• HERMÈS: Hermèssence Brin de Réglisse

srpen 2012

Chci vám říct něco o jednom strejdovi a o jedné voňavce. O strejdovi Ellenovi (míním Jean-Claude Ellenu, abyste si náhodou nemysleli, že mám trans-tetu Elenu) a o Hermessenci Brin de Réglisse. To je totiž tak: když jsem ji kdysi dávno zkoušela, rozhodla jsem, že do mého výběru Hermessencí nepatří. Ostatně mně se jich celkově moc nelíbí – pepřák (tak mi to překřtili v práci); Paprika Brazil, která se mi původně vůbec nelíbila; Iris Ukiyoé  a orientálka Ambre Narguilé (ale na té se mi stejně nejvíc líbí název). Takže jsem ji ignorovala do chvíle, kdy jsem se dočetla o levanduli strejdou rozebrané na atomy a složené zase nazpátek do každého flakonku.

Kabelkové 15ml Hermesence

Narazila jsem na rozhovor, kde strejda Ellena popisuje, jak Brin tvořil: zadání bylo lékořice, jeho nápad byl lékořice s levandulí, prostě chtěl najít novou kombinaci. Jenže všechny přírodní levandulové oleje na trhu obsahují složky potu a moči (tedy strejda Ellena je tam cítí). A to se mu nelíbilo. Nuže hledal, hledal, hledal…a protože nenašel, rozhodl se, že si stvoří levanduli podle sebe. Řekl: “Budiž světlo”, zašel do laboratoří a požádal je tam, aby rozložili přírodní levandulový olej (deci za 60€) na jednotlivé složky. Znal strukturu levadulového oleje a měl podezření na terpineol 4, borneol a kafr. Tak se stalo, rozsekali ho “jako klobásu” (říká strejda) na 50 kousků. Olej, ne strejdu. Strejda pečlivě očichal každou z 50 složek, některé vyřadil a nechal si svůj ideál zase poskládat dohromady. Co na tom, že se tím cena vyšplhala na 600€ za dva velké panáky! Kvalita musí něco stát. Nová, syntetická, levandule samozřejmě je lepší, než přírodní levandule, říká Ellena – a v té souvislosti je zajímavý jeho názor na chemické vs. přírodní složky. Strejda Jean-Claude Ellena mezi nimi nerozlišuje: jsou to prostě materiály, složky, nejsou ani špatné, ani dobré, záleží jen na tom, jak se použijí, jsou si rovnocenné.

No a tahle zrekonstruovaná levandule je základ BdR. Začátek je beznadějně lékořicový, neboli pelendrekový, jak říkají bratři Slováci (jedno z těch onomatopoetických slov, které jsme při dělení prokaučovali). Jenže není to otravná, lepkavá lékořice, jaká sálá z Lolit a Angelů a pokrývá vše okolo mastným filmem, ale lehce hořká a suchá vůně lékořicového kořene. Některé lékárny ho dodnes prodávají v pytlíčku na váhu, třeba lékárna U Svaté Anny na rohu Budweisky a Bílkovy ulice v Táboře (v Tescu asi těžko), určitě bude k dostání i v bylinkářstvích. Už nevím, k jakému účelu jsem to používala, ale žvýkala jsem ty suché kořínky a to je přesně ono, co jsem našla v BdR. Lékořice obecná, Lékořice přijatelná. Nikdy ji asi nenazvu krásnou, ale nestyděla bych se ji nosit. Tenhle hořkobylinný začátek vydrží tak hodinku, víc ne, docela rychle mizí a tím odkrývá právě tu levanduli…a: pravda! Strejdo Elleno, děkujeme! Opravdu levandule bez terpineolu! Juchú! Tohle svět potřeboval!
Si dělám prču. Je tam levandule, je krásná, čistá, svěží. Pichlavá, jako je pichlavý kosatec v Iris Ukyioé; a BA-CHA! Myslím, že je to ta samá, co je v Jerseyi (Chanel). V Jerseyi je obalená jinýma složkama, které ji uhlazují, tady sebou pořád vleče pár molekul hořkého kořene. A vlastně to ani není žádný “dupe” (díky, Verunko, za terminus technicus), cena je tam skoro stejná, možná se dá mluvit o lepší dostupnosti a hlavně si ho můžete koupit v těch patnáctkách do sady, takže i případný slepák tolik nebolí.
Výdrž je stejně pověstná, jako u ostatních Hermessencí: začátek je výrazný, barevný, zábavný…po hodině finito a dalších 20 hodin na sobě zaznamenáváte stopy dojezdu. Myslela jsem si, že je to chyba, že jsou vůně slabé a nedrží. No a dozvěděla jsem se od strejdy, že to tak není, že jsou úmyslně takto postavené. Celá essencí řáda je jeho dítě, v podstatě měl naprosto volnou ruku, a tak je udělal tak, aby ranní intimní otázka zněla “Čím tak krásně voníš tady za ouškem, miláčku?”, ne “Jejda, čím ses to včera polila, že tím ještě dnes celá smr…jsi cítit?”. (To je můj volný překlad, čeština potřebuje výraznější lingvistiku).
Za tu ostříhanou levanduli jsem Brin de Reglisse ochotna vzít zpátky na palubu.
Jo, a ještě strejda Ellena říkal, že v Bvlgari zeleném čaji není žádný čaj, že si to udělal podle sebe z vybrané chemie a teprve až za ním přišli z marketingu, že potřebují “příběh”, tak si vymyslel historku o vznešené pařížské čajovně Mariage Frères (koukněte – krásné: http://www.mariagefreres.com/boutique/U … s-new.html). To mám ráda, Ellena je jeden z mých nejoblíbenějších strejdů hlavně kvůli tomu kardamomu, co všudam cpe; ale taky kdoví, co to vlastně je, je to kardamomu jen podobné, vlastně. To je teda pěkně podezřelý intrikán, ten chlap…kdoví, jestli on není víc teta…
Kapička MKTG: Hermes dělá úžasné promo fotky, na rozdíl od Chanelu, Diora… se drží produktu a hraje si s ním. A přitom nedělají kraviny s flakonama. Stará dobrá elegance, vkus a umírněnost.