Tanti auguri, Coquillete!

V pátek mi přišel vzorek novinky Tan-Tan, pátého parfému značky Coquillete Paris. Chystám pro vás recenzi, je to velký parfém, takže potřebuju čas. Jen pro začátek: nesouhlasím s TNT, že jde o „non dangerous goods“. Tan-Tan neobvyklým způsobem prezentuje celkem obvyklé složky: jehličí, fíky, pelyněk a kokos. Výsledek funguje jako absolutní rozptylovač pozornosti, protože celý den přemýšlím, u které babičky to takto vonělo.

Když jsem včera děkovala Rose Vaia za vzorek a přála k prvním narozeninám značky, přečetla jsem si u ní zajímavou bilanci. Rosa vybrala pět nejzajímavějších „názorů odborníků“ za celý rok: obaly jsou strašné (doslova „fa cagare“, něco jako „shit“), příběh je o ničem, pačuli má vonět jako pačuli, Herat nejde zaškatulkovat a tak se nebude prodávat. Mne ale zaujala nejvíce věta o zbytečném soustředění na produkt, protože doba si žádá tvořit umění a příběhy, ne nepodstatné vůně.

Coquillete Paris

OK. Já jsem tedy spokojena s tím, že se někdo soustřeďuje na produkt a znám těch parfumérů dost. Znám hodně i těch, kteří pro tvorbu fantastické show, skandální pověsti a imaginace nestíhají už vyrábět vůně, i ty co, dbají hodně na tvar a barvu lahviček a obsah pokulhává, a jsou i takoví, kteří svou vlastní pohřebáckou image zastiňují svoji produkci. Marketing niche/art parfumerie je v podstatě na začátku. Niche parfumerie v posledních letech vzniká, segment roste a začíná se drát do mainstreamu. S tím přejímá obchodní i marketingové vzorce populární produkce. Určitě se časem oddělí část malých výrobců, která přejde do širokého prodeje, i díky internetu, který poskytuje obrovské možnosti. Otázka je, jestli producenti podlehnou tlaku na cenu na úkor kvality, nebo se spokojí s nižšími příjmy bez ztráty hvězdičky. Druhá část producentů určitě zůstane v kategorii chudých umělců, tvořících osobitou krásu, bez ohledu na to, jestli mají na barvy silice.

Jedinou image, kterou si zatím pěstují Coquillete, jsou tváře dvou třicetiletých holek, prostořeké a prudké neapolitánky Rosy a něha šarmantní pařížanky Elise. Holky, které jsou moderní, úspěšné a spokojené se s vými životy, manžely, dětmi, kabelkami, lodičkami na jehle, parfémy a koktejly na zahrádkách kaváren; nejsou spokojené s politikou, kultem mládí, manipulací ve světě a v médiích. Ale s touhle imagí už do parfumerie přišly. A na mne funguje.

Napoli, Piazza del Plebiscito: no a co, malý Federico II. taky nosil punčocháčky. Napolitánci nemají úctu k autoritám, ani těm parfémovým.

Takže já dámám přeju, ať se i do budoucna soutřeďují na produkty, protože to jim opravdu jde! Tanti auguri, Couquillete!