HERMÈS: Hermèssence Paprika Brasil (čerstvá červená)

Vlastně moje skoro nejoblíbenější Hermessence. Vůbec, ale vůbec, se mi na začátku nelíbila. Představovala jsem si něco jako maďarskou sušenou červenou, prachově sladkou, gurmánskou papriku, kvalitní mediteránské koření ve stříbrném sáčku. A to tam vůbec není. Nejde totiž o papriku sušenou, ale čerstvou kapii. Docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, o co tomu Ellenovi jde.

Hermessence, které jsou založené na svěžích tónech, vypadají od začátku hodně jednoduše. Prostě další svěženka, ne moc výrazná, ale taková neurazí, nenadchne. Žádné zářivé vyšpulené krásky. Trochu škoda vyhazovat peníze za něco, co se dá pořídit za polovic v Sephoře. No a pak když se k nim přiblížíte, zjistíte, jaká něžná, čistá a SOFISTIKOVANÁ krása se v nich skrývá. Třeba jako v Nicole Kidman. Zdálky vycmrndlá nezajímavá blondýna s malýma očima a úzkými rty; pak ji uvidíte v Dogville nebo čarodějce (to gesto s nosíkem na stranu neumí nikdo jiný na světě – vy na to ale nekoukejte, je to pro žaby) a zjistíte, že je vlastně naprosto okouzlující, inteligentní a jemně vtipná. A pak stačí jeden klip s Robie Williamsem a uzemní vás, jak je erotická a žádoucí:

http://www.youtube.com/watch?v=4nmz6RX9gUQ

A tak jsem vlastně přišla k Paprice. S Poivre Samarcand jsem měla vztah od prvního polibku. Když už jsem si musela vybrat čtyři do bonboniéry, paprika mezi nimi nebyla. Ale dostala jsem velkorysý vzorek a když jsem ho zkusila asi po šesté tak jsem zjistila, že paprika je čerstvá, sklizená právě z keříku uprostřed mrkvového pole, a že se k němu ani zdaleka nehrabe žádná jiná. Že je to vlastně geniální kosatka. Vyměnila jsem ho za Iris Ukiyoé a mám ho čím dál raději.

Hermessence cofret

Začátek je řez do čerstvé červené papriky. Krájíte zeleninu na polívku ostrým nerezovým nožem na dřevěném prkénku. Šťáva ze  zralých paprik vytéká na prkénko a spolu s čerstvým vzduchem z okna do zahrady vás těší v nose. Máte už nachystaný čertvě rozbalený, na cejlonském slunci dokonale usušený, pepř v mlýnku a když trochu strouhnete, dostávájí vaše voňavé pocity říz.

Pak vezmete do ruky čerstvou mrkev ze zahrádky, na kořenech ještě ulpěla čerstvá vlhká hlína, a to je ono: kosatec! Krásný, čistý Ellenovský mrkvový kosatec, alias mrkvová semena a nať. Prý je ve vůni rezeda. Netuším, jak voní rezeda; ale tipuju, že to bude něco mezi mrkvovou natí, stonkovým celerem a rajčatovým listem. Protože tohle jsou taky suroviny pro naši polívku. Ale pozor, žádný libeček! Jen čerstvá zelenina, na polívku pro Žabu, co má první dva zuby v dolní čelisti a miluje papání. Jemná, chutově sladěná, něžná, bio a nezávadná.

Že mají dvouzubé děti rády sladké polívky je pověra. Největší pochoutka je bahno, tráva, žížala a sedmikrásky.

Takže celkový dojem: ze začátku ostře svěží, čerstvá paprika. Po půlhodině se přehoupně do kosatcového solifloru, kosatec typu “mrkev”, později “vařená sladká mrkev”, pudrový absolut, můj milovaný model. Celé to doprovází suita zelených natí jemně vonících, nenápadných bylin. Podstatně lepší kosatcovka, než Iris Ukiyoé.

Siláž je jemná, drží se u těla, je to vůně jen pro vás a ty, s kterýma se mazlíte. Zkusit aspoň pětkrát, jinak ji neobjevíte, což by balo škoda, je fantastická.