 1919 si dovolil začít balit do křišťálu Baccarat.

Jak se můžete dočíst v nabídkovém listu z roku 1931, sortiment byl podstatně širší, než dnes: Phul –Nana, Shem-el-Nessim, Tsang-Ihang, Old Cottage Lavender, Wild Honeysuckle, Sweet Briar, Jasmin.

A jak se můžete dočíst z dobového tisku, bylo jich ještě víc. Na advertorialu Wana-Ranee, vůně Cejlonu (1923), je zajímavý výčet doplňkových produktů, které jste si mohli s touto vůní pořídit: krémy, pudry, koupelové sole, vonné pytlíčky, suchý šampon, pudrované papírky, brilantinu…zcela moderní nabídka (nebo spíš: nic nového na dnešním trhu).

Koloniální dámy a dívka v sárí, tak anglické, tak královně loajální, tak elegantní… Poválečná nálada ve společnosti už nedovolila do reklam umísťovat šovinistická témata, vypovídající lépe než cokoliv jiného o kvalitě parfémů Grossmith, kvalitě založené na původu a kvalitě ingrediencí, ne technologie. Dámy z obrázků zevšedněly, parfémy Grossmith taky, nastoupila korporátní konkurence oděvních značek, která mediálními masážemi začala válcovat a unifikovat trh. Spotřebitelkám začalo být jedno, jak TO voní, z čeho se TO skládá, hlavně že díky TOMU získaly image. Firma byla prodána a v 80. Letech přestala zcela vyrábět parfémy.

J. Grossmith: Sky High, advertorial z roku 1950. Paní, jako každá druhá.

Ve starožitnictvích, na burzách, bleších trzích i v internetových aukcích narazíte na řadu propagačních materiálů i výrobků J. Grossmith. Některé z nich nepůsobí moc přesvědčivě, ale jsou autentické: historie firmy je od roku 1835 nepřetržitá, přestože prošla degradací. Můžete mít třeba perfume cards, o kterých je řeč v nabídce viz výše; tyto z mého obrázku slouží k budování PR firmy. Zcela jistě předchůdce dnešních vzorečků, (parfémový) marketing dále ocení goodwill budované společností v komunitě (zcela jistě šlo o dar na dobročiný bazar kostela).

Anebo cokoliv jiného.

Dost historie, let´s go na modernu. Tedy modernu… Zeměměřič Simon Brooke, který netušil, že je příbuzný Johna Grossmithe, narazil na své kořeny při pátrání v genealogii své firmy. Překvapení nakonec vyústilo v roce 2003 k znovuotevření výroby parfémů, kterému předcházelo odkoupení značky od předešlého majitele, který s ní 30 posledních let přežíval.

A právě teď nastupuje ta pohádka: dvě dospívající dcery a manželka s velkým pochopením. Všichni se zapojili do rodinného byznysu, dívky se starají o marketing, propagaci a obaly, tatínek spolu se špičkovým parfumérem Rojou Dove zastřešuje vývoj a výrobu vůní a maminka se stará o chod firmy.

K otevření firmy byly zvoleny tři nejúspěšnější parfémy, viz moje předešlá recenze, a nesměl chybět královský svatební Bethrotal. Jsou stejné, jako před sto lety? Tak, jak to jen bylo možné. Vyrobené podle původních receptur, které se podařilo najít v dědictví a dobových dokumentech. Jiné o ingredience, které dnes už nejsou dostupné, třeba civet z divokých cibetek, nebo zakázané hygienickou legislativou.

Brookova rodina sháněla z různých zdrojů staré parfémy, které se jistě za ty roky změnily, ale zkažený parfém se dá odlišit od těch vyzrálých (a nakonec: proč by se měl parfém kazit? Čtyřicet let zakopaná slivovice získá na barvě i kvalitě, aniž by změnila charakter, to každý správný z nás Moraváků ví, aspoň z pověstí. To je zase naše herritage). No a právě s těmi byl srovnáván výsledek moderní výroby. A smlouva s králem? Ta je přece pořád platná!

Pro nás z postkom země nepředstavitelná věc; pro podnikatele ze zemí s nepřerušenou tradicí, zcela běžná. Pokud smlouva nezanikla porušením podmínek, vypovězením nebo vypršením cílového času, proč by měla ztratit platnost, jen proto, že už je to dlouho (a mezitím proběhlo několik převratů a změn majitelů)? A tak jsem chtěla vědět, kdo z královské rodiny používá parfémy Grossmith a které? Byla jsem se shovívavým úsměvem odmítnuta; obchodní vztah je založen na diskrétnosti. Proto je tak hluboký a dlouhodobý. (Jedno tajemství jsem se ale nakonec dozvěděla: slíbila jsem, že ho neprozradím, takže pusa na zámek, ale vězte, je pravda, že Grossmith se line Buckinghamským palácem.)

Úspěšný vstup na trh umožnil v letošním roce nástup čtveřici vůní, která už není reminiscencí na staré parfémy. Využívá stejně kvalitních surovin, vizuelně navazuje na „starou“ linii, ale jsou veskrze moderní.

A jako bonbonek: k výročí královny ojedinělá kosatcová kompozice ve velmi omezeném množství. Měla jsem možnost je všechny vyzkoušet na Pitti jen krátce, dvě z nich mne zaujaly tak, že skončily na mé paži, jenže program toho dne byl tak náročný, že můžu nabídnout takže zatím jen krátké recenze. Ale slibuji, že je vyzkouším i představím řádně. Nebudou totiž nedostupné: nová čtveřice bude uvedena na trh v listopadu letošního roku a jako jedno z míst,  kde bude možno pořídit, je pražská Madeleine. Úchvatná paní Rudičová, která se mne na Pitti ujala a rodině Brooke mne představila a zprostředkovala odpovědi na všechny moje zvědavé dotazy, mi to potvrdila osobně, takže vězte: navštívit Madeleine v listopadu se vyplatí.

Jediná, kterou nezkusíte, je Diamond Jubilee, která byla vyrobena při zvláštní příležitosti letošního 60. výročí královny Alžběty na trůně Spojeného království: a tu se vám pokusím vylíčit trochu blíž, k té jsem si udělala řadu poznámek, protože je možné, že se už nikdy neuvidíme. DJ je balená v klasických Bacarrat flakonech. Jejich design navrhuje jedna z dcer Brookových, vychází z klasického koloniální designu, ale mladá slečna do nich vnáší modernost a současnou jednoduchou eleganci. Flakony jsou ručně dekorované zlatem, číslované a je jich jen šedesát: padesát devět malovaných a šedesátý s iniciálami majitelky.

DJ je kosatec, dá se říct, že kosatcový soliflor. Kosatec miluju a málokdy odolám zkoušce kosatcové vůně. Líbí se mi v celé škále, od superlehké infúze od Prady, až po náročný temný Iris Ganache. Kosatec, jaký je v DJ, jsem nikdy nepotkala: nabízí celou škálu kosatce, pudrově kořenitou vůni i čerstvý mokrý list, i fialové zabarvení květu divokého kosatce. Všechny ostatní složky slouží jen tomu, aby kosatec vynikl. Jasně, uvědomíte si další složky, jenže všechny jsou jen jako vata, vycpávka, která pomíhá kosatcovému polštáři održet dokonalý tvar; každý placatý stonek kosatce ke vycpaný vetiverem, ale jen tak, aby ho naplnil, nevyčuje nikde ani jediným vlákénkem. Stejně tak sladké květiny, které tam asi při troše snahy poznáte (ale nerozeznáte – podle složení konvalinky, růže, karafiát) které tvoří vycpávku naducaného kosatcovéh květu. Jediný vetřelec, kterého jsem ochotná připustit, je fialka, ale fialka s kosatcem tvoří známý a oblíbený dojem pudrovitosti a prostě k sobě patří. Stejně tak jako jeden z mých nejoblíbenějších duetů, tonka s vanilkou; další klasika, která je tady kdesi v dáli utopená a myslím, že je to právě to, co dává DJ tu hloubku a hustotu (ne temnost!).

Diamond Jubilee je mistrovský kus. Nikdy jsem nepotkala tak HUSTÝ kosatec, kosatcovou kaši. Teď, když o něm píšu, zní mi v nose: je to něco jako pro závisláka na čokoládě utopit se v čokoládě, nebo pro heroinistu zlatá rána. Neznám nic, co by mu bylo podobné. Lahodnost, suchost, hustota, razance, ladnost…jestli znáte pojem “jiskřivost”, tak tohle je jiskřivý parfém: jako když svářeči odletují jiskry od svaru, neuchopitelné, svěží, zářivé, ale silné, proklatě silné a zářivé. Kdyby se někdy v budoucnu Brookeovi rozhodli vyrobit reedici, ocitne se okamřitě na mém seznamu (jestli bych kvůli němu ovšem nemusela prodat auto).

Já jsem z něj byla tak omámená, že jsem vám ho vůbec nevyfotila. Proto posloužím “jen” fotkou klasické kolekce v Baccaratech a snad se polepším na některé z dalších příležitostí.

A teď k těm moderním vůním: obaly jsou stejné, jako u předešlé kolekce, a protože jsem se fakt nesoustředila, tak prostě fotku nemám, nemám a nemám… vyříznu něco z pozadí a tak to berte jako špionážní fotku před oficiálním představením.

Zato jsem si vyfotila složení a tak máte možnost si ho prohlídnout dřív, než kdokoliv jiný. V podstatě žádná překvapení, ale ten tón, ten tón…

Začnu tou, co se mi líbila nejméně: SAFFRON ROSE. “Nejméně” neznamená “nelíbila”. Z uvedeného složení je nejzřetelnější kombo růže&oud. Hodně hraje do noty nové vlně oudovek, které jsou zpracované po evropsku, ale nabízejí zkrocenou arabskou exotiku. Řekla bych, že je tahle vůně odpovědí na letošní Guerlainovskou pouštní trojici (protože si nedkážu představit důstojnějšího protihráče téhle značky na parfémovém trhu) a milovníci Montalek budou u vytržení. Hladký a učesaný oud, růže, která vůbec nepíchá a to celé husté jako mědově zlatá labdanová pryskyřice. Tabák unáší oud stranou, do naší evropské olfaktorické kultury (kultura je to, na co jsme zvyklí) a tím ho pasuje na Evropana. Vznešené, nádherné, ale ne pro mne.

GOLDEN CHYPRE – moderní odpověď na chypre vůně. Zelený chór tvoří vetiver, pačuli a geranium, což jsou tři složky z mého black listu a už se mi v klasické trojici Grossmith staly terčem. Jenže tady jsou krásně vyvážen citrusy a kardamomem, a přestože by se mohlo zdát, že výsledek musí být ostřežlutozelený, překvapivě ne: ani stopy po zelené řezavosti. Zřejmě je to heliotropem, který já ve vůních vždycky zaměňuju za vanilku. Tady jsem absenci vanilky poznala, ale rostlinná lahosnost ve vůni byla. Jestli si vzpomenu na chyprovky z mojí poličky, i ty starožitné, které sice schraňuju, ale (zatím) nenosím, nemá s nimi nic moc společného, žádná ta řezavost a bylinná naléhavost z ní nekřičí. Toto asi není pro mne k nošení, nicméně otestovat podruhé bych ji určitě chtěla a vy ji taky zkuste, je zajímavá, zvláštní.

A teď můj top: sledujte složky, všechno, co mám “ráda” – cassis, vetiver, geranium, růže, pivoňka, jasmín, osmanthus, santál…kdyby mi někdo řekl, že se mi to bude líbit, třeba přítel Derad, tak se mu budu smát. No a? Líbilo se mi to? Ježišikriste!

FLORAL VEIL – něco jako svěží květ-ideál. Takhle se tvoří slova v ruštině, já ale nevím, jak to jinak popsat: když vás napadne, že byste si chtěli čichnout ke kvítku, který je svěží, lahodný, sladko-kyselý, veselý a neruší řevem, tak to je ono, ONO. Ze začátku mne zarazila tou věrnou květinovou vůní, kdy jeden květ křičel nekoordinovaně přes druhý a snažil se prosadit; ta fáze trvala jen chvilku a náhle přešla do krásného akordu. Připomnělo mi to ladění nástrojů na začátku koncertu, které náhle přestane a přejde do sladěné symfonie. Mám jednu vůni, která je jí charakterem podobná: jmenuje se Jais, je to vintage z 90. let anglické firmy Atkinsons, a já jí říkám “ideál tropické květiny” (recenze je zatím na Ketrech, časem ji přenesu). Složky nejde rozeznat, ale je to přesně to, co očekáváte od tropické kytky. Vlastně ani nevím, na co potom mít jiné květinové vůně, když v těchto kompozicích je vše. Ledaže by tou univerzálností občas zanudily.

AMELIA – pro mne absolutní vrchol čtveřice. Moderní květinovo-dřevitá vůně, ve které se hodně prosazuje neroli a hlavně osmanthus. Osmanthus voní jako meruňky, což třeba v čajovo-citrusových kompozicích (Memo Inlé, Roger&Gallet) působí překyseleně, protivně, jako pachuť na patře po citronových bonbonech; když se sladí s květinami, je překrásný. A to se přesně povedlo tady: přesná vyváženost mezi ne-ovosnou kyselostí a květinovou sladkostí, bez vanilky (upozorňuji na to, jak překvapivě málo Grossmith s vanilkou pracuje; v poslední době se už zdálo, že bez vanilky a tonky parfumerie nemůže existovat).

V umělecké (niche) parfumerii existuje řada firem, které pracují s klasickým konceptem, firemní tradicí a kvalitními ingrediencemi, třeba d´Orsay, Girard, Xerjoff, italské značky… Aspirace těchto značek uspět na mainstreamovém trhu jsou minimální, tam získává body marketing a dodavatelské vztahy zastřešené nadnárodními giganty (jasně, LVHM třeba). V podstatě vytlačují kvalitní parfumerii z trhu a maloobjemová produkce pak ústí do cen, které jsou u nichovek přilepené. Hrozná škoda, přeškoda.

Grossmith je značka, která oslovuje stejný segment zákaznic, jako třeba exkluzivky Guerlain nebo Hermes. Cenou se pohybují trochu níže, o jejich exkluzivitě či kvalitě není třeba pochybovat. Čím by mohly niche značky útočit? Neposkvrněnou pověstí, jasně; nezaprodaly se nikomu, kdo by je nutil chrlit Allegorie nebo prodávat kožený obal na vůně za desetitisíce. Výběrovým sortimentem: dokud se zákazník ve vůních vyzná a vůně se od sebe odlišují, budou oblíbené. Ve chvíli, kdy se Paprika Brazil a Santal Masoia dají rozeznat jen při přímém srovnání, protože to prostě u zákazníků mělo úspěch, asi k zásadnímu průlomu a novince nedojde. A to je deviza, se kterou by mohl do budoucna Grossmith a ostatní značky tohoto segmentu pracovat. To, co je i nás bude i nadále těšit a snad jim to dovolí vydělávat a značku zachovat. Hodně štěstí, prafémová rodino!

Moje speciální poděkování patří paní Ivaně Rudičové z pražské Madeleine http://www.madeleine.cz/, díky které jsem nejen změnila svůj vztah ke značce, ale prožila jsem pět krásných voňavých zážitků.