• DÜSSELDORF: Global art of perfumery 2014 – část 2.

Dokončení ze včerejška.

Po pauzičce na rýnské jsem se rozhodla prozkoumat italskou partu. A tady jsem trochu narazila. Italské vůně jsou fan-tas-tic-ké (doufám, že správně slabikuju). V posledních letech dynamika italského trhu s vůněmi daleko předbíhá Francouze a Araby, každá větší vesnice oprášila tradici svého medicejského lékárníka a do toho se cpe hromada mladých parfuméru s hromadou nových nápadů a respektem ke starším a zkušeným voňavkářům. A na to všechno dohlíží potrhlá bohyně Hilde. Spaghetti komunita je ale hodně uzavřená, internet nepovažuje za nijak důležitý kanál komunikace, protože když chce Ital komunikovat tak co? Tak huláká. V kavárně, ve vinárně, v obchodě, v baru, na ulici, v práci…to je jedno. Pro Íčka je komunikace to, co byla vždycky – osobní interakce. Když chci něco někomu zdůraznit, nebudu psát 🙂 🙁 😀 ;), ale prostě dotyčného plácnu po zádech, chytnu za loket nebo políbím. Co na tom, vy Němci, nemůžete pochopit?
Nic. Bez jižního espritu italské parfémy jen půl kouzla. Vymydlený a uhlazený Herr s přesnou anglickou výslovností a bezchybných uzlem na kravatě vám sice rád všechno předvede, ale jejich chlad a pořádkumilovnost hraničí s lehkou otráveností, je v přímém kontrastu se zbožím, u kterého si nemůžete být jisti složením, flakonem ani původem, protože co když zrovna bohyně srandy Hilde měla veselou chvilku a rozhodla se zabalit vůni do koule namísto kostky? Takže sice přehled mám, emozioni ovšem ne.
Ve všech flakonech Antonio Alessandria je trochu kůže a v každé něco navíc: v jedné citrusy, ve druhé červené květiny a ovoce, ve třetí koření, pryskyřice a rum. Nedokážu se rozhodnout, která z nich je nejlepší, asi bílá citrusovka; všechny tři mi berou dech. Nejen, že jsou krásné v tom klasickém slova smyslu, tedy budou se líbit většně lidí, ale díky spojení jemné kůže a ne úplně obyvklých složek vyznívají moderně, originálně a příjemně nápadně. Příjemně nápadné znamená, že nejsou extravagantní, burcující, ale všimnete si – a rádi. Recenze určitě budou, tohle je můj letní italský objev. Značka je tak nová, že o sobě ještě ani nedokáže nic říct.

Langhe je zemědělská oblast v Itálii a odsud pocházející parfumér Acqua delle Langhe vůněmi popisuje venkov a zemědělství. Tak romanticky, jak si pamatuje z dětství. Cerequio je palác v Langhe a jeho kaple voněla přesně takto:
Vůně je teploučká, jemná, mléčné kadidlová, kadidlová a pryskyřičná a aby taky ne, když ve složení nemá jedinou chybičku:

• pepř, kardamom, kmín, kadidlo, mandle
• labdanum, agarwood
• ambra, nanilka, castoreum, cedr, santál

Luxusní pánská značka Baldi vznikla v roce 2013 a její vůně jsou luxusní, kvalitní a fádní. Pro mne je ale fádní většina pánských parfémů. Zato ty flakony! Vůně se jmenují podle drahokamů, ktré mají vsazené do víček. Tohle je Malachite.

Eau d´Italie se za deset let prodrala na výsluní, já obdivuji kvality Jardin de Poete, která vydrží být svěží po dlouhé hodiny a Dzona oblibuje Magnolii. Není tedy nutné představovat, jen se mi líbila fotka, kdy otrávený Němec zapíchl místo sebe mezi ty zvědavé a uštěpačné italské klevetily nápoj a zmizel po italsku…

Limitky Xerjoff Blue Hope a Red Hope …mají hezké krabičky. Hi-end značka, která se tak vzdálila běžnému trhu (cenově, filosofií, komunikací), že se stala nudná a nezajímavá.
Morph Italia jsem představila už zde. Podle mne značka s ohromným potenciálem, všecko mají dobře: obaly, vůně, marketing a chtějí na západ (nebo spíš na sever Evropy). Nastavení na Němce, studení čumáci a přesným dávkováním. Já jsem na ně zvědavá, jestli se objeví do roka a do dne ve Fannu nebo německém Douglasu.
Doktora Grittiho s jeho novou kolekcí jsme s Deradem poznali už v Bologni. Hlavní plusy: krásné flakony a doktor je fešák.

Jdu na sever, jdu na východ…sympatická tmavovlasá Bulharka žijící ve Francii zpracovává nejkvalitnější bulharský růžový olej po francouzsku: tedy do klasických parfémových kategorií napasuje bulharskou růži přidáním vhodných ingrediencí. Svěží růže, modrá růže, růžová růže, zelená růže by Memories and Roses …recenze budou.

Usměvavý von Eusersdorf a jeho elegantní squaw předvádějí své dokonalé soliflory.

Pár blitz záběrů: krásné arabsko-evropské flakony of J. del Poza, koupelový kaviár, upozorňuji na vzkříšenou francouzskou značku Détaile, švýcarské kříže ála Montale a zajimavé Egofacto.

Čekáte odpověď na otázku z Facebooku (jestli se vyplatí jezdit na malé výstavy)? Odpověď: ne. Všechno, co jsem v Dusseldorfu viděla, se dá potkat na větších výstavách, které jsou mnohem blíž nebo v mnohem zajímavějších městech. Jakmile parfémy neprezentuje ten, kdo je stvořil nebo si je objednal, atmosféra je pryč – návštěva Douglasu v Německu nebo KaDeWe stačí. Tam máte navíc výhodu, že si nejlepší z nich můžete hned odnést. Doprovodný program v němčině je mimo (ano, můj problém, ale jinde se domluvím), chyběla mi bloggerská a novinářská zóna s materiály, kde si člověk může v klidu pročíst informace a materiály vystavovatelů (zde byl k dispozici jen tenký katalog). Dokud nebude Art of Perfumery zpátky v Berlíně nebo za humnama v Drážďanech, nebudu se účastnit.(Jo, ještě jsem vás chtěla upozornit, že jsem si den před výstavu koupila nový kompakt místo stokilové zrcadlovky, abych lépe fotila. Ne, že by to nějak výrazně kvalitě pomohlo…)
No a Dusseldorf samotný? Trochu nuda. Průmyslové město v podstatě bez památek, celkem nudná televizní věž, okolo které je postavený krásný sportovní přístav pro městské jachty místních boháčů a jeden fake Tančícího domu,

V celém městě narazíte na zajímavý street art: domy, zdi, mosty a ulice jsou pomalované na volné téma, takže občas překvapí.

Přepadení banky “z Lega” si našel Žaba na netu a museli jsme ho vypátrat ve městě. Hlavně to taky bylo u nádraží, což je zcela zásadní umístění, a medvěd na střeše je jen třešnička. Oceňte tunning mikiny a boudy

No a protože svět se netočí jen kolem voňavek a já jsem žena mnoha koníčků, našla jsem si i další cíle (upozorňuji, že v eurosocialisickém Německu je drtivá většina obchodů v neděli zavřená, takže nákupy se nekonaly a vy si dávejte pozor na den, kdy vám manžel mazaně navrhne návštěvu Drážďan).

Nejvíc se nám líbilo, když jsme potkali našeho fanouška.

A na závěr obligátní selfie nejen pro USB. To ten nový foťák, asi mi chtěl udělat radost, já jsem spoušť rozhodně nemačkala!

Jeli byste na nějakou parfémovou akci, přítelkyně a přítelé?