• Príma parfumerie: nervové lázně v hotelu Carlton

Začala konferenční a výstavní sezóna, což pro mne znamená hromadu služebek. Kromě nedostatku času to snáším celkem dobře a už mám za ty roky a tisíce kilometrů vybudované svoje pracovní hygienické rituály. Na rozdíl od chlapů, kteří přijedou – odpracují – spěchají za rodinou a pak se cítí strašně uštvaně a upracovaně, se snažím na každé služebce udělat si “hodinku”. Objednám si pozdější let nebo jízdenku, vykašlu se na oběd nebo si zjistím parkoviště nejblíž centru a aspoň hodinu se věnuju místu, městu, lokalitě. Když u cesty visí transparent “paradajková slávnosť”, “festa di cinghiale” nebo vidím na kopci kapličku, zastavím. Neodolám. I za cenu, že musím zavolat a oznámit pozdější příjezd. Když se pak s kolegy bavíme, co jsme kde viděli, oni se tváří unaveně a “já znám jenom letiště, cestu k zákaznkovi a na letiště”. To já už jsem si dávno zakázala. Moje služebky jsou barevné. Jinak bych to dělat nemohla.

• Bratislavská hodinka

Kdysi jsem v Blavě mívala office, v Grosslingově ulici ve starém centru, chodila jsem s kelímkem kafe k soše husího kluka a k modré kapličce, k věži, kde byla zamknutá princezna, na korbáčky do obnovené tržnice, jezdila jsem trolejbusem do Rače na víno, hledala jsem pod mostem Apollo zbytky vybombardované zborojovky, do Levných knih na detektivky ve slovenském překladu…a četla jsem si na lavičkách před Blumentálem bratislavské pověsti a když byla hodinka delší, tak jsem jela do Čunova do famózní Danubiany. Na rozdíl od svých kolegů znám náměstí a kostely všech slovenských větších měst. Hodinové známosti. Kdybyste někdy potřebovali zjistit, kde je na Slovači wifina zdarma a parkování bez pokuty, s důvěru se na mne obraťte. Poslední pamětihodnost, která mi chyběla, byla 1907. Samozřejmě o nich vím, Mirka už je všechny objela a se slovenskou posádkou chodíme pravidelně na mejdánky. V Itálii – holt, cizinci. Takže když jsem se dozvěděla, že jedu do Blavy a nemám v programu ani minutu, rozhodla jsem se za každou cenu do Carltonu JÍT a VIDĚT. A navíc neznám tu novější kolekci jejich vlastní značky. A byla jsem rozhodnuta pro to udělat CO-KO-LIV.

• Zákopová ofenzíva

Začala jsem se připravovat už několik dní předem. Bylo mi jasné, že když nás bude víc, tak to spíš projde. Takže jsem na tom začala pracovat, vynechám detaily…a nakonec jsem ulovila jednoho naprostého laika s velkou láskou ke své ženě, která nosí svěženky (Eclat d ´Arpége / Lanvin a zelený Chance / Chanel). Celý den před tím a celou cestu do butiku se dožadoval ode mne potvrzení, že za a) nebude muset nic koupit a nikdo mu nebude nic vnucovat; b) může odejít kdy bude chtít; c) že mu nebudeme dávat čuchat  voňavky, které já nosím na porady s generálním ředitelem. Měl podezření, že ho táhnu někam, kde se na něj sesype Horst Fuchs s Avon queen, zamknou dveře a pustí až sní řízek a koupí ovčí deky a nerez hrnec a já z toho budu mít provizi. “Nechci bejt za hejla!” I kdyby to tak bylo, už bych to nepřiznala. Už jsem měla obhájenou hodinku!

• Paní a pán v butiku

Empatická černovlasá dáma v butiku v přízemí hotelu Carlton evidentě pochopila, koho má před sebou. Smekám klobouk: dokázala se rozkročit mezi mnou a mýma řečičkama a nepoučovat mne a mezi Tomášem, který strašně chtěl pochopit, kam se dostal a vybrat pro manželku vůni, která bude výjimečná. Trpělivě mu nosila vůně podle mých instrukcí a podle vlastního nosu a oslňovala ho, a to doslova: Tomáš stál hodinu na místě obklopen vějířem lístečků, které třídil na OK a neOK a když jsem mu je pomíchala, tak je zase trpělivě roztřídil…a zase se propracoval zpátky k Bianca / Simone Cosac. Tuhle vůni mu čardášová královna podala jako první po té, co jsem jí popsala, co je to za případa…a už ji neopustil. Evidentně ho celá ta papírková smršť těšila a bavila.

• Nákup…se nestal

A tak jsem se svojí hodinkou propracovala k tomu, že jsem si vydyndala vzorek úžasné Almonds, zapomněla jsem si říct o stejně skvělou Ambrette a ochutnal Vanillu. A ještě mám jednu vůni, kterou už dlouho obdivuju, ale neměla jsem zatím příležitost pro hlubší seznámení. Uvidíte. Zato Tomáš si vybral dárek, tu první. Byla jsem z něj trochu nervózní, protože ceny jsou poněkud jinde, než je zvyklý (ale na to jsem ho připravila) a nechtěla jsem, aby se cítil dotlačený ke koupi něčeho, o čem si sám nerozhodl. Biancu jsem mu schválila, i když pro mne není, a on se váhal asi tak ještě z 10%. A černooká Enyka najednou řekla “já vám dám vzorky, nekupujte to, pokud nejste přesvěčený, rozmyslete si to”. Ta dáma přesně ví, v kterém okamžiku má Jeníčka a Mařenku na lopatě! Tomáš byl v tu sekundu rozhodnutý odnést si Biancu sebou domů.

• Nechci slevu zadarmo

Bohužel Bianca zrovna došla. Kolega dostal vzorky, odevzdal telefonní číslo a protože jede pozítří do Košic a já už teď vím, že tam právě Bianca dorazila, tak jsem sama zvědavá, jak to dopadne. Přijel pro nás slovenský kolega (“ako silno voniate!”) a v autě se rozproudila diskuse. Tomáš byl nadšený, děkoval mi za novou zkušenost (proč?) a možnost pořídit své milované ženišce něco jiného, netradičního, co nemůže mít každá. Není to otázka ceny – když na dotaz “co to máš za voňavku” odpovíte “Chanel Chance”, tak kolegyni stačí ulakomit z výplaty a zajít do Sephory a vaše exkluzivita je v háji. Když odpovíte “Simone Cosac Bianca”, musíte nutně dodat “koupil mi ji manžel v jednom noblesním butiku v Blavě, vybral mi ji z dvou set jiných divných vůní a jinak ji získat nemůžete, než že si tam zajedete”….tak prostě budete unikátní.

Kolega, který s náma nebyl, vyslovil “a nemohla bys mu tam domluvit slevu, když tam máš ty známé?” a na to Tomáš hned reagoval “Zachovávám dekorum! Přece si nebudu kazit noblesní dojem tím, že bych čerpal nějakou slevu? Já chci z toho nákupu mít tu luxusní radost, že kupuju něco exkluzívního, co si tak často nedopřeju. Moje ženuška si to zaslouží!” A je to. Berte sebou antikristy do butiků, kde to s nimi umějí. Oni už je tam obrátí na víru. Třeba do Carltonu v Blavě.

edit: prodejna je přesunuta do Auparku