• TOM FORD: Noir pour femme (Tomovi už definitivně hráblo)

Romana doporučuje novinky z mainstreamu a já tady zcela zatratím novinku z niche. Svět se obrací vzhůru nohama. I když Ford sám popřel jednu z definic niche, když své vůně pustil do řetězce Douglas.

Tom Ford, enfant terrible módního světa a tvůrce parfémů, které jsou mnohdy divné, ale nikdy nudné, přišel se svou poslední novinkou: Noir pour Femme. Existují tisíce vůní s přívlastkem „noir“ či „black“, minimum z nich svému přívlastku dostojí. U Forda to ale zatím platilo vždy. ZATÍM.

„Tom Ford Noir Pour Femme zachycuje fascinující paradox ženy – sebejistotu navenek a zranitelný romantismus uvnitř. Je to ženský doplněk vůně Tom Ford Noir s jejím tématem mužské duality. Noir Pour Femme evokuje dvojí aspekt ženy, zachycuje ženskou hru odhalování a intimity v květinově-orientální kompozici extravagantních a svůdných akordů.“

Bla, bla, bla. Kde já tohle už slyšela? No jasně! Všude! Dualita ženy, dualita muže…, tisíckrát obehrané klišé. A korunu tomu nasadili pizizubkou Larou Stone. Ta teď předvádí tu obrovskou mezeru mezi dvěma zaječími hlodáky taky úplně všude. Zřejmě to má být originální vůně s originální reklamou. Ale není. Ani reklama, ani vůně.

Naopak, Tom Ford definitivně zamířil do mainstreamu. Ne tím, že se prodává v Douglasu. Nad tím jsem dokonce jásala. Bohužel je to tím, co produkuje. Už Velvet Orchid je podle mne úlitba davům a Noir pour Femme?. Vůně, pojetí reklamy, vše vykazuje atributy čistého mainstreamu.

Když jsem se vypravila do Douglasu vyzkoušet Fordovu novinku, očekávala jsem obvyklou pecku. Proto mě to, co jsem cítila, hodně zaskočilo a rozčililo. Okamžitě jsem sedla, napsala „zžírající kritiku“ a chtěla ji rovnou i publikovat.

Ještě jsem večer napsala Romaně, že se ten Ford už asi  dočista zbláznil. A ona mě upozornila na převažující pozitivní ohlasy na Fragrantice. Tak jsem začala váhat, publikaci stopla a řekla si, že to chce opakovaný test. Možná mi díky končící rýmě něco uniklo. Zašla jsem po týdnu znovu do Douglasu, vyrazila z nich i vzoreček a fakt se snažila. Ale ne. Prostě ne!

Ať si uvádí ve složení kdo chce co chce, stěžejní složkou je tady pačuli. Pačuli mainstreamové, syntetické, beze stopy nějaké původnosti, čistotné, způsobné a … otravné. Společně s vanilkou, či spíše vanilinem a banánově sladkými květinami vytváří přímo cukrkandlově růžový dojem. Absolut z růže? Či jasmín? Tak ty jsem nepotkala. Zato z levné bonbónové sladkosti mi až trnou zuby.

Myšlenka spojit čokoládu (alias pačuli), květiny a zázvor je dobrá a možná by to mohlo fungovat. Někde se to ale pokazilo, nejspíše právě v ceně použitých syntetických složek. Sytetické složky jsou běžnou součástí i niche produkce a občas (spíš často) převažují nad přírodními složkami. Nic proti, ale i v syntetice si lze vybrat ze široké cenové a kvalitativní škály.

V další fázi začne Ford vykrádat sebe sama, když se objeví suchý tabák z Tobacco Vanille posypaný kakaem (alias pačuli). Ale ani ten to nezachrání. Pod tím vším totiž slavnostně vlaje ostré bílé pižmo jako z reklamy o prádle vypraném dočista dočista. Celé to působí přímo zoufale levně, přeslazeně a ploše. Ve finále se na mé kůži pere nakyslé pižmo s vanilinovou sladkostí. Tohle se mi stává fakt jen u toho nejhoršího z mainstreamu a je to pro mě neklamná známka levných a nekvalitních syntetických složek. „Noir“ na tom není absolutně nic.

Siláž je mizerná, cítit je jen s nosem u kůže, výdrž ale dobrá, mnohahodinová.

Možná je to vtip. Tom se nám teď směje, jak se snažíme rozklíčovat, co tím myslel. Ale spíš ne, spíš je to chladný kalkul toho, co se bude líbit. Další Líbivka Obecná v regálech parfumerií.