• BARUTI: Indigo (niche až na dřeň)
Niche, Tvé druhé jméno je Baruti!
Už dlouho mě nic tak nenadchlo, jako Indigo od Baruti. Autorem je doktor Spyros Drosopoulos, Holanďan řeckého původu. Parfémový samouk, ze kterého je Romana hotová. No, taky kdo by nebyl.
A Spyros se také každý rok na Esxenci k Romaně hlásí a láká ji ke svému stánku na nové vůně.
Já se držím stranou, já mám své “zdivočelé indiány”, jak charakterizovala můj vkus Romana. Držela jsem se stranou i ve zkoušení vůní Baruti, nechávala jsem Romaně exkluzivitu. Takže jsem dlouho opomíjela i vzorky, které se mi dostaly do rukou až …
Až jsem z nudy, kdy už jsem nevěděla co na sebe, popadla vzorek Indiga. Od té doby víceméně nejedu v ničem jiném.
Znáte ten pocit, když se vás obraz, fotografie, hudba… někde uvnitř dotkne, něco ve vás vyvolá?
Koprový úvod Indigo má pravděpodobně odstrašit slabší povahy. Ale když se nedáte, budete odměněni rapsodií v modrém. Kaskádou jazzových tónů z nichž ale dýchá i severský chlad a strohost.
Oxymoron? Možná. Ale Indigo se nedá popsat tak, jak běžně to běžně dělám. Popisem vývoje, kdy a jak která složka dominuje, kdy ustoupí těm dalším…
Jasně, mohla bych napsat, že ústředními složkami jsou pryskyřice mastix, která má na svědomí zelenou hořkost, Spyrosův Nooud a kadidlo, které dodají další rozměr a podkres pro květiny… Ale jak chcete popsat umělecké dílo, obraz, nebo skladbu?
To se nedá, to se musí zažít.
Indigo je ještě vlhký inkoust na rychlém notovém zápisu. Nestačil oschnout a autor už s ním spěchá mrazivým nočním velkoměstem za muzikanty do jazzového klubu.
Tóny skladby s názvem Indigo jsou dekonstruovány , aby pak, kladeny matematicky přesně, vytvořily jiskřivou konstrukci. Mnohovrstevnatý objekt, který z každého úhlu pohledu může být a taky je něčím jiným.
O Moně di Orio se říká, že dokázala ve svých vůních pracovat se světlem a tmou, že vytvořila voňavý šerosvit. Spyros v Indigu vytvořil modrý šerosvit. Moderní variaci na obrazy holandských mistrů.
Indigo je městská vůně. Beton, světla a neony, ale i inkoustová tma, která se na vás vyplíží z postranní neosvětlené uličky.
Indigo je niche až na dřeň.
Je to skrz na skrz syntetické, ale
Je. To. Prostě. Geniální!
Poklona, pane Spyrosi!
“vlhký inkoust na rychlém notovém zápisu” nádhera, prostě nádhera! gratuluji k zážitku.