• Esxence 2017 podle Mirky: den 1 – průlet výstavou a večírek Xerjoff

Tak jsem tu se svou porcí dojmů a pojmů z letošní niche výstavy Esxence.
Tentokrát měla výstava podtitul Garden of Eden a odpovídala tomu i výzdoba sestávající z květinových girland a růžových plameňáků. Romanina hláška „drž toho ptáka pořádně“ při focení s plameňákem, se stala hláškou dne. Možná, až Romana rozchodí chcíplý mobil, bude i fotka.
My jsme ale začali nikoli výstavou, nýbrž stylově – večírkem, který pořádala značka Xerjoff. Tyhle večírky mají jednu obrovskou výhodu – konají se v místech, kam byste se normálně nedostali. V případě večírku Xerjoff to byl starobylý palác Visconti v centru Milána.
Palazzo Visconti  je zvenčí vcelku nenápadný dům, nijak nevynikající v bloku všech ostatních. Dokud neprojdete z rušné ulice malými nízkými dvířky v obrovské dřevěné bráně dovnitř. Pak se totiž ocitnete v jiném světě. A taky v jiném století. Ve větě fresek, benátských zrcadel a lustrů a rokokového nábytku. Nádherné prostory, kde nepřerušeně bydlí starobylé italské rodiny po celá staletí.

Na večírku samozřejmě nechyběly parfémy Xerjoff a vyzkoušeli jsme i jejich novinku Dolce Amalfi, ale daleko víc nás zaujaly jejich šátky. Sice tenhle typ šátku nosit neumím, ale přesto jsem po nich prudce zatoužila. No uznejte, že to je prostě must have.

Další den už jsme strávili na výstavě. Květiny byly nejen ve jméně a výzdobě výstavy. Květiny celkově dominují i trendům v niche parfumerii. Celkově lze vysledovat už loni patrný odklon od těžkých oudů a amber k lehčím květinám, zeleným tónům a na naprostém vzestupu jsou kolínské, nebo i vůně s vyšší koncetrací (edp či edt), ale se strukturou kolínských.
My s Romanou tenhle trend vítáme, protože to vypadá, že se z nás stávají úchylné svěženkářky. A nebo je to prostě tím, že na nás leze jaro.
To ovšem neznamená, že nejsou výjimky. Taky by to byla nuda, kdyby nebyly. Třeba hned první značka, u které jsme se zastavili, Chabaud, pokračuje ve své mléčné kolekci novou Lait et Chocolat. Já gurmánky neocením, nikdy jsem nechápala, proč bych měla vonět jako makronka, koláček, nebo kakao. Tak jsem se vrhla na jejich Vintage. Zaujal mě ten název, ale víceméně mi nakonec vyzněla stejně gurmánsky jako ta mléčná kolekce. Ovšem ten jejich kufřík! Další must have.

Hned naproti stánku Chabaud jsme narazili na strašně roztomilého francouzského módního návrháře značky Hayari. Chlapec to byl tak sladký, až nebylo pochyb, že my s Romanou nejsme jeho cílová skupina. Ale Derad má jiný vkus. Nicméně nám roztomila předvedl jejich poslední tři novinky, označené jménem Source Joyeuse čísly 1-3, které přesně splňují trend, jaký jsem tu popsala: lehké, svěží, citrusové, s kořením a moc pěkné. Hlavně trojka s fíkem nás s Romanou zaujala, zatímco Radovan se rozplýval nad komplikovaností dvojky. Ovšem jen dokud jeho pozornost neodvedla oudovka New Oud ze starší kolekce. O mou pozornost se s fíkovkou začala dělit Rose Chic. Už jsem říkala, že jsem nikdy neměla ráda růže v parfémech?

O strašně, ale opravdu strašně sympatickém Anatolu Lebretonovi jsem psala. A budu dál. Nemůžu si pomoct. Už jenom proto, že byl parfémový bloger, jako my. A teď je z něj parfumér a to prosím hodně dobrý. Tak dobrý, že jsme hned vedle jeho, tradičně skromného, stolečku objevili překvapení: fungl novou značku – Maison de Parfum Berry, jejíž kolekci z poloviny vytvořil právě Anatole.

Pravda, s Anatolem jsme moc nepokecali, byl druhý den výstavy a on už chudák jen sípal a šeptal. Mluví za něj ale jeho tvorba. Zatímco pod svým jménem vystavoval nádherně zatuchlou novinku s kadidlem, Grimoire, vedle u Berry byla k vidění a čichání celá kolekce věnovaná životu Johanky z Arku a další věnovaná Normandii. Netuším, proč nemám ani jednu fotku Berry, ale vzorky mám, mimochodem ve skutečně originálním balení, takže recenze možná bude.
Tentokrát jsme přijeli na výstavu až druhý den, tak jsem se nemohli zúčastnit vyhlášení finalistů soutěže Art and Olfaction Awards. Letos, respektive loni (protože jde o parfémy vzniklé v roce 2016) se opravdu urodilo. Mám dojem, že loni tolik nominovaných nebylo. Pokud vás zajímá úplný seznam nominací, najdete jej na stránkách soutěže.  Jeden z finalistů je i Close Up od Olfactive Studio.

Co mě hodně překvapilo, byla novinka od Au Pays de la Fleur d’Oranger – Eau de Virginie. Její předchozí vůně mi totiž připadají hodně přírodní a lehké, zatímco Eau de Virginie je opulentní až animální plná květinovka. Určitě stojí za pozornost. Probraly jsme to se sympatickou majitelkou, která mi řekla, že ta vůně vyjadřuje ji samotnou. Tak to Virginie musí být dost divoká holka.

Flakony od Ramona Molvizara se prostě nedají přejít jen tak bez povšimnutí i když s obsahem se míjím.

Super grafika, čisté linie. Pro mě je radost pohledět spíš na flakony Miller et Bertaux. A obsah je přesně v duchu současných trendů: koncentrace edp, ale složkami a vyzněním jsou to kolínské. A moc příjemné.

Když jsme u té jednoduchosti a čistoty designu, tak jsem taky trochu zabrousila do Romaniny domény – německé ultramoderní školy. Konkrétně jsem byla zvědavá na anti anti od Atelier PMP a měla jsem ji v plánu ještě předtím, než se stala jedním z finalistů soutěže Art and Olfaction Awards. Určitě ji budu recenzovat, protože její úvodní tóny mě vrátily do dětských let. Ovšem to co pak  následuje mě vede k zásadnímu poznatku: neberte si na sebe německou hypermodernu, když hodláte strávit příští dvě hodiny v autě!

Samozřejmě jsem musela zaskočit k mému oblíbenci Filippo Sorcinellimu. Už jen pro tu pusu, ty vousy jsou krásně měkké. Ale hlavně vyzkoušet jeho novinku s brutálně dlouhým názvem Io Non Ho Mani Che Mi Accarezzino il Volto a brutálně maskulinní, věnovanou italskému fotografovi.

S Carole Beaupre z Coolife jsem strávila snad hodinu. Její nadšení bylo naprosto strhující, když mi vyprávěla, že neměla ráda kosatcové vůně, dokud pro ně Luca Maffei neudělal jejich novou vůni Le Sixieme. I sedmička je z rukou talentovaného Lucy a od obou mám vzorky, tak se těším na zkoušení. A taky jsem z ní vyrazila vyluštění hádanky. Vzpomínáte? Flakony šestky a sedmičky na fotce z loňské výstavy byly jen obarvené vody. Pauline Rochas a Carole Beaupre chtěly prostě předvést kolekci jako celek.
Sedmičkou se tedy kolekce věnovaná čakrám uzavírá. A co bude dál, to jsem zatím z Carole nedostala.

Po cestě kolem stánku Olibere jsme pak narazili na Lucu Maffei osobně. Jak už Romana psala, tenhle kluk je obrovsky talentovaný, přitom ale skromný a hrozně sympatický. Novinku Savannah’s Heart od Olibere vytvořil právě on a u sklenky sektu jsme společně s ním otestovali kromě výsledného parfému i některé jednotlivé složky, které použil.

Jednotlivé složky již tradičně předvádí i charismatičtí Riccardo a Allessandro z Masque Milano. Na oba je radost pohledět. Tentokrát mají dvě novinky, Times Square a Mandala a tak zatímco loni jsem si mohla přičichnout s čistému extraktu z kosatce, či pivních kvasnic, letos to byl asfalt a jídlo z fast foodu. Na testování obou novinek, ale zvlášť Times Square se těším.
Mimochodem, všichni tipovali, že jejich loňská L’Attessa bude nominována na cenu Art and Olfaction Award s bude horkým favoritem. A ono překvapení – nominována byla druhá novinka, Romanza. Ale L’Attesa je nominovaná v soutěži The Fragrance Foundation Awards (bývalá FIFI Awards). Dvě nové vůně a dvě nominace – to je obrovský úspěch!

Last but not least, nesměli jsme samozřejmě zapomenout pozdravit sladký pár Madalinu a Julese Blanchardovy z Jul et Mad. Přidali hned tři novinky do kolekce Les Whites a už teď můžu říct, že se mi moc líbí a vůbec nevím, kterou bych si vybrala, kdybych musela.

To samozřejmě není ani zdaleka všechno, ale do jednoho článku se toho tolik ani nacpat nedá, nehledě na to, že vás nechci unudit. Tak uvidíme, jak to uchopí Romana a Radovan. Každopádně mám pro vás přichystaný ještě den dva – průlet Milánem a závěrečný divoký večírek v privátních lázních.