• BRUNO ACAMPORA: postaru a dobře
Při svém hledání ideální jasmínové vůně jsem na doporučení Romany narazil na Jasmin T od Bruno Acampory a jelikož slíbený vzorek mi byl zapůjčen i s několika svými sestrami, přiblížíme si teď značku rovnou šesti vůněmi. Acampora prodává své výtvory ve formě koncentrovaného oleje uzavřeného v hliníkové flaštičce s korkovým špuntem a taky v klasické eau de parfum s rozprašovačem. Oleje jsou vskutku velice vydatné, vůbec si nezadají s CPO arabského původu a mnohé z nich svou intenzitou dokonce překonají.
Jasmín v pustorylu
Natěšeně a s chutí jsem na sebe naplácal kapičku Jasmin T ze vzorku a hned se do něj začuchal. No, byla to hrůza. Víc než jasmín to připomínalo věkovitý, přelitý květináč plný stuchlé hlíny, kytka dávno chcípla. Běda, můj vysněný jasmín se mi opět nepřiblížil ani o krok! Jenže to byl pouhý začátek, to pěkné začalo vykukovat za chvilku. Netrvalo to ani moc dlouho a ze strašidelného smrádku byla měkká, oblá jasmínová vůně s decentní a roztomilou květinkovostí. Acamporův Jasmin T je nesporně soliflor, ale přesto se od jiných čistě jasmínových vůní něčím liší. Zaprvé se mi nejeví bílý, nýbrž narůžovělý nebo oranžový a taky voní teple, v přeneseném smyslu medově (aroma medu tam ale nehledejte). Naprosto chybí ta protivná, v jasmínových vůních dnes tolik rozšířená chemická stopa. Spíše než parfémem je Jasmin T vůní jasmínu zavřenou ve flakonu. Taková charakteristika nemusí každému znít lákavě, ale myslím, že milovníci jasmínu si to s gustem užijou.
Seplasia na mě rozbalila výrazné květinové bonbóny s konvalinkou ve vedení (ve složení není). Hned po nanesení je parfém tak pronikavý, že to připomíná přivonění ke květu bílé lilie – na nose člověku ulpí žlutý pyl z pestíků a z intenzity odéru se mu zatočí hlava. Jen pro úplnost, Seplasia po lilii nevoní – její směs květů je neproniknutelná a spolu s prachovou sladkostí se pomalu vzájemně promíchávají a hlasitě voní. Velmi žensky a luxusně. Mně osobně nijak zvlášť neoslovila, ale umím si představit jak pěkně dozdobí vyšňořenou paničku pro slavnostní příležitost.
Sballo mně připomíná dřevitou pačuli se zpoceným závanem, až jsem se trochu bál, co si o mně budou myslet v ranním metru. Nikdo se ode mě neodtáhl. Přičichnu-li si přímo k navoněné kůži, objeví se i něco koriandrového. To bude zas jedna vůně, co se mi líbí, ale mezi lidi se nosit moc nedá, napadlo mě. Odpoledne mě ale čekalo překvapení. Po šichtě už jsem mohl připsat zpocený závan jedině sobě, zato Sballo po celodenní práci odněkud vytáhlo podivuhodnou, bylinně květinovou svěžest! Takový obrat jsem nečekal a mění to i můj pohled na (ne)použitelnost Sballa v kanclu. Cítím příbuznost s obdobně neobvyklou Eau d’Hermès, které se tu taky chystám podívat na zoubek.
Iranzol je příjemná měkká kadidlovka. Uvede se vůní levandule a směsi pryskyřic s kořeněným a kouřovým nádechem. Chvilku to působí až jedle, možná to dělá nějaká dobrá vanilka, pokud tam je. Jak se usazuje na kůži, vyvolává Iranzol dojem horkosti, jako by tu voňavou směs někdo zahříval v kastrůlku. Později se z levandule vyklube santal s lehkou příchutí kokosu – tu možná imitují ty pryskyřice. Teď už přivonění k Iranzolu připomíná nezapálenou kadidlovou směs – nasládlá, krotká a suchá vůně malinko připomene kostel a trošku exotické dálky.
ukradeno z brunoacampora.com
Prima T – hurá, zase jasmín! Společně s konvalinkou a dalšími květinami tvoří bohatý, temně vyznívající buket. Když si pomůžu nápovědou, umím rozeznat narcis a lilii, složení ještě zmiňuje fialku a růži. Femme fatale, vražda v salonním kupé, plášť fantoma opery – to všechno si umím představit v doprovodu téhle působivé vůně. Nebo tmavě fialovou, jedovatou barvu; Prima T vyvolává ohňostroj asociací. Firemní promo dokonce vůni spojuje se závistí – proč ne. Když se divočina zklidní – a to udělá nečekaně brzy, asi po půlhodince – připomene mi Dioressenci. Ze všech testovaných Acamporových vůní má Prima T nejmenší výdrž, tedy normální, několikahodinovou. Vzhledem k typu vůně jde o rozumné opatření, zabraňující přesycení tak výrazným parfémem.
Vím, že vypadám divně, ale v úvodu Musc zase cítím zřetelnou levanduli. Tentokrát je velice podobná retrolevanduli z Jicky nebo Mouchoir de Monsieur (ostatně samotný Musc je skoro 30 let starý), akorát chybí vanilka a hovínko. A opět tam vlastně žádná není, jak jinak. Musc se ostatním Acamporovkám trochu vymyká, jako správná pižmová vůně se totiž spíše nenápadná a příliš se nešíří do prostoru. Co se týče samotného pižma, je to zlatá střední cesta. Není to chemicky vybělená prádlová čistota, která můj nos obvykle velice rychle unaví a ani se neobjeví žádná jelení nebo bobří prdelka (což jsem tak trochu očekával, ale není tam). Pižmo tu voní krotce a jemně, možná je dokonce vytvořené jen z rostlin, ačkoli složení „musc“ zmiňuje. Nejzajímavější je Musc v poslední fázi. Představuju si, že takhle voněl gentleman v Londýně 19. století – nenápadnou směsicí tvořenou jednoduchou starosvětskou vodou po holení, závanem obyčejného mýdla na čisté kůži a možná i zbytky dřívějších parfémů z látky fraku. Jednoznačně pánská vůně.
Parfémy Bruno Acampora se prodávají v nezměněné podobě už několik desetiletí a v současné době jsou rozšířeny o tři nové vůně (v dnešním výčtu chybí jedna z původních – Blu). To samo o sobě hovoří o dobré kvalitě a já se musím přidat – ačkoli Acamporovky nejsou vůněmi pro každého, věřím, že každý náročný nos si mezi nimi tu svou najde.
