• STEPHEN JONES: Millinery (zastaralé aldehydy)

listopad 2011

Tato černá vdova trpí dvěma zajímavostmi: obalem a tím, že tady nenajdete moje vlastní fotky.

a) voňavka je totiž zabalená v černé krabici (krabičce) na klobouky a zahalená do černého vyšívaného tylu (za tuhle vdovskou kravinku taky zaplatíte skoro 4.000 při objemu 55ml)

b) dokonalosti těch oficiálních nemůžu nikdy dosáhnout, nemám ty modelky

Stephen Jones: Millinery
zdroj: archiv Stephen Jones

Podivný kloboučník Stephen Jones od roku 1984, kdy se setkal se Rei Kawakubem, zakladatelem Comme des Garçons na Aljašce, tvoří pokrývky hlavy k podivným a pro mne záhadně dobře prodejným modelům téhle značky. A je hrozně slavný a celou dobu touží vytvořit si vlastní parfém…a v roce 2008 se mu to konečně povedlo a nedoptované, vlastní děťátko je tady, v art parfumerii jako doma, a ani není moc podivné, jako zbytek produkce CDG.

Kloboučník Jones s tou svojí nádherou v ruce. Parfém pro něj dělal parfumér Antoine Maisondieu, který tvoří ty podivnosti pro Etat Libre d´Orange, banality pro Burberry, ale taky třeba slušný mainstream se stříbrnou vílou sedící na modré kapce rosy, Gucci Edp II nebo pro bylinkáře YR pánskou Comme une Evidence; slušný záběr.
Zdroj: vogue.co.uk

Zkoušela jsem ji v jednom drahém butiku v centru Prahy. Hýkala jsem nadšením, že by mohla být alternativou k (dočasně?) ukončeným Wrappings, načež prodavačka byla dost zaražená, protožemi vyškoleně oznámila, že to je “ženská vůně, které není žádná jiná podobná”, což by fakt mohlo být (když Wrapingy nejsou), kdyby neměla tu květinovou složku. Každopádně prodavačka o Wrapping nikdy neslyšela a moje nadšení sdílela jen do momentu, než jim tam Žaba začal rabovat v kabátech za 160 tisíc. (Mmch: měli tam tak vyleštěná zrcadla, že se žaba rozběhla sama proti sobě v domění, že místnost pokračuje – s přítelem Deradem jsme na to koukali dost vyjeveně, jestli zabrzdí, nebo ne, a jak daleko od zrcadla; nezabrzdil. Zastavil až nárazem vlastní čelo na vlastní čelo, nám zkušeným se potvrdilo, že hlavou zeď neprorazíš a smrádě si to od teď bude pamatovat, budiž mu to v životě k užitku).

Žabu víc zaujaly modelky (aspoň jednu jsem sem musela procpat.

Millinery jsou takové ty věci mezi kloboukem, drdolem, kosím domečkem a nosí je třeba anglická královna a její rodina, manželky zbohatlých Rusů v Ascottu a moje trošku šáhlá kamarádka v Bruselu. Jak ale voní, takový klobouček?

• Při prvním nástřiku jak na papírek, tak na ruku jsou cítit ALDEHYDY. Ale ne takové nějaké lehké, jak se i dnes občas v něčem objeví – ale poctivá mýdlově dusivá mazlavost v plné palbě. Něco podobného znám jen z Clinique – Wrappings (a tu málokdo rozchodí), z novinek ji zakomponoval Andy Tauer do Miriam.
•     První hodina – čisté aldehydy s karafiátem, moc hezké, mýdlové.
•     Druhá hodina: soap opera only. To je tak čistě mýdlová vůně, že na nic mýdlovějšího nevzpomenu. Což je pro mne překvapivé, protože obvykle tenhle efekt zajišťuje pižmo a to v téhle vůni vůbec není. Teprve dnes jsem pochopila, proč se o Sicily říká, že je mýdlová – mně tak nepřipadá, ale s Jonesem má něco malinko podobného. Jestli se o něčem dá říct, že je to “vymydlené dočista”, tak určitě je to i Jones.
•     Po dvou hodnách ovšem všechna kouzla zmizí a zůstane jen takový lehký závan generických květin. Někdo si řekne: “Jo! Dvě hodiny? To je prima!”. Ale já si řeknu: “Dvě hodiny výdrž u vůně za šest klacků za stovku? To je bída, to je bída…”. Prostě se mi nezdá, že by za ty peníze byla tak úžasná. Je celkem originál, neobvyklá, ale za tyhle peníze je k mání 75ml exkluzivky Guerlain a to je prostě iná kategória.

Takže po ní netoužím.

Ovšem! Vždycky je nějaké ovšem: miluju tenhle film. Něčtu jen Pamuka a Rushdieho, Žhavé výstřely, Bláznivá střela 1 až … a Mars útočí mám ve zlatém fondu. To je takový ten fond, jak vám všichni známí říkájí “jak na to můžeš čumět po třicáté?” a vy se tomu stejně furt dokola řehtáte. No a střelený kloboučník ho má asi taky “like” – obzvlášť postava mimozemské vysoké blondýnky je mi sympatická, prý jsem jí (přiznám, říkají mi to jen v určitém oblečení) podobná; já si myslím, že ta podobnost tkví spíš v tom, že žrala lidi. OK. Inspirace mojí hlavou je mi blízká – tak já po ní tedy možná toužím…

Millinery inspiration.
Zdroj: archiv Stephen Jones

Btw: pamatujete si tu scénku s tím diplomatickým překladem? První dáma Glen Close v natáčkách s Jackem Nicholsonem v pruhovaném pyžamu? Jak se řehtají ty mozky! Nebo opálený Tom Jones v kabrioletu? Chachá…