• Nebojme se chemie: 1. Chemické legendy v parfumerii

Když Chandler Burr, známý parfémový kritik, pochválil v parfumerii ženu, kupující Chanel No.5 za výborný výběr, odpověděla mu: “Kupuji si parfémy Chanel, protože vím, že jsou stoprocentně z přírodních surovin.” Ups!

Víte, že…

To je zcela zásadní, ale celkem hodně rozšířený blud. Skutečností je, že žádná z  velkých i malých značek se bez chemie neobejde. Niche nebo mainstream, exkluzivka nebo drogerkovka, je to jedno. Je jenom drahá a levná chemie, stejně jako jsou drahé a levné přírodní suroviny.

… zpracování PET lahví …

Ani další z předsudků, že přírodní rovná se zdravé není založen na reálném základu. Naopak přírodní suroviny mohou častěji vyvolat alergické reakce. A koneckonců od toho tu máme IFRA a EU, aby za nás řešily, jestli nám náhodou nenaskočí pupínek.

No a pak tu samozřejmě máme ekologické hledisko: prý se to pižmo dalo dostat z jelena, tak, aby to přežil. Ale v praxi to bylo spíš tak, že jedna dávka pižma rovná se jeden mrtvý jelen. A to nemluvíme o vymlácených santalových lesích v Indii či o řezání do stromů za účelem získání pryskyřic, oudu atd.

Jsou tu ovšem značky, založené na principu čistě přírodních igrediencí, ale je to většinou něčím vykoupené. Ať už astronomickou cenou, nebo výdrží z hlediska délky navonění, nebo i výdrží vůbec. A třeba o April Aromatics, jedné z takto se prezentujících značek, jsem nedávno našla článek s chromatografickým rozborem jednoho z jejich parfémů a hádejte co? Měl ho tam! Ambroxan.

… má v ČR, jako v (bývalé) průmyslové velmoci …

Jak to začalo

Až do druhé poloviny 19. století byly parfémy založeny na zcela přírodních surovinách, z velké části získávaných lisováním a destilací rostlinných produktů. Jak ale chemici začali chápat strukturu molekul a jak je syntetizovat, začaly vznikat i syntetické aromatické molekuly. A nejen ty známé z přírody, ale i nové, které se v přírodě nevyskytují.

… obrovskou tradici a granulát z PET lahví …

Jako asi první použil Houbigant  syntetický kumarin ve své Fougere Royale v roce 1882. Do té doby byl kumarin získáván z tonka bobů. Zatímco  do Jicky u Guerlainů v roce 1889 použili syntetický vanilin objevený v roce 1874.

… vyvážíme do asijských zemí …

Legrační historka koluje ohledně vynálezu syntetického pižma. Pan Albert Baur se totiž původně pokoušel konkurovat Nobelovi. Těšil se na ještě výbušnější výbušninu. Ale vylezlo mu z toho pižmo. Když mu vysvětlili, že to není špatný výsledek, hecnul se a vytvořil molekulu musc ketone (muscone), která byla podobnější pižmu z jelena.

Chemické legendy

Těsně po roce 1900 to přišlo: Georges Darzens provedl kondenzační reakci, jejímž výsledkem byly aldehydy, mezi jinými methyl nonyl acetaldehyd, který dává parfémům svěžest. Aldehydy se výborně uchytily, jako první asi byly použity v Houbigantovic Quelques Fleurs (ale že jsou ti Houbiganti inovativní, co?) a hned po I. světové válce  Ernest Beaux využil novou složku pro svou nesmrtelnou Chanel No.5.

… kde ho zpracovávají na textilní vlákno, z nějž spřádají látky, z kterých šijí šikovné Asiatky hadříky, které si pak kupujeme na asijských e-shopech a v asijských tržnicích?

A pak už to jelo ve velkým: ethyl vanilin (Shalimar), gama-undekalakton (Mitsuoko), methyldihydrojasmonát (Eau Sauvage, Chanel No 19), ethylmaltol (Angel) a Karanal (Gucci pour Homme)…

Prostě koloběh přírody, zákon zachování energie. Kupujeme si trička, z toho, co si sami…jak řekli Maxipsu Fíkovi: “To si vypiješ!” Myslíte, že vypitou Dobrou vodu najdete nakonec i ve svém parfému? Je to dobře, je to špatně?

Jak je vidno, jedna “chemická legenda” vedle druhé. Takže opravte své mínění o chemii v parfémech. Syntetika se neustále vyvíjí a dobří parfuméři, umně balancující mezi přírodou, syntetikou a tlakem marketingových oddělení svých chlebodárců, tvoří i dnes pozoruhodná díla.

(foto a popisky: Romana)