• MICHAEL STORER: MONK (mumifikovaný mnich), STÉPHANIE (plesnivý mnich pro ženy) + galerie: Rila Monastery

říjen 2011
Často tady vzpomínám vůně Michaela Storera, už jsem si toho sama všimla. Ani jsem netušila, že mne tak zasáhly.  A tak mi připadá, že vám dlužím recenze, ale spoň těch zásadních: Monka, Stephanie a Kadoty (tu si dáme jindy). Málokdy mne osloví celá řada jednoho parfuméra, ale Storer, mimo jedné banálity (taky na ni dojde), uvařil všechny lektvary podle toho, jak se to líbilo jemu, a je to poznat. Fetišistické, samolibé, originální a dle mého soudu musejí být komerční oříšek, protože těžko by chtěl někdo vonět jako plesnivá mnišská kutna, na druhou stranu mít ji doma v koupelně a potajmu ucucávat… A pak má taky Storer českou babičku a má rád koulache e a zeely, což je zcela zásadní pozitivum a prodejní argument.

Michael Storer: Monk
z archivu Michaela Storera

• MONK (mniší mumie)

No tak to je mazec! Umřu! Monk je Storerova signature a má to být vůně evropských gotických klášterů, jmenovitě kadidla, kouře svíček a hořícího dubového polena v krbu a to všechno se „míchá se staletou zatuchlostí země a dušemi mnichů, kteří se zde modlili a žili.“ No, tak je pravda, že pokud od toho neočekáváte, že to bude vonět, tak přesně tohle v tom najdete.
První nádech je strašný. Asi jsem si to měla pořádně přečíst dřív, než jsem si k tomu čuchla a vyzbrojit se ostražitostí. Postřehla jsem jen letmo „mnich, kadidlo, monastýry…“ a těšila jsem se na hlubokou nálož kadidla. Mno. Dominantní složka je „birch tar oil“, to už pečliví čtenáři vědí, žea je to fakt dehet, který se získává suchou destilací březového dřeva (nedávno jsem o ní psala u Heeley – Cuir Pleine Fleur a tam byla ruka s cukřenkou mnohem opatrnější). Někdo říká, že se nemají vůně posuzovat podle složek, částečně to uznávám, ale mne baví tam ty složky hledat a identifikovat a podle oblíbených si pak vybírám další vůně. Tady jsem ovšem nic hledat nemusela. Vlastně ano, zavání z toho ještě něco šíleně živočišného – čerstvě zapíchnutá cibetka? Čerstvě vyčuraná kočka?

Vezeme vám nějakou svěcenku, monsignore.

Takže tér…prvních deset minut necítit nic jiného. Pak se lehce přidají nějaké nasládlé květiny a přestává to být tak hrozné. Je trošku zacítit i kakao. Současně s tím ale vůně taky zeslábne a ztratí intenzitu. Pojmenovala bych tuhle fázi resorpce spermatu, tak nějak si představuju, že by v tom temném středověkém klášteře mohl být cítit pot mnichů v (dodrženém) celibátu. Resorpce trvá asi 40 minut a pak to zmizí úplně (dlužno podotknout, že jsem ji zkoušela při 40°C ve stínu, takže vyvanutí bylo pravděpodobně zrychlené).
Celkový dojem? Lehce navoněný prach na roztopeném asfaltu. Asfalt tuhne a přestává být cítit. Vůně tak suché, že se do vzduchu neline, ale práší. No, jak bych to uzavřela: já si to rozhodně nekoupím, i když vůně není drahá – 60 ml za 82 dolarů, normální cena za pánskou EdP. Nejdřív jsem si myslela, že je to omyl, že to nemůže být voňavka, ale celkem autentický fetiš. Čichový záznam. Extrovert Storer všem chce říct, co viděl v Evropě. Jenže pak mi něco došlo…co sexy homosexuál? Tohle je vůně, jako když automechanik vyleze z dílny. Každá ženská by chlapa nejdříve hnala do koupelny, vymydlit a navonět nějakým Bósem. Jenže proč by měly být všechny parfémy genderově opačně orientovány? A tak si myslím, že tohle je vůně od muže k muži, tak by chtěli chlapi, aby jim voněli chlapi. Ostatně mezi mnichy… Tomu nemůžu nikdy porozumět.
Složení podle originální kartičky (jinak najdete na různých místech různé zápisy – toto sedí): Kadidlo, Birch tar oil, Pižmo, Cibet, Absolutní kakao, Santál

Tato kočka nijak nesouvisí s tématem článku, ale zdálo se mi, že je tady moc textu. Jmenuje se Chardonnay a je to kocour-vošoust, okolí je letos zaplaveno bílými koťaty.

Edit: zkouška v chladnu. Podruhé už se mi tak šílený nezdá. Buď jsem si zvykla a šok se nekoná, nebo je to tím, že pominulo horko. Každopádně pořád je to nejoriginálnější parfém, s jakým jsem se kdy setkala. Já mám úchylárny v rámci širší normy ráda. Teď v tom už cítím i tu rakev, tak to bude santál nebo zazděná jeptiška.

• Stephanie (plesnivý mnich i pro ženy)

Další fetiš, plesnivý mnich pro ženské. Vem starý pytel z kůže hříšného mnicha nebo kozla, nasypej do něj lopatu jasmínu trhaného ve světle úplňku, vraž do toho suchý pepř rozdrcený ve zlatém hmoždíři stehenního kostí slepého psa, přidej andělikový kořen máčený v krvi panny a završ to rozemutými stonky a listy chryzantémy, která vyrostla na hrobě sebevraha. Protřepat, nechat uležet, nasypat do lahviček, zabalit do krabiček. Po otevření se na vás vyvalí dusivé, suché, slané pižmo, obohacené o všechny ty ingredience, které můj nos označuje „fakt smrdí“, včetně silně indolického jasmínu. Nevím, jestli si tohle pořídí někdo pro potěšení okolí či vyjádření své osobnosti, jediné místo, kam mne napadá, že by to šlo vzít, je spiritistická seance. Vydrží vonět celý večer.
Evidentně chtěl Storer také ženám připravit potěšení z Monka. Díky! A to je opravuju ocenění, ne ironie – protože oceňuju, že dnes někdo je schopný udělat vůni jen sobě a jiným úchylům pro potěšení, což u velých značek umizelo, tak je diktát trhu nezlomný.
Složení:

Michael Storer: Stephanie – složení

Já přesně vím, kde takoví mniši žijí, já jsem je viděla! Rilský monastýr v Bulharsku – račte do galerie, pár exemplářů tam najdete a všímejte si motivů na zdech, není divu, že se bojí zhřešit (tolik k té resorbci spermatu, klidně se ptejte).