• LA PERLA: Eclix (křiklavě mandlová vanilka)

Zvláštní značka La Perla je přímo opředena bájemi; některé její vůně jsou adorovány jako rodinné stříbro, jiné koupíte v Polsku v drogerkách za pár korun. Až mne kolikrát napadne, jestli těch La Perel není více, jako kabelek Valentino (Není Valentino, jako Valentino: Mario Valentino, S. Valentino, G. Valentino, Valentino Garavani…cenový a kvalitativní rozdíl od Mercedesu CLX po Dacia Logan).
Eclix patří do skupiny bájných a pravidelně v diskusích narazíte na povzdechy „proč se vždycky ty skvělé vůně přestanou dělat“. Moje srdéčko zatoužilo vyzkoušet, zda by náhodou nesaturovala mou neukojenou vášeň po dokonalé vanilce. Pověst slaďounké vanilky zahuštěné marcipánem z hořkých mandlí mne lákala jak hmyzodpuzující svíčka z DM tlustou můru. A navíc ten exkluzívní flakon! Šla jsem po ní, ale na e-aukcích se objevují většinou jen doplňkové produkty (mlíka, gely), anebo je nehorázně drahá, tak drahá, že si vždycky řeknu, že na ni někde musím kápnout. A kápla. Letos v létě v Minori, což je taková dírečka (tj. ještě menší, než díra) na pobřeží Amalfi mi přehrabujíc se v hromadě indické bižuterky a šátků náhle oko utkvělo na regálku s vůněmi: majitelka tam měla evidentně nějakou šmelinu, páté přes deváté, ale všechno nerozbalené vintage originály. A mezi nimi jedna stříbrná! Neřeknu za kolik, zase tak výhodné to nebylo, ale stejně by to mohlo někoho naštvat. Já si to hlavně nepamatuju.

 

La Perla Eclix

La Perla Eclix


Docela často ji teď nosím do práce. Tak vám musí být jasné, že moji představu ideální hustohusté vanilky nesplnila. Moje vysněná vanilka je totiž tak úderná, že sráží protichodce ze schodů a z výtahu v jedenáctce vystoupí, když já jsem ještě ve trojce. Eclix tedy ani náhodou.
Zaměřila jsem se na něco jiného. Podle složení je totiž hodně podobná jedné vůni, kterou sice docela ráda nosím, ale nějak se mi ani nelíbí. Koupila jsem si ji náhodou, spletla jsem si ji s l´Instantem normal, bylo mi ji líto prodat, protože vypadá vedle normálu hezky na poličce, a když jsem ji začala tahat do práce, tak lidem se začala líbit. A než jsem se porozhlídla, tak z pajcky mám desítku. Uhodli jste, ano, napište si bod, mluvím o Magicu.
No a s tím Eclixem: první nástřik – zklamání. Nejen, že to nebyla ta vanilková kaše, jakou jsem čekala, ale navíc v ní čpí něco kysele-hořkosladkého, co se mi dost nelíbí. Pozdější analýzou jsem došla k černému rybízu, cassis je prevít, ten mi rozbil Eclix! Není to tak ostré, jak se teď modeluje v mainstreamu (protože cassis ještě nedávno letěl), ale je tam a je tam po celou dobu. To je jako piha na tváři Madonny (té zpěvačky, nikdy se mi nelíbila a pak ji sama přestala nosit). Tak…přenesu-li se přes rybízka, co mi zůstalo? Tak to už jde. Klasická vanilka, jásavý a teplý buchtový etylvanilin, nejobyčejnější ze všech, jak ji máme všichni rádi, tedy všichni, kdo jsme v devadesátých letech jeli v Coty Vanilla Fields a Vanilla Musk. Skoro bych řekla, že tyto vůně byly inspirací, protože hned po nástřiku následuje asociace „kuponová privatizace, Klub Planeta Nova, fax, škoda felicie“ (kdo něčemu nerozumíte, zeptejte se maminky…babičky). Jsou to čisté ranné devadesátky, bez masky. Mandle i se slupkama, ne hořké, ale v té chlupaté slupičce, která se sloupne v utěrce a pak slouží jako nejlepší, nejjemnější a nejúčinnější vitamínový peeling na světě (to jste nevěděly, bloggerky, že?). A práškové kakao, ale jen malinko, rozhodně ne čokoláda. A celá ta legrace, jak jsme to v devadesátých měly rády, je zašitá v pracím pytlíku od pižma, který dodává hebkost a vlahost. Dominantní pořád zůstává vanilka, Eclix je vanilkový soliflor, ale jasná, zářivá, veselá. Kdyby tam ten rybíz nebyl, asi by nebyla jak jiskřivá, OK, uznávám mu právo na život.

No a jak je to s l´Instant Magicem: velmi podobně. Nejsou zaměnitelné, ale jde o dvě variace na „když dva dělají totéž“. První půlhodinu jsou si hodně podobné, rozdíl je vlastně jen v té vanilce. L´IM nabízí pověstnou elegantní guerlainovskou vanilku, která sama utáhne i některé jejich míň povedené vůně (zrovna L´IM za míň povedenou považuju, zdá se mi hodně nevyvážená, jakoby ležely složky vedle sebe a nikdy nesplynuly), zatímco Eclix vanilkově řve. Ale potud sourozenci. Pak začne v L´IM vystupovat pudrovitý tón, kterého bych si bez Eclixu nikdy nevšimla. A od toho okamžiku se rozcházejí: Magic začíná vonět miminko-prdelkově, je něžný, hebký, ten mimimamiakord je ohromně zřetelný; adolescentní Exclix si zatím furt pořvává na pobeďarované hochy na diskošce. Magic je dospělý. Eclix je střelená puberťačka, a jestli nevíte, kdo by ji mohl nosit, tak koukněte na Desperately Seeking Susan (kdo nerozumí řeči mého kmene, obraťte se na maminky, babičky atd.)

Desperately Seeking Susan. Nejsou ty holky vlastně dneska tak nějak...stejné? Zdroj:

Desperately Seeking Susan. Nejsou ty holky vlastně dneska tak nějak…stejné?
Zdroj: http://houseofselfindulgence.blogspot.cz/2009/09/desperately-seeking-susan-susan.html

Už ji shánět nebudu. Ale kdybych na ni kápla za dobrou cenu, tak asi neodolám. Je mi sympatická, je jako já. Kdysi.

  • Že nikdo neuhodnete, jak se z toho stříká?

You may also like...

15 komentářů

  1. Hmmm… Děkuji, že se zrovna na MĚ/MNĚ obracíš s tak těžkou otázkou… Jsem tedy evidentně fundovaná osoba přes sprosťárny…
    Ale musím tě zklamat… Nevím… To jsem zrovna asi chyběla…

    PS: Máš fofry, co?!

  2. S tím stříkáním fakt nevím…
    A Magic mám dost ráda…

  3. Regina Nıne napsal:

    Dobrá recenze. Určitě nic pro mě, ale spíš by mě zajímalo, jestli nemáš tip na nějakou vanilku v přesně opačném gardu. Hutnější, nemocsladkou …
    Hadičku to má napříč – nějak se to otevírá? jako perlorodka?

    • Canan Pamuk napsal:

      Hutnější nesladká? Něco s citrusy, svěžejší? Nebo pižmovitá?
      A co YSL Cinéma a jejích tisíc odrůd – to je moc hezká, jemná vanilka, ale není nijak přehnaná. Na mne je moc jemná, ale to jen kvůli tomu, že jsem poznala Jolie, kterou asi nic nepřebije.
      Perlorodka to není, můj pane…ale jsi blízko.

      • Regina Nıne napsal:

        S vanilkou to mám těžký. Snesu akorát v Shalimaru, ale strašně bych chtěla i nějakou, která není tak zakouřená. Spíše přírodní, než ethylvanilín. Něco, co se hned nepřejí. Cinéma jsem ještě nezkoušela, napravím to.
        Jolie – myslíš asi Cerchi Nell’Acqua … Vanilka s pižmem – to mi připomíná Hypnotic Poison – brrr. Jolie je něco podobného?
        Třeba jen nejsem vanilkový typ. Možná leda nějaká s dřevem.

        Tak je tam nějaké číkátko z boku?

        • Canan Pamuk napsal:

          Hypnotic je jed! Jolie je pudingová smrt, ale milounká – mám tady recenzi. Ještě pěkná, jemná vanilka s mandlema je Nina Ricci Les Beles – modré hovínko, jmenuje se nějak jako “Amour d Amandiére” a dá se ještě celkem dobře a (a levně) koupit jako tester/náplň na zahraničních e-shopech. Ještě se zamyslím, až mi to zase začne myslet, jestli.

          • Regina Nıne napsal:

            Recenzi jsem si přečetla a až mě začaly trnout zuby 🙂
            Nina Ricci – mandle a vanilka, podívám se.
            Mandle, takové ty hořké si mi strašně líbí v Mon Precieux Nectar. Kdyby to tak zůstalo pořád … drydown už není pro mě.
            Co Bois Vanille – Lutens …

    • Úžasná vanilka je tato : https://www.aro me.cz/parfemy/manila-grace/manila-grace-eau-fraiche/ ♥

  4. tutto bene napsal:

    Rozumím řeči tvého kmene až příliš dobře 😀
    Po Eclix se shánět nebudu. Vanilka s cassis by asi nebylo to pravé ořechové. Ujíždím právě na té pudrové nebo mandlově – oříškové. Kruciš, zase se mi tu promítl kus žvance.

    • Canan Pamuk napsal:

      To je jeden z mých snů, vanilka a ořechy (vlašské), ale všechno co znám jde už hodně do orientu a v tom se ztrácím. Skořice, hřebíček – a já končím, necítím nic jiného.

  1. 19. 1. 2013

    […] Eclix (křiklavě mandlová vanilka) […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..