GUERLAIN: Mon Précieux Nectar

Díky hodné tetě Katce z Irska jsem přišla k téhle prapodivnosti, která mne podle složení ani pověsti vůbec nezaujala a úmyslně jsem se jí vyhýbala. Moje škoda. MPN byla poprvé uvedena na trh v roce 2009 ve sběratelské edici – několik desítek křišťálových fontán a 100 číslovaných flakonů. Po komerčním úspěchu byla zařazena do vzpomínkové edice Les Parisiennes a na rozdíl od ostatních u ní Guerlain uvádí, že jde o čistý parfém. Těžko potvrdit, ve srovnání s ostatní produkcí Guerlaina mi přišla výdrží, hustotou i intenzitou spíš jako EdP.

MPN je zajímavý tím, jak bipolárně se vyvíjí. Začíná cyankáli a končí čistým prádlem, což jsou dvě barvy do sebe precizně zabatikované: barva tmavého lesního medu a čisťounké bílé pírko, ztracené husou v zahradě. Však taky peří…

Záčatek je zcela šokantní: parfumérku Randa Hammami prý napadlo, když dostala úkol udělat velmi volnou variaci na L´Instant, vytvořit mandlovou vůni, která bude nabušená dvěma složkami, které Guerlain velmi dobře umí: bílým pižmem a „marshmallow accordem“, který ztělesňuje sladkosti, makronky (proč se nejmenuje „macaroon accord“ ví jen Sylvie Delacourte, asi by to zákazníci mimo EU nepochopili). Složení akordu asi takto: vanilka, karamel, med, sušené ovoce, pomerančový květ. A právě maršmelounový základ utopený v amarettu otvírá MPN. Ten alkohol je tam zásádní: hořké, trpké mandle s tonkou, začátek tak hořký, až tlačí vzadu na jazyku. Je to jako lok přímo z flašky toho nejjemnějšího italského amaretta.

Po pár minutách se začne drát na světlo něco velmi známého a velmi kontrastního. Strašně dlouho jsem to nemohla identifikovat, cítila jsem Jersey (Chanel Les Exclusifs), tedy přesněji tu vodní chladní levanduli, která Jersey proslavila. Ale to nebylo ono…jak mizely mandle a čím dál víc se odkrýval ten druhý pól, vyjevilo se mi to: peříčko! Bílé peříčko.
Pokoutním způsobem jsem kdysi přišla k letištní limitce ze srdíčkové série. Je to vůně hezká, čistá, letištní, voní cestováním a čistým nebem, jako když vyletíte nad mraky, nad vámi šmolka, pod vámi beránky, okolo ozón. Bingo!

To zářivě jasné bílé pižmo, v parafrázi na Guerlinade (bazický tón jejich klasických parfémů) nazývaný Musconade, mi nedalo spát. Vtrhla jsem do La Maisonu, objevila jsem Eau de Lit (bytovou vůni na textilie), objevila jsem kolínskou Eau de Guerlain, která má být její „lidskou“ obdobou a taky jsem se dozvěděla, že pižmové vůně se odjakživa v Guerlainu zkoušejí na husí pírko, ne na papírek. No a to je to peříčko, co mám založené v knize a co pořád lehce voní jako čerstvě vyprané prádlo. A je to zároveň to peříčko, co tvoří druhý pól Mon Precieux Nectaru.

Teď znáte obě hraniční polohy a v podstatě jsme u konce recenze: celý vývoj vůně je od jedné ke druhé, přičemž osamělá počáteční temná mizí a tím uvolňuje prostor pro druhou, jasnou, až zůstane sama – viz přiložený exhibit. Je to jako letní svítání, ale trvá podstatněji déle. Amaretto ne tak dlouho, cca hodinu a půl, vyjasňující se pižmo pak asi 5 hodin.

Opulentní, mandlově-pižmová vůně. Na začátku gurmánská, předávkování mandlovým likérem, na konci jasná a čistá kolínská. Takový malinky trik se dvěma kontrastními vůněmi, které u Guerlaina nalili do jedné flaštičky. Nebo kouzlo? Pro mne byl dosavadní favorit Iris Ganache – teď se její první příčka začíná viklat.
Přestože teta Katka tvrdí, že je to vůně pro každou příležitost, do práce ji nenoste – je to škoda. Na večer není dost drsná, já bych ji brala na odpoledne a cestování nad mraky.

Mmch, ten název: má asociovat pohled guerlainovské včelky – vzácný nektar květů.

Poznámka nakonec: tato recenze byla strašně náročná. Hodná irská teta slavila včera narozeniny, takže jsme spolu, každá na svém konci facebooku, vypily dvě lahve vína, za nepřerušeného plkání nejen o MPN. Když jsem v půl třetí zavírala NTB, uvědomila jsem si, jak je psaní recenzí o vůních koníček riskantní pro zdraví… Všechno nejlepší, Katko, a na zdraví!

(a na fotkách není MPN, ale Metallica)