• SERGE LUTENS: La Fille de Berlin (decadence of decadence)

Lutens chrlí jednu sortimentní položku za druhou, rozesílá vzorky bloggerům i zákaznicím z databáze, a dokud to sype, je třeba se trefovat do vkusu zákaznic Douglasu. Jak na to: vezmi módní složku, vezmi nesmrtelnou složku, dej tomu trochu temné pověsti a černého koření a vraž to do regálu. Když k tomu přidáš šikovný marketing, je půl hotovo, každá si to koupí.

Obálka knihy Berlin a Paris, Serge Lutens

Dívka z Berlína je vzpomínka na Lutensovo mládí, na dívku se zlatými vlajícími vlasy z Berlína, která ho při líbání kousla do jazyka, až mu tekla krev (jak vidíte, Valentýn ve mně žádnou romantiku neprobouzí). A ta rudá krev a studená Němka, lepší voda na plicích, je inspirací k tomuto parfému. Stejně si o tom myslím svoje, copak nějaká dívka se může jmenovat Sieg Fried, hm?

Parfém je spojený s uvedením nové knihy Lutensových fotografií Berlin a Paris (můžete koupit zde). Lutens v letech 1967 až 2008 pracoval pro různé kosmetické firmy jako designer dekorativní kosmetiky, a to i v tom Berlíně. Nyní vydává knížku reklamních fotek, které jsou stejně ponuré, jako Splachovač mrtvol Serge, spolu s knihou bude výstava v Paříži v galerii Felix Marcilhac, no a tenhle temný parfém.

Tak to je marketing. Jak to voní?
Nevím, co Lutens té dívce udělal, možná si ji, drahou, pověsil, ale je rozhodně mrtvá. A ten funebrák v černých šatech ze skříně s naftalínem jí přinesl na hrobeček obrovskou kytici uvadajících rudých růží. Rubínová barva parfému to podsouvá, nicméně i bez toho vás nenapadne nic jiného, než to, že ty růže jsou rudé. Silná, nektarovitá, lehce indolická, protože některé z nich už ohnuly hlavičky. Leží na hrobě s čerstvou hlínou, sem tam už vyrazil jitrocel pod hroudou bláta. Dlouhé stonky růží nejsou oholené, jak se to dělá v květinářstvích; jsou nařezané na záhonu a zůstaly na nich všechny trny, ostré, pichlavé jehličky, a konce stonků jsou roztřepené tupým nožem, jehož střenka je na nich ještě  cítit. A před chvilkou si náhrobek označkoval kocour. Kočičí pižmo dobře znám, to já si nespletu. Ve složení je pepř, ale není po něm ani památky. Všechno, co je zelené a pichlavé, je čerstvě zelené, stonkovité, listnanté, žádná semena, natož sušená. Když něco pikantního z bylinné říše, tak kopřiva. No a to všechno v obvyklé něžné intenzitě vlastní parnímu pohřebáku.
Jestli dokáží nějaké vůně postihnout DEKADENCI v několika významech, tak určitě tohle bude jedna z nich. Nedávno jsem viděla starou Drtikolovu fotku a teď se mi obrázek vybavil, odpovídá tomu, co vidím ve Fille de Berlin. Jen nemá tu hloubku a emoce.

Totiž, co bych čekala: že v Lutensovi (však víte, moje očekávání od Lutense nejsou malá) najdu opravdovou fatální dimenzi. A to tady není. Vůně je učesaná, ohlazená, zelená složka je jen celofánový obal pro růži, aby vynikla její krása. Růže nemiluju, ale občas se najde pro mne zajímavá, nebo prostě jen pěkná. Tahle je pěkná. Ale to je strašně málo.
Vůně dekadence, úpadku, padlých děv, to ano; ale taky dekadence značky, která podle mne nevratně bere dráhu směrem k mainstreamu a dobře prodejným davovkám ve vyšší cenové kategorii.
Ten dramatický příběh je hezčí, než vůně a pro vůni zbytečně dramatický. Dokážu si představit líbajícího Siegerfida politého něčím charakterictějším od Lutense. Teda líbající Siegerfriedu, samozřejmě, sorry.

Fotky ze zdrojů:
http://www.advojka.cz/
http://www.marcilhacgalerie.com/

Berlin a Paris