• CARTHUSIA: Corallium (proč si kupuju vůně, které se mi nelíbí?)

Carthusia je tichá italská značka, kolem které chodím několik let s tím, že „až bude čas“, ale zatím na ni pro přehršle novinek čas ještě nebyl. Oni zásadně nerozdávají vzorky, takže jsem je vždycky zkoušela na výstavě, založila papírek a následně vyhodila s hrstí dalších. Až… až jsem dostala vyhranou poukázku do pražského butiku, ať si něco vyberu.

A protože si moc často vůně v kamenných obchodech nekupuju, a v českém butiku to je teprve svátek, připravila jsem se opravdu poctivě: prošla jsem si sortiment, vyškrtala rovnou květiny, pačuli a  santál, pročetla recenze a sestavila nákupní seznam. Váhala jsem mezi vyhlášenou fíkovou Io Capri (někde se jmenuje jen Io), kosatcovou pánskou 1861, kořeněnou Ligeou a výbornou kolínskou Numero Uno. A pak proběhl ten podivný nákup s podivným koncem.
Vydala jsem se do centra s obavou, kde zase dostanu pokutu za parkování, ale manžel mi poradil, ať to hledám místo přímo Na Příkopech (ta ulice jmenuje jinak, víte to?) a fakt, chytla jsem krásné velké místo přímo před Paulem. Těch míst tam bylo docela dost, na to, kolik turistů bylo v centru a vůbec mi nebylo nápadné, že potkávám chlapy převlečené za sexy dramatické hvězdy pop scény.

Zapadla jsem do Panské pasáže, ona vám je taková smutná, moderně studená a připadá mi opuštěná. Tak mne aspoň pobavila Marylin Monroe držící se za ruce se Sandrou Bullock, vratkým krokem na jehlových podpatcích se vznášející pasáží ve flitrových šatech.

V butiku, který kontrastuje s pasáží vkusnou, poněkud rustikální nazdobeností, úzkostlivým pořádkem a německy logickým systémem (to miluju) byl sám pán. Pán mi hned ve dveřích sdělil, že manželka tam dneska není, ale že je na telefonu a kdyby bylo třeba, bude v pohotovosti. Mám pochopení pro rodinný byznys, a říkala jsem si, že pán je šikovný, že místo rodinné oslavy šel podržet podnikání. I když, byla to rodinná oslava s tchýní, takže možná šlo o defenzívní akt. Potud v pořádku.

Sdělila jsem mu své přání zkusit vybrané čtyři vůně, a že vím, do čeho jdu a jala se nakupovat. Tomu moc nerozumím: ve většině obchodů s drahými vůněmi se předpokládá, že vchází poučený zákazník. Umějí to uhodnout v Ingredients, umějí to v Madeleine, umějí to v těch ruských buticích; neumějí to v Institutu Guerlain, kde prodavačky přes veškerou svoji roztomilost, se vás snaží trumfnout tím, že ony jsou lépe vyškolené a neuměl to ani pán v butiku, který naprosto ignoroval, co mu říkám a zasypával mne naučeným marketingem.

Tak nějak si myslím, že obchodní empatie by měla zafungovat ve chvíli, kdy řeknu, že dobře znám všechny značky, co tam mají, a přišla jsem si vybrat jednu ze 4 konkrétních vůní, děkuji, nechte mi prostor. Nepovedlo se. A taky by mne asi, jako personál obchodu nebo restaurace, napadlo se zeptat, odkud ten zákazník, evidentně líp informovaný, všechno zná – nejste náhodou špion od konkurence, Michelinský recenzent, novinář, blogger? Nikdy nevíte, koho potkáte.

Rozhodla jsem to brát tak, že horlivý pán zaskakuje za paní a že jeho určitá obchodní těžkopádnost je roztomile neobratná ochota a že můj dosavadní dojem je přecitlivělost a že si nákup užiju. Nenechala jsem si ani zkazit náladu tím, když začal pomlouvat konkurenci „nedaleko“ (ano, vím, o kom mluvil) a e-shopy (což mi ve světle následujících událostí připadá vtipné) a evidentně jeho informace pocházely z diskusí na internetu. Hrozně mi to vadí, očerňováním konkurence nejde získat konkurenční náskok, zákazník není hlupák a jde za službami a cenou; místo pomluv zaujměte zákazníka lepším servisem.  Ale přeochotný tedy byl, skákal kolem mne, oprašoval mne, podával flakony a lístečky, snažil se být opravdu milý.

Nastříkala jsem si lístečky a užívala si:

• Io Capri (Io): moje favoritka. Lahodné mléko ze zeleného fíkového plodu a zelené listí a bylinka, slušná projekce; má typický suchý fíkový tón, kvůli kterému tuhle vůni fetišisti milujeme. Kdybych neměla jiné fíkové, popadnu ji z regálu a jdu. Jenže mám…a prostě mi něco chybí. Podle mne ji potkala typická módní nemoc: před 10, 15 lety tohle musela být pecka, fíková kolínská vytuněná poctivými složkami do parfému. Pak se událo mnoho věcí, fík přišel do módy, fíkové kreace se rozvinuly a posunuly, vrcholem mainstreamu je jedinečná Sicily a v niche si ani netroufám vybrat. A to už jsou všechno VELKÉ parfémy. Vedle nich je Io Capri taková skromná tichá a fádní. Jestli jinou nemáte, jděte do ní. Jestli už na vaší polici fík zraje, asi vás nepřekvapí.
• 1681: jestliže si muži pudrují tváře, tak jejich pudr voní takto. Mrkvovitý suchý kosatec typu Prada infúzí je dominantní, úplně úžasné je kadidlo typu vlhkého doutnajícího tabáku  a přesná dávka aromatické kuliček koření – pepř, koriand, jalovčinky. Trochu dřeva a zelených bylin a máte tady komplexní, plnou a přitom suchou vůni, které nechybí nic. Krásně se rozvíjí a postupně vypichuje jednotlivé složky, lahůdka vedle lahůdky, je to jako komix s okýnky parfumérských dlikates. Ale…je to chlap, chlap, chlap. Podle mne absolutně nejlepší vůně značky.
• Ligea La Sirena: často přirovnávaná k Šuliméru, podle mne to škodí její pověsti. Exotický základ je podobný, ale to, co dělá Shalimar Shalimarem, tedy hořící guma, vanilkové lízátko a řezavý citron v ní chybí. Ligea La Sirena je balzamická namísto kadidla a mně osobně připadá Šuliméro poněkud pichlavý, kdežto Ligea je mnohem harmoničtější a klidnější. Bohužel: taky nudnější. Ale pěkná a výrazná.
• Numero Uno: klasická pánská kolínská. Čím je zajímavá? Je v ní potlačený tón čerstvosti a zelenosti listů, možná proto, že chybějí citrusy. Výsledek je zajímavě tlumeně zelený, příjemný a klidný. Ale pořád kolínský, i když s výdrží.
• Essence of Central Park: letošní novinka, zkusila jsem ze zvědavosti, podle mě postavená na tom, že každý musí mít teď v portfoliu vůni od Lucy Mafeie; a on je mlaďounký a určitě rád spolupracuje s renomovanými jmény, ale nevím, kolik tomu dali člověkohodin a investic. No, uprostřed Central parku je asi rybník s takovou tou zelenou svěží chemikálií, jak se teď dává do voňavek jako „zelený tón“, je to dužnaté, vodní, zelené, vzdušné a já půjdu radši do lesa nebo na Václavák. Nuda a nelíbí.
• Corallium: rozhádané kakao s mandarinkou. Začátek je ještě celkem harmonický, dřevo a citrusy a nějaká kvetoucí bylinka. Ale hned po úvodu začne bitka, sladká mandarinka mlátí černé kakao po hlavě čerstvým bobkovým listem a každý má chvilku navrch, ale nikdy nikdo nevyhraje. Celkově na mne působí květinovým, ne bylinným dojmem podle složení, něco mne v ní přitahuje a něco se mi nelíbí. Jsem z ní zmatená. Sáhla jsem po ní, protože je slavná, nelíbí se mi a je mi povědomá: podobně je složená Ten Nine / Atelier Flou (líbí) a bleděmodrý Shalimar Soufflé de Parfum (nelíbí).

Zvrtlo se to ve chvíli, kdy okolo prošla Donna Summer a za zpěvu Hot Stuff udělala v pasáži průvan nalepenýma řasama. A pán pronesl něco ve smyslu homosexuálové, obtěžují, hulákají, ať si jdou někam za město a navždy a zavřel dveře.

A mně došly dvě věci: že zaplacený čas parkování je úplně fuk, protože stejně auto obklopené průvodem Prague Pride následující hodinu a půl nedostanu (pravda, viděli jste na mém FB útok růžového jednorožce) a že chci mít tenhle nákup rychle za sebou a jít se dívat na duhu.

Tak jsem vyslovila ZAKLÍNADLO: že mám poukázku. V tu chvíli jakoby se změnilo počasí a jednorožec se rozplakal; pán začal telefonovat manželce na oslavu, jestli jako můžu nakupovat na poukázku a co mám k tomu předložit za doklady…

Ve chvíli, kdy bylo jasné, že tam prachy nenechám, nastal soustředěný nátlak na to, abych koupila „ještě něco„, nejlépe dvě ty voňavky. Sice jsem asi stokrát řekla, že si chci koupit jednu Carthusii, nyní jsem se ovšem dostala pod palbu odnést ještě nějakou maličkost, tak aspoň za čtyři tisíce.
Tohle mi strašně usnadnilo rozhodování: něco rychle popadnou a frr! Fíky nechcu, mám stokrát; Ligea je krásná, ale tématicky je to taková nuda; Numero Uno je taky pěkná, ale za ty peníze nestojí, je to takový lepší mainstream; a 1861 je mistrovsky poskládaná a vyladěná vůně, sice nic převratného v tématu, ale je z ní cítit luxus a řemeslo – ale třeskutě pánská. Takže jsem popadla Corallium, které jsem ani nevybrala do původního seznamu, ale má nejhezčí etiketu a je zajímavé tím, jak jsou v něm složky naházené páté přes deváté. Tahle vůně je organizovaný binec. Itálie. Lehce sladká a lehce gurmánská. Nic takového doma nemám. A víte co? Já ji fakt nosím! Jak mám obsah police poněkud monotématický, tak mi tam ty kytky scházely. Když nevím, tak po ní sáhnu. A jsem spokojená.

Takovou divnou tečkou za tímhle divným nákupem bylo, když jsem postávala u pultu, můj parfém a mrkvový olej na stole, zaplaceno, trapné ticho, oba koukáme…a nic. Až se pán zeptal: „A chcete tašku?“ Tak mne nenapadlo, že nákup v luxusní parfumerii bych si měla sklidit do přinesené igelitky. Vzorky už dnes dává i Sephora – aby se lidi vrátili pro nový nákup. Tady nic. V niche parfumerii očekávám podstatně jinou zákaznickou zkušenost, protože potřebuju mít ten dojem, že když zaplatím za vůni o stovky, tisíce korun víc, než při nákupu přes e-shop, tak vím, že za to něco dostanu.

Těm, kdo chtějí podnikat ve voňavkách, bych ráda doporučila: vůně jsou, víc, než jakýkoliv jiný sortiment, o emocích, pocitech a budování vztahů. Když už se vám zákazník ráčí dostavit na místo prodeje, měl by být chycen za srdce a citově pozitivně vyždímán. Když uděláte soutěž a někoho necháte vyhrát, tak ho obslužte jako VIP. Jestli děláte soutěže proto, aby vám přitáhla lidi, tak výsledkem není to, kolik lidí se zapojí do soutěže (to vám možná řekl ten pořadatel) – výsledkem je to, že ten, kdo u vás nakoupí, pak šíří mezi svými kamarády pozitivní zkušenost. Jinak to radši nedělejte. A za třetí: nedrbejte konkurenci. A za čtvrté : nedrbejte před zákazníky nikoho, ani ty lidi, které nemáte rádi. Nevíte, kdo ke komu chová sympatie a koho se můžete dotknout. Nikdy nevíte, koho potkáte.
V zájmu objektivity: byla jsem tu podruhé, moje první zkušenost byla neutrální, nebudu o tom psát. Radovan tady byl taky a byl velmi spokojen . Možná blbej den nebo jim nejsem sympatická.

pozn. prodejna je trvale uzavřena

POZOR: TENTO ČLÁNEK MÁ POŘADOVÉ ČÍSLO 999. PŘÍŠTÍ,  TISÍCÍ, SI NENECHTE UJÍT – BUDE VELKÉ PŘEKVAPENÍ: budeme hledat 1.000 solidárních fiflen!