• Voňavky, co vodnés čas: JÓVAN, VANILLA FIELDS, MAXI, CHARLIE, HEALING GARDENS, EX´CLA-MA´TION…

Zjevení, které se událo v našich parfumeriích v 90. letech, už pak nikdy nemělo obdobu. Po letech půstu, kdy jsme si vzácné vůně Coty mohli kupovat jedině v Tuzexu (jediný obchod v Československu, kde to vonělo) a Dior se ztrácel ve výrobě na českých linkách a prodával pod rukou (ztrácelo se všechno, v mnoha fabrikách probíhala licenční výroba, a tak Češi nosili světové značky a vůbec to netušili, třeba Zlín byl specifický teniskama K-Swiss a Reebok) a voňavý high-ligt byl dovoz sprejů BAC z Maďarska a Impulsů z Polska.
Pro představu o cenách: Coty EdT v Tuzexu stála 20 bonů (asi stovka Kčs, podle kursu na černém trhu), klasické Diory se objevily občas v prodeji ve vybraných parfumerkách za 300-350 Kčs, Impulsy a BACy stály okolo 35 korun. Českou specialitou byly “kuličky” 2×2, které byly obdobou východoněmeckých 8×4, a ty stály 11 Kč, to vím přesně, na tu jsem si vždycky ulakomila z brigády, chodila jsem mýt okna do výzkumáku a roznášet kafe v hotelu ve Slušovicích. K Čubovi.

No a do takového pravěku vtrhl americký COTY. Nejdřív nenápadně rozložili na pultech malých, soukromých drogerií, jiné nebyly, svoje celebrití modely typu Sabatini, Presley… To bylo takové tiché a nóbl, žádná masovka, celebrity u nás stejně moc nefungovaly, moc dobře jsme si pamatovali kult osobnosti a navíc Elvis žije, tak jaká vdova. A poprvé sem Coty přivezlo cosi jako aromaterapii – vůně Healing gardens i s americkou kampaní, která říkala, že tyhle vůně můžou ovlivnit náladu a my jsme tomu ohromeně věřily!
moje-historicke

Ale v roce 1994 se prolomila hráz: pustili do televize reklamu na Vanilla Fields s masívním nasazením, běžela za před a za každým seriálem, po zprávách, u ranního vysílání i odpoledních magazínů pro vařící ženy. Nebyla to první reklama na vůně v československé, tehdy už české TV. Coty ale přišel s promyšleným marketingovým mixem, něčím, co je dnes běžné, ale Češky to tehdy položilo na lopatky: emocionálně laděná reklama s kolibříkem v televizi, tisková reklama, papírové stojany na místě prodeje, poutače do výloh a letáčky, které prodavačky přibalovaly k nákupu. A hlavně: všude byly!
Chápejte – dosud se vše shánělo; to že měla prodejna reklamu na nějaké zboží, neznamenalo, že ho taky zrovna prodávala (na svetříky z výlohy se dělaly pořadníky). Coty dokázala naplnit distribuční síť, zřejmě nějakým komisním způsobem prodeje. Na regálech stála celá řada Coty: od Chansonů, přes Pret-a-Porter a Vanilky po kýžený Jovan Fresh Musk. A kdo měl výstavku, měl taky zboží, stačilo jen dojít k pokladně a zaplatit. Tomu nešlo odolat! Všechny moderní ženské najednou voněly jako vanilkové rohlíčky. Rok na to přišla Coty s pandánem Vanilla Musk, temnější verzí. Fungovalo to jako cliffhanger na konci seriálu, abyste se těšili na další díl. Když si Coty tak hezky připravila zákaznice, vtrhla na trh v roce 1996 se skutečným trhákem: Jóvan Fresh Musk. Divoce barevná řvoucí reklama, všem nám znělo v uších “JÓ-VÁN”, které pronášel na konci hlas z buše. Povedený flakon ve tvaru tropického ptáka a svěženka, jako vystřižená z učebnice. Cena: okolo 700 Kč. Kdo neměl Jóvan, byl společensky znemožněn. Jóvan už se tak 15 let nevyrábí, ale nostalgie zůstala. Existují diskusní skupiny na webu, které se snaží si vzpomenout na to, jak voněl a najít alternativu. Vzhledem ke vzpomínkovému optimismu se to nedaří, každý si z ní pamatuje jen to svoje a nedokážou se sjednotit, ale je to sranda.
Zajímavé je, jak málo kvalitní vůně to byly: málokdo z nás by to dnes nosil, šlo o syntetické vodičky na úrovni dnešních vod Adidas nebo celebrity z Rossmana. Ostatně Priscila Presley se ještě občas objeví, zkuste. A Jóvan samozřejmě nebyl jediný. Moje devadesátková polička následuje.

Vanilla Fields / COTY 

Vůně suchého vanilkového pudinku: vanilka, tonka, kokos a prachové tóny. Zjevení ze zataženého nebe ponurých osmdesátkových chyprovek, jasná, zářivá, nekonfliktní vanilka. Vanilové rohlíčky má každý rád, takže u nás v práci to jednu dobu vypadalo, že se peče na Vánoce od ledna do ledna. Mně neuchvátila, pro mě byla příliš prázdná a jednoduchá (měla jsem toho Čárlíka), ale jeden flakon jsem sjela a pak se objevila Musk a s tou už jsme si sedly. Jestli si ji chcete připomenout, jakkoli si myslím, že není třeba, protože vanilek je milion, odborníci doporučují Cašmir / Chopard (mně se ale Cašmir zdá komplexnější a víc orientální) a já doporučuju Vanile Bourbon nebo Vanille Frangipanier / Laurence Dumont a Vanila Brulée / Body Shop.

 

Vanilla Musk / COTY

Trochu temnější, plnější, pokračování Fields. Ke kompozici přibylo suché dřevo a trocha živočišného pižma. Ale pořád je to teplá vanilka a prozradím vám tajemství: já ji občas pořád nosím! Fakt, našla jsem ji někde na e-bayi a tak ji občas vytáhnu z archivní poličky a zleju se. Nostalgie. Našla jsem si k ní i dvojče, Amsterdam Spring / Mexx, ve které je vanilka s bílou broskví, mám ji v takové té drogerkové koncentraci ve vysoké úzké flašce a nenosím ji, ale toužebně si přeju, aby tohle téma zpracoval nějaký pořádný pafumér, třeba Patricia de Nicolai, ta vanilky umí, anebo Luca Mafei, ten zřejmě umí všechno.

 

Jóvan Fresh Musk / COTY

Asi neexistuje v našich končinách hledanější substitut. Pižmový základ byl vzatý z oblíbených vůní Jóvan White Musk, ale díky třeskutému tropickému ovoci si nebyly podobné a taky flakon vybočoval. Celá linie Jóvan se tvářila jako samostatná značka pod Coty a byla vytvořená speciálně pro evropský trh: Jóvan je familiární zdrobnělina od Giovanni, aby byla Evropanům blízká. Nemyslím, že by byla tak výjimečná, ale asi to byla první pořádná kompozice svěžího tropického ovoce s jarními kytkami na tělovém pižmovém základě, co se u nás objevila. Byly za tím hlavně nové aldehydy: ananasový, mangový, akvatický, vodní – melounový…neobvyklá chemie a nová pro naše nosy. Plus ten povedený marketing.. Dnes by zapadla do množiny obvyklých svěženek, ale nikdo si ji pořádně nepamatuje natolik, aby byl schopný doporučit jednu pravou: a tak zkoušejte Aqua di Gio / Armani, L´eau d´Issey / Issey Miyake, Calyx / Clinique, Twice / Iceberg, Live Luxe / JLo. Obecně bych se soustředila spíše na drogerkové a celebrití modely, Coty/BIG6 často používá osvědčené vzorce a možná tenhle někdy někde zopakuje. Jestli máte vlastní tip – sem s ním!

 

Ex`cla-ma`tion / Coty

Já ho ještě mám! Netuším, kde jsem k němu přišla, tedy k této aktuální flašce a určitě to není ten můj první. Hrozně se mi líbila ta přezrálá lepkavá broskev a když jsem si později přečetla, že vůni umíchala Sophia Grojsmann (jejíž životní heslo je “jedině sladká vůně je krásná“), tak mne to ani nepřekvapilo. A taky se mi líbila reklama, černobílá s pink detaily. Měla jsem ten první, černobílý flakon a k pozdějším odvozeninám už jsem se nepropracovala. Nebyla to ani moje nejoblíbenější vůně,  ani mne nějak nepoznamenala, ale teď zpětně mne baví, že spolu se mnou vyrostli i velcí parfuméři (jako třeba Wasser, který začínal na mojí oblíbené Kylie). Nebo já s nima. Náhradu jsem nehledala, ale doporučuju zkusit The Key / Justin Bieber, je to ze stejného archivu v knihovně vůní Coty, kdoví…
http://www.youtube.com/watch?v=8ObuNwVuf_o

Prêt-à-Porter / Coty

Důvodem, proč jsem měla a dokonce i nosila tuhle vůni, byla Sophia Loren ve velkém rudém klobouku, vášní kokrhající Marcello Mastroianni a nádherná mladá bohyně Claudia Schiffer. Nejdřív jsem si koupila ten klobouk, ale s tím jsem si fakt netroufla mezi lidi. Tak jsem si pořídila aspoň vůni, která se jmenovala stejně, jako ten film. Slabounkou, citrusovou, s výdrží asi 8 sekund. Blboučká se mi zdála už tehdy, ale myslím, že jsem ji celou spotřebovala. Možná tak za dva dny provozního času. A navíc se ten film v originále jmenoval Ready to Wear (ale my jsme tehdy ještě nevěděli, co to znamená). Voňavka se dá pořád koupit, ale ani neshánějte, zato film si stáhněte (legálně, samozřejmě!) a pokochejte se!

 

Charlie / Revlon

Velkolepý úspěch Čárlíka je dílem marketingu. Vůně není a nebyla ničím převratná: shrnula oblíbené tóny té doby (větvičník, aldehydy, hyacint, konvalinky, pudrové tóny, santál) do povedené opulentní chypre kompozice, která měla být americkou odpovědí na No.5. Pětka byla v 70. letech v USA na vrcholu obliby, jenže byla taková buržoazní a ženská…a Američanky začaly dělat kariéru, nosit kostýmy s pánskými saky, rozváděly se a vůbec si chtěly všechno řídit samy. A k tomu se něžná vůně Pětky či pižmové White Shoulders prostě nehodily. Pětku nosí ředitelka, panička v domácnosti se polívá konvalinkama od Avonu, ale co si má na sebe stříknout vedoucí účtárny nebo mladá obhájkyně?
Revlon vyvěsil přes noc do výloh plakáty, na kterých kráčí dlouhonohá modelka Shelley Hack městem v KALHOTÁCH a saku a přesně tím cvrnkl do natažené struny feminismu. Stereotyp, že žena je ženská jen v sukni byl prolomen a Američanky byly lost: převlékly se a navoněly Čárlíkem. Shelley byla múzou Charlieho od 1976 – 1981 a pak se na jejím postu vystřídala řada nejlepších amerických holek; jednou z nich byla Sharon Stone. Vždy v kalhotách, a když už to nestačilo, štípaly muže do zadku nebo lyžovaly. Nízká cena, slušná vůně, dobrá značka, pěkné balení a barva, veselá kampaň, holky z vedlejšího kanclu na vizuálech, všechno je dobře. Takovým vtípkem je, že spolu s dámskou verzí vyšel rovnou i pánská vůně, který vzápětí zemřela – nová kampaň byla tak dominantně ženská, feministická, že chlapy to prostě nemohlo oslovit.
Alternativu vám doporučovat nebudu, Charlie se pořád prodává – nepodceňujte ho a zkuste. Nakonec celou flašku dnes koupíte za cenu většího vzorku (pozor na barvy, originál je v modré krabičce, má černý nápis, co je proti světlu modrý a nezaměňte ho s Charlie Blue). Asi si ho dneska vezmu na sebe.

 

Charlie Express / Revlon

Raritka, která se neujala. Asi tak v roce 1995 se Revlon rozhodl, že řadu Charlie omladí o moderní, unisex, citrusovou řadu: přinesl tři (modrá, zelená a třetí nevím) verze. Povedené svěženky zabalili do hezkých kabelkáčků, nabídli světu…a nikdo to nekupoval. Pro mladé holky to bylo moc staré, moc Charlie, už byla jiná doba; pro původní uživatelky, které mezitím přišly do středního věku, to bylo zase filosoficky příliš jiné, moc mladé, moc unisex. Myslím, že se obsah této linie potom objevil naplněný ve flakonech Charlie Sunshine, Charlie Silver a She.
charlie-express

Just Call me Maxi / Max Factor

To byla asi moje úplně první “hnědá” vůně. Moje krásná starší sestra byla závodní rally jezdkyně a stýkala se se “zápaďáky” a tak mi jednou věnovala tento skvost. Bohužel, už si ji moc nepamatuju, a protože nebyla k sehnání, nahradila jsem ji později plynule Charliem. Matná vzpomínka je, že byla svěžejší, zelenější, než Charlie, ale v podstatě chypre báze aldehydy+větvičník byla stejná. Pokud ji někdo znáte, nebo dokonce máte, napište mi do komentářů!

 

Indian Summer by Priscilla Presley / Coty

Pomerančový juice s kořením a aby to nebylo vánoční (Indian Summer je babí léto), tak navíc svěží vodní tóny (citrony, zelený čaj, leknín) a nějaké neutrální květinky. Teď už je to nuda, ale tehdy to byla převratná kompozice, která přinesla orient do civilu. Vodní tóny byly novinka a lidem se to hodně líbilo, navíc v téhle vůni byly hezky vyvážené s kytkami a pomerančem. Vůbec se nedivím, že se líbila maminkám mých spolužaček. Je prý podobná Tommy Girl / Tommy Hilfiger, to nepotvrdím, já bych vás poslala zkusit Red Tea / Bvlgari nebo ten nový, modrý Blue Tea.

Chanson D´Eau / Coty

Chansonů byla celá řada a byly to lehounké kolínské, jako první vyšla Chanson D´Eau tak nějak spolu s Jovanem a její reklama nebyla tak vlezlá, ale slavná mezi zákaznicemi kvůli hezké písničce a mezi reklamními pracovníky taky, jelikož stvořila prvního reklamního měkoně české reklamy (už měkoně vyvádějí): správně americky byl název vyslovován “Šanson D” a když se české zákaznice, přece jen jazykově vzdělanější, než průměrná Američanka, dostavily do drogerie, našly tam D-ó, D-ér a D-ví (D´Eau, D´Air a D´Vie). Kterej to je?  Dnes už se zase v reklamách autoři vracejí k originální výslovnosti, ale v devadesátkách se dbalo na to, aby se v reklamách anglické názvy pronášely tak, jak by to dnes řekl jen Zeman.
Šansonky byly neškodné krátkodeché vodičky s citrusy a fréziemi, aldehydy a bílým pižmem, které voněly jen při nástřiku, a to spoustě žen vyhovovalo: silně vonět bylo sprosté, vůlgární a kapitalistický přežitek. Navíc měly krásné, elegantní flakonky, které vypadaly v sérii na poličce přímo designově. Asi proto byly tak oblíbené, já jsem měla všechny tři a kdybych si nepamatovala flakony, tak bych si na ně už nikdy nevzpomněla. Komu se stýská, d´Air se dá pořád koupi; ale spíč doporučuju projít si sortiment kolínských 4711 / Muelhens, které jsou stejně svěží, ale drží delší směnu.

The Healing Garden / Coty

Taky mám, heč! Ale závidět nemusíte, protože ty vůně jsou úplně nudné odvárky z bylinek. Až se člověk diví, že vydržely na českých pultech deset let. Jejich tématem – aromaterapie – a celkově styling do přírodních vůní, holistiky, v klasických lahvičkách jako z lékárny, s ručně uvázanou slaměnou mašličkou (nevídané!) se Coty přesně trefil do společenské nálady bujících nových sektiček naturalistů, přírodního léčitelství, homeopatie, ovlivňování mysli…a teď na regálech drogerií ležela dostupná a příjemná droga na nespavost, neklid a rozčilování. A úplně neškodná. Moje kolegyně si levanduli stříkaly na polštář.
Vůní bylo asi deset, obtisky oblíbených bylin: zelený čaj, heřmánek, levandule, mandarinky, jehličí…postupně je doplnila celá řada kosmetiky a asi si vzpomenete na roztomilý pytlíček koupelové soli s roztomilou dřevěnou lopatičkou jako z Ať žijí duchové. Po roce 2000 ještě přišla inovovaná linie “waters“, která měla moderní flakonky ve tvaru zkumavek, ale brzy se vytratila do éteru, stejně jako jejich vůně chvíli po nástřiku. Jestli jste měli oblíbenou Waters Chamomille, jako já, tak když si kápnete do hrníčku plného vody kapku Aromatics Elixir / Clinique, tak to je přesně ono. A zelený čaj, samozřejmě: Green Tea / Elizabeth Arden.

 

 

A na víc už si nevzpomenu. Možná byly další, ale já jsem pak objevila YSL BAbydoll, Axis, Lilychic, Yukatu a Now or never Lancome a už jsem se nikdy do drgerie nevrátila. Co jste nosily vy v devadesátkách? (Mimo ofiny, malinkých černých kabelek a minisukní, samozřejmě).
Edit: A kdo chce ještě bonus, tak se koukne dolů, pod zdroje obrázků, přidala jsem tam jednoho modrého kamaráda, co sladce spinká v maminčiných měkkých ručníkách…
podpis_ROM

 

Zdroje obrázků:

  • www.ebay.com
  • www.amazon.com
  • lacalculadorarusa.com
  • http://www.ebay.com/itm/Coty-VANILLA-MUSK-print-ad-art-1994-parfum-cologne-fragrance-advert-clipping-vtg-/222330513701?hash=item33c3ee6925:g:F2gAAOSwl9BWNXTs
  • www.sears.com

You may also like...

29 Responses

  1. Marcela napsal:

    Félicita – kulatý oranžový flakonek s modrým uzávěrem. Voněla sladce po broskvích. Krásná byla

  2. Martina napsal:

    Díky Frangipani (Plumérie) za krásný článek a za vzpomínky…..ach, kde ty časy a vůně jsou.
    Objevila jsem Charlie na netu za 80Kč 100ml, tak jsem si objednala hned všechny druhy – mám v oblibě modrý, ale Gold mě také mile překvapil.
    A Indian Sumer original teser mě vloni přivezla moje 1.láska až z Kanady- koupil ho přes ebay.
    Nyní už mám zase jiné oblíbené vůně,ale vzpomínky jsou vzpomínky <3
    Ještě jednou díky, Romano <3

  3. philosoraptorka napsal:

    V Rossmanu měli v pondělí asi tři druhy Charlieho Revlonu za 109 kaček (ten originál ale ne), tak jsem po dlouhém rozmýšlení mezi Silverem a Blue popadla ten Blue. Nadělím si ho sice k Vánocům, ale protože v té drogerii měli testery, tak už vím, že je to překvapivý držák a charakter, za tu cenu.

  4. enka quanium napsal:

    Měla jsem vykřičník (několikrát), Čárlíka taky, Jóvan mě nebral.. devadesátky jsem prožila se žlutým Kookai… ach, to byla láska!! a pořád je.. jednu krabičku si hýčkám neotevřenou, chci s ní být pohřbena.. nikdy v životě jsem na jinou vůni neulovila tolik chlapů, jako na Kookai… ach..

  5. Klára napsal:

    Blasé a později z opravdové parfumerie Noa Noa od Otto Kerna, který se záhy přestal vyrábět. Dodnes si pamatuju, jak jsem si ho šťastná nesla domů…

  6. Já se tááák příjemně zasnila…
    Nosila jserm Čárlika, i přes zvedání žaludku Exclamation a hlavně hnědý Impulse Magic Moschus (kdybych se pokrytecky nestyděla – fujky, fujky, je to jenom obyčejný starý Impulse, tak ho nosím dodnes…)
    A ještě si vzpomínám na Blase, ale to už nedokážu identifikovat…

  7. veraki007 napsal:

    Já jsem měla Chanson d’Eau a Exclamation, ségra Jovan Fresh Musk, máma nějaký Charlie (chodily jsme jí na něj). Později a ještě donedávna používala Indian Summer. Jó, kde ty časy jsou…

  8. mirkau napsal:

    A králíčka Azurita sežral Daniel Landa

  9. mirkau napsal:

    Ach, Chason… a Healing Garden… a Vanilla Fields. Normálně na mě padla nostalgie!
    Jinak Pret a Porter je pořád v prodeji a momentálně má své čestné místo u nás v oné místnosti 🙂 Ale musím nesouhlasit – slabounká ani citrusová není. A film jsem shlédla shodou okolností nedávno, kvůli článku, který jsem psala o nedávno zemřelé Sonie Rykiel. Taky si tam zahrála.

  10. Jana napsal:

    Ja som mala Sanzoniky! vsetky na internate sme ich mali! minule leto som si kupila Salvatore Ferragamo Tuscan Soul a veruze mi niektory Chanson D… pripomenula. Este som nosila Puzzle, tu som doslova milovala, aj ten tyrkysovy vrchnak 🙂

  11. philosoraptorka napsal:

    Tu Šansonku a Charlíka jsem očichávala u babičky v koupelně, ale byly asi špatně skladované a úplně jsme se divila, co je to za zteřelý a zkažený pach.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..