• Předvánoční burza sběratelů parfémů v Paříži – Pantin

Dnes jsem se vrátila z Paříže, tak spěchám s horkou reportáží z velkého předvánočního setkání milovníků a sběratelů parfémů, ale i překupníků, co si budem povídat, že, v každém oboru je máme. A vlastně jsou docela príma, protože dokážou sehnat zázraky. Hlavně tady ale najdete lidi, kteří vám sice něco prodají, ale než vám tu miniaturku za euro předají, tak se s ní rozloučí vlkým okem a brzy pochopíte, že tam nejsou kvůli kšeftu, ale aby se potkali s podobnými pošuky. Do této kategori patřím já, zatím se teda nedokážu rozloučit ani s jedním kusem ze sbírky, ale vzhledem k tomu, že prodejci neměli nazpátek, tak jsem si brala některé stejné miniaturky po dvou, rychle k tomu směřuju.

Když někam jedu, vždycky si projedu seznam blešáků a akcí. Zejména v Paříži jsou bleší trhy výživné, barevná podívaná, Francouzi se vyžívají v přehrabování cingrlátek a občas vylovíte poklad. (Tady pár mých reportáží z blešáků).

Tentokrát byl cílem Vánoční trh (fotky a videa najdete na mém instagramu ve stories, ukládám je průběžně do galerie Paris´19 –  je to tedy maso, vedle nás u stolku stáli Rusové a říkali „už sem nikdy nepojedeme, zůstaneme příště v té liduprázdné Praze“) a všechny blešáky přebilo tentokrát výroční setkání sběratelů v Pantin, v pařížské čtvrti La Vilette. Takže bylo rozhodnuto: muži šli do Vědeckého parku v La Vilette prozkoumat ponorku a já na voňavky.

V hale kulturáku se sešla opravdová komunita, mezi kterou jsem vypadala jak nasazený špion. Všichni se navštěvovali u svých stolků, nabízeli si cukrátka, chodili hulit, předváděli si nové objevy…a já jsem se tam ploužila jako bludný Holanďan. To tedy doslova. Domorodci mne brzy identifikovali jako vetřelce a když jsem vzala něco do ruky, už ke mně přiskočil někdo s mobilem v ruce a ťukal cenu – jazyková bariéra. Tady si teda anglicky doopravdy nepokecáte.

Když jsem pak vyšla na chvíli ven, doplnit energii, ehm….do bankomatu, oslovila mne madam, která venku kouřila a odvážila se položit mi otázku, ze které oblasti Holandska jsem, že nerozumím francouzsky? Z čeho usodili, že jsem Nizozemka, to netuším…každopádně Praha na ni udělala velký dojem a než jsem se vrátila s balíkem zpátky na burzu, už jsem byla integrovaná, jako ta „divná paní z Prahy“. Už se na mne usmívali.

Co tady najdete: jasně, že tomu tady šéfuje Guerlain. Starý, nový, vzácný, velké flakony, prázdné flašky, výstavní makety (factice – pozor na to při nákupu na ebayi!), miniatury, limitky pro mimoevropské trhy, na kterých to vy nepoznáte, ale prodejce vám ukáže pár jasných znaků. A taky veškerou veteš okolo: taštičky, mašličky, odznaky, krabičky, blottery, šátky, svíčky, čaje Shalimar…

Hned za Guerlainem, to byste jistě uhodli, Chanel. Ale vlastně jen jeden jediný – Pětka. Ano, najdete ojediněle i jiné flakony, ale pro milovníky vůní příběh Chanel skončil tak v 60. letech a ty moderní tady prostě nejsou. Zato každý bez výjimky měl na stolku vyskládanou pyramidu různě velkých razítek Pětky. Vypadalo to, že o ně nikdo vlastně nemá zájem (protože je všichni mají), ale je znakem stavovské příslušnosti vlastnit a pochlubit se. Jako obřízka u Židů. Ale ta se, myslím, neukazuje.

Tady narazíte na všechny legendy, co za 120 let francouzská parfumerie nabízí – francouzská. Tečka. Jedinou cizinku, kterou vzali na milost jako mě Holanďanku, je Američanka Estée Lauder. Ale ta je tady fakt nezajímavá, až jsem je podezřívala, že na těch pár flakonech ukazují bezvýznamnost zbytku parfémového světa. Že ignorují Italy, jediné vážné konkurenty, mne ani nezarazilo.

Co mě překvapilo, že Coty, na jehož Chypre kdybych narazila, tak ji beru za jakoukoliv cenu, je zřejmě persona non grata. Prostě tady nebyl – což je s podivem, když se vezme, že s René Laliquem nastartovali slávu francouzské parfumerie (tady máte ten příběh, včetně náznaku toho, proč Cotyho v Evropě nemáme rádi...)

Co se týká překupníků, vykazují se třemi znaky: buď mají pečlivě srovnané, vycíděné, popsané a oceněné kolekce a nesmí se u nich fotit; nebo totální borčus na stole, drahé a vzácné moderní vůně páté přes deváté, ušmudlaná paní za stolem. V obou případech nemají zájem o komunikaci, pokud nemáváte svazkem stovek z dálky; telefonují, facebookují a ignorují vás, pokud neřeknete „tohle chci“. Pak se teda zvednou a otráveně vás zkasírují. O vůních nic nevědí, nemají zájem se bavit. Výhoda u nich je, že seženou všechno. Jen tak ze zvědavosti jsem se zeptala ušmudlané paní, co měla vyskládaný výkvět limitovaných Guerlainů na stole, jestli nemá Iris Ganche. Naťukala něco do whatsappu a měla pro mne nabídku na nové neotevřené (!!!) balení. Originály, nepochybně, komunita si to hlídá.

Aby bylo jasno, proč tam chodím: já nesbírám miniatury ani starožitnosti, ale vůně – zajímá mne prostě „jak to vonělo“. Takže mým cílem jsou staré mainstream vůně ze 70. – 2000. let v miniaturách, nejlépe neotevřené (takové skoro neexistují). Potom slavné staré vůně L.T.Piver, Houbigant, Fath, Mury, Lubin, Orsay, Matchabelli ap., většinou zbytek ve flakonu. No a mám zálusk na dvě investice: flakon Elsa Schiaparelli Shocking 15 ml s květinovou korunou a krejčovským metrem a nějaký těžký Lalique flakon, moderní nebo starý, podle toho… Obojí tady bylo, samozřejmě, k mání. Ale Schiaparelli jen ve větším vydání a ty menší s olámanýma kytičkama, a moderní Lalique, bohužel, měl pán čtyři – kdyby byl jeden, tak ho asi vezmu. Takhle jsem se prostě nerozhodla (a za ušetřené peníze jsem si koupila kabelku, boty a svařák).

Zato jsem ulovila hromadu miniatur moderních vůní, třeba Allegorii Gentiana, Photo od Lagerfelda, roztomilý prcek Shalimar a Habanitu, Gin Fiz od Lubina (hodně zkažený, bohužel) a ještě hromádku dalších. Uvažuju, že přes letošní dlouhé vánoce, které mi končí až 12. ledna, vám udělám souhrnný článek (nebo video?) o úlovcích, představím jednu za druhou. Uvidím.

Co se týká kondice vůní: počítám s tím, že jsou více méně zkažené. Jako první se kazí těkavé složky, hlava – citrusy, zelené tóny, svěží ovoce zato vanilka nebo ambra jsou neusmrtitelné. Obvykle tedy bývá zkažená jen hlava; hlavně starší vůně, kde je větší podíl stabilnějších přírodních složek, se ukážou po rozvonění jako zdravé. Ty moderní syntetiky nic nevydrží, a taky hraje roli charakter, když v posledních letech lidi žádají lehké, svěží vůně s vysokým podílem právě těch volatilních, rychle prchavých složek a málo těžkých základních tónů. To je právě příběh toho mého Gin Fizzu, který je celý složený z citrusů a bylin (kdo zná moderní vůni, tak ví, že opravdu voní jako gin na citronu), takže z něj zbyl jen pačuli-dřevitý základ. Vůně je prostě komplet jiná. Zato Shalimar a Habanita jako kdyby zrovna sjely z výrobní linky (až na to, že v Šuliméru chybí jiskřivý úvod).

Tak, rychlý report spočívá hlavně v obrázcích, takže koukejte, kochejte se a klidně se ptejte. Obrázky moc hezké nejsou, fotila jsem pokoutně, asi by jim to nevadilo, ale styděla jsem se zeptat. Francouzsky. Tak příště, když už mě asimilovali… příště je na konci února někde na jihu Francie. Jenže koncem února se stane ještě jedna velká věc v Paříži, převratná, dá se říct – ještě se musím zeptat, jestli už to můžu zveřejnit a budete čubrnět. Týká se to naší oblíbené 1907…

Zajímalo by mě, jestli kupujete staré vůně, abyste vyzkoušeli, jak voněly kdysi a kdyžtak jestli budete ochotní podělit se o tipy, kde je najít.