• Moje kabelky & parfémy

Mirka ukázala naklizenou parfémovou domácnost, to já nemám, ale po dlouhém váhání jsem se odhodlala taky odhalit soukromí: vedle poněkud větší sbírky niche vůní mám rozsahem malou, ale významem pro lidstvo velkou, sbírku niche kabelek.

Stejně jako u vůní jsem začínala na mainstreamu a teď se orientuju na malé, umělecké, staré značky a nebo kuriozity a kabelky, které jsou spojené s něčím, co mne zaujalo. Limitky, události, lidi, materiály…

Obvykle se zaměřím na nějaký objev a nedám pokoj, až ho dostanu! No však Mirka s Deradem to mají stejně (parfémy) a vy určitě taky. Můj kabelkový cíl, narozdíl od voňavého (ten nemám), je kabelka Akris Ai: taška utkaná z koňských žíní, ručně vyčesaných z ohonů mongolských plnokrevníků. Ai je jméno šampiona švýcarské dostihové stáje. (Tu vám teda ukážu až v pokračování tohoto článku.) A pak si dám stopku. He he.

Fotky jsem, jak jinak, načerpala z mého instagramu, takže možná se vám některé budou zdát povědomé. Nefotím primárně kabelky, hlavní modelkou je pořád voňavka, takže uvidíte jen detaily. Ukážu vám ty nejoblíbenější kombinace kabelek a vůní. Fotky tašek těch nudných značek a fotky bez flakonů jsem sem nedávala a najdete je samo na insta.

Z obrázků můžete poznat moji suverénně nejoblíbenější kabelku a značku. LANCEL je stará pařížská nóbl firma, mimo Francii oblíbená hlavně v Asii. Sledujte Japonky v Paříži – obvykle si nesou v jedné ruce hnědou papírovou tašku Vuitton a ve druhé zářivě červenou Lancelku.

Kabelka, se kterou mne uvidíte suverénně nejčastěji, je bleděmodrá Premier Flirt, První Rande. Mám v ní pozlacené jméno, hrozně dlouho (roky!) jsem čekala na tuhle barvu a koupila jsem si ji v den slavnostního otevření butiku Lancel v Louvre k jedné velké osobní příležitosti. Prostě osudová.

Náš veskrze pozitivní vztah zatím poznamenalo jen to, že kabelka potřebuje vyčistit a dobarvit a cena údržby je taková, že se vždycky přijdu zeptat, jestli se náhodou nezměnila (jako dolů) a místo zákroku si odnesu něco dalšího. Zhoubná vášeň.

Specialitou Lancel, o které jsem se dlouho rozhodovala, je Lancel Dalidol. Úplně zbytečná mini kabelka…nejdřív jsem si z limitované edice 2012 Daligramme pořídila peněženku, pak klíčenku a nakonec jsem last minute utrhla jednu z posledních Dol kabelek – pořadové číslo 898 (jojo, je to ta kabelka, kterou jste měli možnost povinnost obdivovat v září na Pitti). Její legenda je totiž kouzelná: Dalidol je interpretace kabelky, kterou vyrobil Salvator Dalí pro Galu ve 30. letech. Daligramme bylo jejich tajné, intimní písmo. Když si kabelku přečtete, najdete v ní všechno o jejich vztahu:

• S – Salvador
• G – Gala
• D propletené s G – Gala v Dalího objetí
• T – trinity: soul, spirit, body
• královská koruna – dar z lásky od krále pro Galu
• mořský koník – znak věčné lásky
• D – Dalí, ale taky touha, Desire
• G – Gradiva, legendární pompejská postava, symbol pohybu kupředu, postava z mnoha Dalího obrazů
• Desátý znak, dvojitý uzel, je původní znak Lancel

Na kapsičce je pověšený zlatý řetez z kola – symbol toho, jak Dalí s Galou fungovali v životě naprosto souběžně, synchronizovaně, jako obě kola bicyklu. Detaily jsou z materiálu, který vypadá jako kůže, ale je vyrobená jen z rostlin: na kabelce není ani molekula živočišného původu.

Nikdy neladím značku kabelky se značkou vůně: l´Artisan ani Nishane kabelky nedělají, Gucci, Ferragamo a Lancel nedělají voňavky…pardon. Jediná výjimka je Cartier, a tam se toho zase držím striktně. Mám ráda granátovou barvu, Cartier jí říká “burgundská” a Le Must mi voní opuletně tmavěrudě. Z kozinkové kabelky Le Must  flakon čistého parfému Le Must vůbec nevyndávám a beru si k ní ještě šátek Le Must s prvním vzduchoplavcem, tradičním motivem panteří firmy. Samozřejmě v barvě burgundského. A tak mi to přijde hezky vyladěné.

Měla jsem období italských kabelek: začalo to kdysi tím, že jsem objevila nejuniverzálnější městskou kabelku Furla s názvem Divide It. Dlouho jsem obdivovala její strohou eleganci, poskytující nekonečný prostor při zachování elegantní formy a perfektní lehounkou kůži. Pak jsem si jednu koupila a propadla jsem jim. Mám tři barvy a uvažovala jsem o další, ale Furla se mi pomstila, začala dělat trendy modýlky z mleté saffiano kůže pro Universal Barbie. No, zkusila jsem to se Stacy, ale… snad se Furla jednou vrátí k modelům pro dospělé a elegantní ženy.

Další pěknou italskou značkou je Francesco Biasia, zakládají si na pididetailech a jejich vlajková loď jsou kabelky z nekožených materiálů s kontrastními řemeny z masívní hověziny. A jsou to kámošky, jmenují se Doris, Carmen a Lilian. Kvůli Carmen jsem podepsala petici za Berlusconiho.

Kabelkové koláže ujeté italské značky Braccialini jsou ohromně populární, jejich butiky najdete ve všech italských městech, mají stovky imitátorů, ale nikdy jsem nikoho s kabelkou Braccialini na ulici nepotkala. Já s ní tedy cestuju, je lehounká, praktická, dá se zmačkat do kufru i nacpat pecnem chleba a deseti párkama a nahoře má zip, že ten kompost uvnitř není vidět. Vybrala jsem oslnivé Firenze, Florencii, z kolekce Le Cartoline. Později zařadili do pohlednicové kolekce i Prahu (kde se líbá černoška s bělochem v noci u Karlova mostu), ale mně zatím jedna stačí.

Bally, další z mých vášní pro poctivou práci. Švýcarské kabelky, které jsou naprosto bezchybně propracované. Moje nejmilejší denní se semišová Ionia, z dokonalého uklidňujícího semiše, který mi připomíná ty nejlepší klasické kožené vůně. Skutečný šperk, WOC psaníčko z heboučkého černého jehněte se jmenuje Eclipse a myslím, že tuhle řadu vyrábějí už tak 40-50 let. Na rozdíl od ostatních prošívaných kabelek si Bally u Eclipse zakládá na nápaditém a zároveň decentním designu, takže prošívání není tupě rovnoběžné, ale tvoří obrazce a 3D efekt.

Tahle (skoro nenositelná) kapsička  ve stylu trompe-l’œi (optický klam, op-art) se jmenuje překvapivě Trompe-l’œi. Op art je esence tvorby italské návrhářky Roberty di Camerino a kabelka je mojí osobní poctou téhle lehce střelené osobě (nějak je přitahuju, celý život). Svou výstředností a umaností se propracovala mezi špičku, protože módní kritici se nemohli rozhodnout, jestli její tvorba je umění nebo odpad. Aby nevypadali, že tomu nerozumějí, tak ji adorovali…a já ji taky uznávám. Její velké kabelky jsou pro mne buď příliš střelené, nebo příliš lady. Ale moc jsem chtěla, aby tekutá Roberta seděla u mne na poličce (sedí, vintage eponymní toaletka z blešáku na nábřeží Navigli) a jedna pevná tady taky měla být. Tak je.

Nechala jsem se zmanipulovat internetovou masírkou a zatoužila jsem po velké městské plátěné kabelce, lehké a otevřené, typ neverfull; ale nesměla to být masovka, ani sezóní trend. Ve výběru mi zůstal Goyard a Moynat, tradiční pařížští výrobci cestovních zavazadel, a Bally Bernina. Nakonec vyhrál Goyard St. Louis,cena hrozná, tradice noblesní, kvalita pověřená staletími, a pasoval se na kabelku, kterou nosím fakt často: každé pondělí si v ní nesu do práce jabka a mlíko, každý pátek si v ní odnáším z práce lodičky, které se mi pod stolem naskládaly za týden. Je ohromně praktická místo igelitky, ale její využití v běžném dni pracující ženy jsem nenašla. Co v těch neverfullkách všechny ty ženské nosí?

Přiznávám jednu Vuittonku, ale neukážu, protože Derad mne vždycky pokoří průpovídkami jako “Jak ztratit vkus a úroveň v jedné sekundě” nebo dnes: “Ty, taková amabasadorka kabelek, se zahazuješ s masovou vulgaritou?”. Tak já ji teď nosím tajně. A to jsem si vybrala model vyrobený k jedné obrovské technické události, která ohromila svět a mne taky a mám k ní hluboký vztah…no nic. Ukážu vám místo ní Villador Bow bag, ručně šitou kabelku vítěze talentové soutěže Furla Contest, italského návrháře Bruna Laurenzana. Několik let provozoval firmu pojmenovanou po zámku své babičky v Toskánsku a navrhoval a šil kabelky z měkkých, ručně vydělávaných, barvených a taky ze vzácných kůží. Pak to zabalil a šel navrhovat ke Guccimu. Kabelky mají charakteristicky ručně tvarované prvky, mašle, kytky… První Mašli jsem viděla ve výloze zavřeného butiku v Itálii v roce 2011. Pak jsem se Brunem snažila několikrát domluvit na tom, že navštívím různá tajná distribuční místa v Itálii, no a loni na podzim (2015) to konečně klaplo. Mám bow bag medium a je to rozhodně nejvzácnější kabelka, co znám. Vzácnější je už snad jen Moschino Chocolate Drip, bílá “alma” politá hořkou čokoládou, ale těch rozhodně po světě běhá víc.

Za dva týdny mi dorazí kabelka belgické královny – jestli vás to zaujalo, sledujte instagram. Teda ten sledujte stejně, protože za 6 dní už budeme všichni tři v Miláně na Esxenci a už máme připravený tag  frangipaniatesxence2016, který vám spojí obrázky moje, Mirky a Derada (pokud Derad nezapomene, jako se mu občas stane).

Kabelkové odhalení tady není poprvé, už jste mohli vidět moje What´s in my bag, a v hlavní roli Lancelka, jak jinak.
Přemýšlím, jakou si vezmu kabelku do Milána…chtělo by to nějaký rychlý shopping. Co doporučujete?