• Tsovak Voskanian: parfumérství je sport (rozhovor)

Co pro vás znamená vaše profese, co pro vás znamená vaše volba?

Co pro mě znamená moje profese? Především mám dvě profese. Vystudoval jsem ekonomii v oblasti mezinárodního obchodu. A tomu se taky věnuji, protože musím rozvíjet značku – kromě tvorby parfémů se starat také o propagaci značky, o komerci a tak dál.
A co se týče parfumerie – to je moje láska od dětství. Je to způsob sebevyjádření. Prostřednictvím tvorby parfémů krystalizuji svou inspiraci, vyjadřuji se skrze textury, vyprávím příběhy.

Vnímáte parfumérství jako umění, dosažení cíle, zájem, nebo obchod?

Jako sportovní zájem. Něco ve mně hoří, a chci to nějak přenést do reality. Vidět to, slyšet, dotknout se.

Jste perfekcionista?

Jsem šílený perfekcionista.

A vadí to?

Hodně. Vadí to klidnému životu. Ale v práci, v profesi to pomáhá dělat věci lépe.

Nejsem kritik a rozhodně nechci hodnotit, ale dovolím si poznamenat — je to cítit ve vaší tvorbě. Hlavně v tom, jak se liší první práce od těch pozdějších. Jak jsou ty novější emocionálně hlubší a technicky propracovanější.

Čím jste chtěl být jako dítě?

Nevím. Neměl jsem žádný konkrétní cíl, čím se stát. Byl jsem poslušné dítě a rodiče mě nasměrovali na ekonomickou univerzitu. Tak jsem se stal ekonomem.

Já taky ekonomem.

Nudné povolání.

Velmi. Ale ptám se proto — nemyslíte si, že naše „vnitřní dítě“, když ho včas vyslechneme a nezadusíme vlivem okolí, je tím nejupřímnějším a nejcennějším klíčem k seberealizaci v dospělosti? Že když ho následujeme, můžeme být šťastní, naplnění a dělat práci, kterou milujeme?

Možná máte pravdu. Když mi bylo tak deset, jedenáct, sbíral jsem růžové okvětní lístky, které babička sbírala na marmeládu, a zkoušel jsem z nich dělat parfém. Propasíroval jsem je přes mlýnek na maso, rozmačkal, přidal kyselinu citronovou, aby se to rozkládalo. A tehdy jsem se cítil jako někdo, kdo něco tvoří.

To znamená, že to bylo vaše přirozené poslání?

Možná. Vzpomněl jsem si, že jsem jako dítě snil o tom, že budu mít něco společného s přírodou.

Krásný a správný pocit. Nedávno jsem sledovala jeden rozhovor s Taťánou Černigovskou — ruskou neuropsycholožkou, profesorkou a několikanásobnou držitelkou vědeckých titulů v různých příbuzných oblastech, které se zabývají studiem fungování lidského mozku. A na otázku „co zachrání náš svět? co zachrání nové generace?“ odpověděla: „láska k přírodě.“

Umělá inteligence se dnes vyvíjí tak rychle, že její vliv na budoucnost lidstva je nevyhnutelný. Ano, pomáhá nám v mnoha oblastech — ale! Člověk zůstane ROZUMNÝ (Chytrý) , jen pokud si zachová své původní, přirozené dovednosti: žít v souladu s přírodou, milovat ji a — co je pro budoucí generace nejdůležitější — umět s ní zacházet rozumně a zodpovědně.

Co byste řekl nebo poradil svému mladému já, které právě začíná?

Nic.

Ani: „neboj se, jdi do toho“?

Nebál jsem se.

Nebál jste se?

Ne.

Měl jste podporu?

Víte, měl… Silnou podporu od mámy.

Myslím ale podporu jako víru.

Nejdůležitější je víra v sebe. Když věříš sobě, věříš tomu, co děláš, tak podpora zvenčí už není důležitá. Ale když sám sobě nevěříš, tak žádná vnější pomoc nepomůže. Všechno musí vycházet zevnitř.

To znamená — jste věřící člověk?

Ne nábožensky, že bych striktně dodržoval všechno napsané — to rozhodně ne. Ale jsem věřící člověk.

A má to vliv na koncept značky?

Ne, myslím, že je to spíš světské.

Nemyslíte si, že máte Boží dar? Že váš nos, vaše jedinečná schopnost čichu, je dar? Nebo to vnímáte jako talent, který si může osvojit každý?

Nevím. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel — jestli je to dar nebo ne. Jde spíš o to, jak moc člověk miluje to, co dělá. Když to nebude milovat, nezapamatuje si tisíce látek. Já si je pamatuji a dávám je na poličky. Umím s nimi pracovat. Parfumerie je jeden ze způsobů poznávání světa. Někdo poznává vizuálně, někdo hmatem. Já třeba kladu obrovský důraz na čich. Od dětství. Všechno jsem čichal. Ani polévku od mámy jsem nejedl, dokud jsem ji nenakouřil.

A jak na vás působí arménská kultura?

Kultura Arménů… U nás je běžné používat parfémy. I když jako takový parfémový průmysl jsme nikdy neměli — a ani teď nemáme. Ale parfémy Arméni používají. A hodně.

Jak se Arménie projevuje v DNA vaší značky?

Pro značku je Arménie velmi těžké prostředí. Neexistuje tu infrastruktura pro parfumerii. Není tu průmysl, není tu komunita. Jsou tu sice milovníci parfémů, ale nejsou tu parfémáři, výrobci ani odborníci. Arménie je izolovaná od parfémového průmyslu. Bylo velmi těžké tu založit a rozvíjet projekt.

A co se týče složek — má Arménie něco jedinečného?

Ano. Arménie je skvělé prostředí pro inspiraci. Máme tu vzácné byliny, květiny, ovoce. A právě ovoce — to je dnes v parfumerii velmi aktuální téma. A tady mají ovoce velmi jemnou chuť. Všechno je tu chutné. Tohle je ráj pro gurmány.

Jaké je nejlepší místo na světě?

Doma.

A jaký je váš postoj ke světu jako umělce?

Svět je takový, jaký je. Má své zákony, principy, proudy. Nemám na svět otázky. Samozřejmě, někdy je pocit nespravedlnosti. Ale snažím se na to dívat přes prsty. A proto mám víc očekávání od sebe než od světa.

Vrátíme se k parfémům…

Co je pro vás parfém — formule, magie, nástroj k vyvolání emocí?

Vyjádření sebe sama. A vyjádření lásky.

Tvoříte především pro sebe nebo pro publikum?

Pro sebe.

Jaké je vaše publikum?

Chytré.

Analyzoval jste někdy, kdo je váš zákazník?

Mám několik vlastních pravidel, kterých se držím při tvorbě parfému. Nedělám silné provokace. Nechci být jiný jen proto, abych byl jiný. Mám pravidlo být co nejvíc upřímný — k sobě i k publiku. Myslím, že dnes se na trhu objevuje hodně konceptů, které nejsou upřímné. Jsou vytvořené jen pro komerci. Chtějí za každou cenu přitáhnout pozornost — třeba i šokem. Já to tak nedělám. Upřímnost je pro mě nejdůležitější zásadou.

Jak se cítíte ve světě niche parfumerie?

Považuji se za profesionála. Nejsem moc skromný člověk. Ano, myslím si, že jsem profesionál. Ale to neznamená, že jsem dokonalý. Mám se co učit, kam růst, co rozvíjet. Jsem profesionál ve smyslu přístupu a myšlení. Ale znalosti je vždy třeba rozšiřovat.

Rychlá otázka: chudé umění nebo bohatý život a obchod?

Myslím, že tohle dilema je už historický koncept. Dnes jsou možnosti, jak být bohatý v umění. V parfumerii může člověk využít svůj talent i komerčně — a zároveň tvořit pro duši. To může existovat paralelně.

Jak vzniká nápad na parfém? Co vás inspiruje? Je to spontánní, nebo spíš proces?

To se nedá předvídat. Je to samozřejmě spontánní. Nikdy nevíš, kde, kdy a v čem ten koncept chytíš. Může to být konkrétní prostředí. Mě inspiruje nějaká myšlenka, poezie. Umění.

Co cítíte, když je práce hotová?

Někdy pokles energie, někdy prázdnotu. Jsou to smíšené pocity. Někdy obojí. Je to určitá prázdnota. Ale zároveň i hrdost. Když něco vytvořím, dívám se na to jako na své dítě.

Máte rozdělané práce? Co jim brání v dokončení?

Ano. Výsledek někdy nesplňuje tvůrčí zadání. Mám v hlavě konkrétní nápad, koncept — a pak laboratorní pokusy. Když to nesedí, neschválím to a nevypustím.

A odložíte to?

Ano, odložím.

Jako kdyby nepřišla múza?

Múza přišla, ale nezrealizovala se.

Jaká je nejtěžší (možná i neoblíbená) složka, kterou přesto musíte použít? A naopak — máte oblíbenou?

Víš, já se ke složkám nestavím jako k oblíbeným nebo neoblíbeným. Když mám třeba zadání na akord šampaňského — je tam složka, která strašně smrdí. Isovalerová kyselina voní jako špinavé ponožky, jako plesnivý sýr, který nemám rád. Ale tato složka je nezbytná pro to, co chci vytvořit. Ale je nezbytná pro výsledek, který chci. A protože vím, že ji potřebuji, přestávám ji vnímat jako „oblíbenou“ nebo „neoblíbenou“. Je to nástroj pro výsledek.

Existují složky, se kterými se špatně pracuje? Nebo je to jen o znalostech a dávkování?

Existuje pravidlo: každá složka má bezpečné dávkování. V těchto dávkách se s ní dá pracovat, dá se kombinovat, něco z ní dostat. Profesionální parfémář nevidí problém ve složce samotné. Problém je v dávkování. A také ve znalostech — co chceme získat a jak to udělat.

Jaký máte názor na zákaz IFRA týkající se dubového mechu? Vždyť většina vašich vůní jsou neochypre. Je to pro vás výzva nebo tragédie?

Když odpovím na obě otázky: mám k tomu pozitivní přístup. A co se týče mechu — není úplně zakázaný. Jen je silně omezené množství. Ale i v těchto omezeních je funkční. A víte — můžete mě opravit — je takové rčení: „špatnému tanečníkovi překáží i pozorovatel“. Místo mechu lze použít jiné molekuly, jiné látky, které to vyrovnají.

Kdyby se mě někdo zeptal, jestli to ovlivnilo vůně, které už byly hotové — odpověděl bych: samozřejmě že ovlivnilo. Ale pro tvůrce může být každé omezení inspirací. Dělat něco zajímavého právě díky limitům.

Takže jako výzva?

Ano.

Přijímáte vždy věci jako výzvu a hledáte řešení bez ústupu?

Ano!

Co evropský trh?

Existuje. Je pro nás otevřený. Máme určitá ujednání. Brzy budeme dostupní pro každého zákazníka.

Můžete sdílet nějaké plány? Co čekat v nových vůních?

Těšíme se na Pitti Fragranze v září 2025. Teď jsme ve fázi aktivních příprav na launch. Pracujeme i v noci. O konceptu teď ale neřeknu ani slovo.

Překvapíte nás znovu?

Doufám.

Tsovaku, děkuji vám, že jste si v tak napjatém pracovním období našel čas a souhlasil s rozhovorem. Všichni my — vaši fanoušci — víme, že vám je vlastní skromnost a málomluvnost, a i to je další důvod, proč vám poděkovat. Doufám, že toto setkání nebude jediné a že jeho obsah bude zajímavý a blízký vaší komunitě.

Recenze  vůní Tsovaka Voskaniana najdete v tomto článku: REPORTÁŽ Z PITTI – VOSKANIAN  další novinky