• NEELA VERMEIRE: Pichola (ach, ta něžná tvář tuberózy)

Ve frontě na objednávku U Vjetnamca mi položil Derad celkem nevinnou otázku: „Čím to voníš?“
Já: „Pičolou.“
Derad: „Chichi, ticho, sou tu lidi...“
Chlápci před náma zmlkli a dělali, že neposlouchají.
Já (směrem k chlápkům): „Píčola je jezero v Rádžastánu a nemůžu za to, že chlápek, co se předbíhá, je navíc nevzdělaný sprosťák, co se chytá na každý podezřelý slovo.“
Derad se mnou už asi na oběd nepude. Ale fakt se to tak čte, já jsem se na to Neely Vermeire ptala, protože mou post-pubertální duši to samozřejmě lechtalo na šlapkách…

Tím ale veškeré pikanterie okolo Picholy končí. Pichola je totiž vůně velmi krotká, toaletní, něžná a jemná a s jezerem, jestli si představujete něco podobného jako Nil, to nemá nic společného. Nese se v duchu starších Neeliných kreací: zkapalnění rostlinstva a koření indické oblasti. A ze všech Neeliných výtvorů je nejnudnější.

• Co se děje tam, kde se nic neděje

Začátek je ještě celkem specifický: nosným kombem vůně je velejemná tuberóza, něžný pomerančový květ a sladká mandarinková šťáva. Na začátku je ještě směs bohatá, k téhle trojici se přidává vodní květ, což dává vůni vlhkost a taky kořenově zelená složka, mokrý vetiver. Tuberóza nabízí ještě i stopy své věhlasné průmyslové gumovosti, ale není to nijak dusivé. Život téhle fáze se ale počítá na minuty.

Hlavní dějství je ovšem nuda. Vystoupí něžná a jemná tuberóza, která, jak víme, dokáže všechno kolem umlčet a zabít. A tak se z celkem nadějného začátku stane tuberózový soliflor, podpořený trochu květem pomeranče a mandarinkou bez stopy pikantnosti. V pozadí lehce přihrává suchý šafrán, což je velmi roztomilé. To je všechno.

Finále: Tuberóza se suchou skořicí. Teplá, kuchyňská vůně koláče od sousedů. Člověk by přísahal na vanilku. Tuberóza může mít občas gurmánský charakter (žvýkačka), tady je to trochu jinak.

Žádné mezihry to nemá.

Intenzita vůně je tak slabá, že se vůbec o siláži, o tom závoji, co se za vámi má táhnout, nedá mluvit. Těsná obálka vašeho těla. Což ale není v tomhle případě asi chyba, tyto silné a výrazné složky ve větším množství zabíjejí. Však tou měkkoučkou jemností si vůně říká o to stát se intimním doplňkem. A nakonec ten název, že… Kancelář touhle vůní tedy neohromíte.

Výdrž je ohromující, což ovšem je u Neely a vůbec v této kategorii dobrým zvykem. Na jedno stříknutí 10 hodin vůně, sice v intimní, ale stabilní intenzitě.

• Pohled z druhé strany zeměkoule

V čem je vlastně kouzlo téhle vůně? Ve složení ani výraznosti to není. Je uložené ve složkách. Chvíli mi trvalo, několik dní zkoušení, než mi došlo, že mírnost, nevýraznost a klid vůně, který se mi zdál strašně nudný, je vlastně její exkluzivitou. Chce to se prostě podívat se na to z druhé strany zeměkoule.

Zpočátku mi hrozně vadilo, a to postřehnete asi i z první části mojí recenze, že jsou složky slaboučké. Vytáhla jsem na focení moje krásné hedvábné sárí ze Srí Lanky a pak jsem si říkala, že to bylo úplně zbytečné, že stačila fotka na stole. Přemýšlela jsem potom, že recenzi přepíšu – a pak jsem si řekla, že spousta z vás bude mít možná stejné pocity, tak ať vám je potvrdím. Protože použité složky – tuberóza, pomerančový květ, skořice, šafrán, mandarinka… patří k těm, u kterých očekáváte ránu na solar plexus čichové soustavy. Bum! Bang! Mít vůni v tomhle složení, tak vás vykážou z veřejné místnosti a můžete přijít až na závěrečné hlasování.

• Podobnost čistě nenápadná

Přemýšlela jsem, které vůně z těch ze Západní polokoule by se k Pichole daly přirovnat a přišla jsem na dvě notoricky známé (ale bude jich mnohem víc, jak jsem psala, složení je nuda). Jedna 24 Faubourg / Hermés a druhá Le Must / Cartier.  Ale neberte je jako podobné, ani v jedné není tuberóza – jsou to jen vůně s podobným charakterem obláčku. 24 Faubourg je parfém, který je pro okolí vyloženě obtížný; u máločeho jsem se setkala s tolika negativními reakcemi a jestli se něčemu dá říct „bolehlav“, tak tady prosím. Může za to intenzívní pomerančový květ. V Le Must je Pichole podobná mandarinka, ale postavená na dřevech a smolách; není vyloženě bolehlav, ale je tak slavnostní, že v práci vyvolává otázky „Jdeš večer do divadla?“. No a právě díky tomu mi došlo, čím je Pichola výjimečná: ona je na den a do tramvaje.

Všechny složky jsou tak náramně jemňounce zpracované, jako filigránské náušnice indické tanečnice. Postrádají absolutně obvyklou sálavost a otravnou lepivost. Když nosím 24 Faubourg, navoním se už doma a pak už si netroufnu v práci přiživit, až na obědě daleko od psacího stroje. Je snesitelná tak po hodině a pěkná po dalších dvou. Pichola najede po deseti minutách do módu „civil“ a zůstane v něm celý den. To je ten druhý pohled – Neela vás přenese rovnou do použitelného stavu.

• Result nad jezerem.

1. Jestli chcete vůni, u které kdykoliv se pochlubíte, čím voníte, vyvoláte vlnu zájmu a vzrušení pubošů – ANO
2. Milujete jemné a něžné vůně a dosud jste si na pomerančový květ a tuberózu netroufli, nevíte co s penězma a toužíte být orientální tanečnicí, ale jen tak malinko a chcete mít na stolku flakon jako indický šperk – ANO
3. Milujete tuberózu a pomerančový květ a orientál kvůli jejich razanci a jste šetřílek racionální – NE. Najdete to samé napříč produkcí niche i mainstreamu v mnoha flakonech.

Parfumérem téhle vůně je omnipotentní Bertrand Duchaufour, já vůbec nechápu, jak může vytvořit tolik vůní ročně a navíc tolik rozličných vůní. Tady je jasně vidět vedení a ruka Neely, která velmi přísně řídí vývoj svých vůní, ale v poslední době na co sáhnu, tam je podepsaný (když tam není Cecile Zarokian) a vůně  prostě nemají jeho rukopis. Respektive mají, ale v rámci značky. Artisany mají svůj „ksicht“, TDC taky, Neela je zase úplně jiná grupa s typickým fejzem… Jak se jmenoval ten chlápek, co v renesanční Florencii namaloval ženu s divným úsměvem a vynalezl létající stroj a tank? On prý pracoval i na stroji času, že?