• Robert Piguet: Calypso (pomeranč a jeho květ)
září 2011
Květinově sladký start – mandarinka, růže, trochu podivnosti muškátu, pudrovitost irisu, který tam ale jako samostatná složka není znát.
Po 5 minutách: nadýchaná, oblačná, květinová vůně, růže oblíbená rtěnková (aha! Já už vím, co dělá tu rtěnkovitost – kombinace růže a kosatcového kořene). Je znát i ovoce, je to pěkné, voní to jako kosmetika po opalování.
Po 1 hodině: svěží květinová, kyselkavá, krásně sladěná do jednoho proudu bez výrazných prvků. Moc pěkná! A taková nějaká nudná, neoriginální.
Po 3 hodinách: doznívá konec a už vím, co se v ní ukrývalo – pomerančový květ z 24, Faubourg. Ten je moc hezký, můj oblíbený, oranžový.
Pěkná vůně, milovnice květinovek určitě musí zajímat. Mne ne.
Cravache musím zkusit, myslela jsem, že je výhradně pánský. Zajímá mě, co máš zapsáno u Bandita a Baghari … si počkám 🙂
Mám ti říct, kdo je vrah, nebo si počkáš na pointu? Jedna z nich se mi moc líbí a je hodně příbuzná s jednou lacinou perlou, kterou skoro všichni znají.
Nyní již mám dostatek indicií … ale počkám si.
Kytičky jsou fajn. 😉
Já jsem taky fajn.
A ty jsi taky fajn.