• XXX Verdigris / ZEGNA: vůně žabáka
Do pánského oddělení v parfumeriích fakt nezabloudím, chlapvůně mne nebaví. S jednou výjimkou: Ermenegildo Zegna. Celkem nenápadná italská značka dělá nesmírně chlapské elegantní oblečení a absolutně unisex parfémy. Zegna pracuje velmi kultivovaně s kořením na arabských nebo “petrolejových” moderních syntetických základech.
Pro Frangipani je Zegna kultovní značka a jestli ji neznáte, je to divné, protože po jejich kostkách Essenze jsme tady jednu dobu šíleli a myslím, že pro Roztoče a Krůtu byla kostka Indonesian Oud bludným kořenem, jehož překročením vstoupili na náš blog. No a já jsem dnes objevila Verdigris. A to tak intenzívně, že jsem sepsala recenzi.
Měděnka. Slovo Verdigris označuje obyčejnou měděnku, zelený zoxidovaný povlak měděných střech a soch. Nevím, že by nějak měděnka voněla a ani takový dojem ve mne tenhle parfém nezanechal.
Oslovil mne nejprve flakon, na konzervativní Zegna poměry dost extravagantní, ale pěkný, takové leskle zelené sklo barvy ropušáka. Tvar jsem si myslela, že je “tekoucí sklo”, vzbouření linií, ale ne, je to prý jakože držátko do ruky.
To si všimněte, u Zegny nikdy žádný výstřelek neuvidíte, i parfémy i móda si jedou v bezpečně zajetých klasických kolejích nenápadného luxusu. Verdigris a celá tahle kolekce je úlet. I obsahem. Mimochodem: to XXX znamená trojitý steh, známka kvality oblečení EZ. Prostě konzervy.
Jak voní XXX Verdigris?
Žabinec, čirý žabinec. Ten teda taky nevím, jestli nějak voní, ale kdyby ano, mohl by to být Verdigris. Začátek bych popsala jako výrazný sendvič z asfaltu, vlhkého puškvorce (té zelené složky z Un Jardin sur Le Nil / Hermes) a zmrzlého sněhu. Dost ostrá, řezavá, ale přitom vůbec ne těžká a dusivá. Spíš takový ten popichovač, co vás probere z letargie a pobaví. Takhle svého času působil Encre Noir, takovým lehce znervózňujícím (vzrušujícím?) dojmem (než ho vykradli konkurenti a rozpustili v mnoha následovních až k nudě). Nicméně Verdigris je namíchaný jinak, asi to v něm dělá ta složka hluboké zelené vody.
Přitom… vodní vůně já nerada, i když vím, že mezi publikem jsou superoblíbené. Já tam musím fakt strašně moc dalších složek, které ho zastíní a vyváží. A to se tady povedlo ohromně dobře. Akvatický tón je jen v takové zvlhčující formě, prostě namáčí ten puškvoreček, ale sám se nijak neprosazuje. Vlastně mi vůbec nedošlo, že by tam byla voda, celou dobu si tak nějak na pozadí mokval a nasákával se do ostatních, a až v závěru se projevil jako samostatná složka, tmavozelená slupka ze salátové okurky
Mezitím se ale ještě odehrálo vystoupení “šedé dřevo”. Když pominuly ty úvodní puškvorce, dostal se ke slovu dřevnatý a semišový tón. Semiš, jak poctiví čtenáři vědí, se často prezentuje ve vůních jako “fialkový list”. Parfémoví básníci tim chtějí říct, že najdete pudrovou fialku, ale zbavenou veškeré sladkosti. Ona pak voní trochu jako sušená hlína a prach, anebo prostě vykartáčovaný semiš. Vyberte si, co chcete. Zde se hezky spojila s čerstvými pilinami a byla by to nuda, kdyby tam pořád v pozadí nestepoval ten vlhký zelený puškvoreček.
A takhle už dojede hezky dokonce, až k výše zmiňované okurce.
Proč má tahle obyčejná vůně svoji recenzi
Co mne na ní uhranulo tak, že jsem se uvolila napsat recenzi?
Vlastně ani nevím, výdrž ani siláž není významná, kompozice vcelku klasická, k niche to má taky daleko…tak co? Je prostě jistotka dobrého vychování. Jako Les Exclusifs Chanel: žádné převratné kreace ani siláže, které by otočily všechny hlavy k vám, když vejdete do baru. Jen nenápadný závan luxusu a elegance osob, které vědí, jak se chovat ve společnosti královny Elizabeth. Všechno ladí, i to, že barva flakonu odpovídá 100% barvě vůně.
Kde koupit?
No, špatně. Sežene velmi málo buď na netu (viz tabulka zde níže), anebo v Praze v butiku u Staroměstského náměstí (kde můžete zkusit všechny kostky), anebo v outletu Arena ve Štěrboholech (tam jsem ho zkoušela já).
Jo, a ještě jsem zapomněla: stejně, jako ten legendární Encre Noir, je XXX Verdigris čistý unisex. Ostatně jako mnoho z vůní Zegna, nejsou zženštilé, ale jsou něžné a ušlechtilé. Zkuste je, dámy.
Taky nemám rád akvatické vůně…. tak se připojuji do klubu…
Píšete skvěle !
Děkuju, Karle, já jsem ráda, že si sem našli cestu i chlapíci. 🙂
Na zahradu Nilu jsem si vzpomněla už včera, když jsem viděla obrázky na A. Vodní vůně také moc nemusím, ale píšeš tak sugestivně, že snad i vyzkouším! Flakón mi připomněl amarouny (Návštěvníci).
Protože puškvorec je složka zasvěcených….
Tak dejte vědět, jak se vám líbí.