• Jak voní nejkrásnější hotel světa La Mamounia: Dattes / FRAGONARD

V rámci předvánoční prokrastinace jsem si vyhledala na internetu články o parfémech na českých blozích. Abstrahuju-li od masového vychvalování napodobenin a fejků rozlévaných či balených do laciného skla typu čistič na parkety, které prý nesmím zaměňovat s originálními vůněmi, ale voní stejně, vlastně líp, moc jsem toho nenašla.
Ale jeden článek na takovém feministicko-uvědomělém blogu („Buďte sama sebou„) mne oslovil: prý si máme dopřávat drahé, kvalitní, luxusní drobnosti. Není to snobství, ale uspokojivě doplňují naši osobnost, protože v mnoha ženách se skrývá princezna a touha žít na zámku. Když nemůžeme mít celého prince a půlku království, máme si dopřát aspoň ty zlaté střevíčky, kašmírové plédy, drahocenné vůně a značkové kabelky. A pak se z nás stávají samy se sebou spokojené královny.

Rozumím. Přestože nejsem uvědomělá feministka a luxusní parfémy a jiné potřebnosti si kupuju proto, že nevím, co s prachama, samozřejmě. Z toho důvodu jsem si na podzim jsem splnila sen o koni na bílém princovi, který mne odnesl do nejkrásnějšího hotelu světa na líbanky. Ten hotel leží na okraji staré Marrákeše, od mešity Al Kutubíja ji dělí jen park. A má svoji vlastní, specifickou vůni.


Zvenku ta oranžová krabice obklopená vysokou zdí a palmami nevypadá nijak ohromujícně. Vlastně si jí nevšimnete, dokud nestojíte v její bezprostřední blízkosti.
https://www.youtube.com/watch?v=BOMlm3SDbYo
Jako první zaznamenáte policajty se samopaly, potloukající se po ulici a pak zvýšený pohyb neokázale upravených turistů. Luxusně, ale ne nápadně draze oblečených lidí středního věku, anebo naopak postarších excentriků s uměleckými účesy a designovým tetováním. Tohle není místo pro mladé trendy světáky sdílející každou kávičku a džusík na pozadí drahé kabelky na instagramu. Protože aby člověk bydlel v La Mamounia vyžaduje nejen mít peníze, ale opravdu být členem high society, se vším, co k tomu patří – přáteli na správných místech, ochotou posedět si s mátovým čajem v butiku Dior a porozprávět o módních přehlídkách v Paříži s personálem, zavzpomínat na Yvese Saint LAurenta, který osobně ve svém zdejším butiku rovnal kabelky, s vrchním číšníkem prohoďte pár slov na téme lahodné pyré z pomerančů ze zdejší zahrady, které jste tady ochutnal v lednu na svatbě Putinovy dcery anebo si můžete u vodotrysku v pomerančové zahradě pokecat o nejnovějším obrazu, který host z vedlejšího pokoje maluje pro soukromou rezidenci Ivanky Trump.

Hlavním znakem hotelu je absolutní klid, stín a vůně. Dveře vám otevře jeden ze čtyř dveřníků s úklonou a hned poté vás obklopí tma a vlažná vůně datlí. V obrovském vestibulu můžete potřehnout zástupy livrejovaného personálu, který se tichounce a neviditelně plouží po tlustých perských kobercích a je nablízku vždycky, když vás napadne, že něco potřebujete. Dokonce ani v luxusních buticích nepotkáte žádné prodavače.

Tiše se objeví až ve chvíli, kdy chcete jinou barvu kabelky nebo platit. Architekutura přízemí hotelu kopíruje pohodlné paláce marockých králů: v mramorem obložených a chladně osvětlených komnatách najdete luxusní butiky a odpočivadla. Arabeskové zdobení a mosazné Aladinovy lampy tak nějak vyvolávají pocit, že přiletí Alibaba v turbanu na koberci a zamává vám před nosek zahnutou šavličkou.
https://www.youtube.com/watch?v=OcDFwFUjnqI
Můžete spočinout na měkounkých kožených gaučích, dát si arabskou kávu v tiché zahradě pod palmami nebo navštívit některý z kachlemi dlážděných dvorečků s vodotrysky. Nebo si dát lázeň. Všude, kam se vrtnete, to náramně voní.

A to byl vlastně důvod, proš jsem se sem vydala. Podle průvodců je tady luxusní butik s vůněmi Serge Lutense a Peirre Guillama, kde se dá potkat Serge, protože v Marrákeši žije a tenhle butik si otevřel právě kvůli trávení času v pohádce. S princi a princeznami. Jisté prameny naznačovaly, že snad dokonce existuje exkluzívní vůně, věnovaná právě Marrákeši. Chtěla jsem se na tenhle ples v paláci vetřít aspoň jako Popelka!

Jenže i kyž jsem postupně navštívila všechny komnaty, našla jsem jen jeden jediný obchůdek s drobnostmi a kosmetikou, kde mi řekli, že Serge se odstěhoval do Humpolce už před dvěma lety. Zklamání! „A, prosímvás, co to tady všude voní?“

Prodavačka se usmála a zavedla mne ke stolečku s flakony: No přece DATLE! La Mamounia má vlastní vůni, kterou nenajdete v žádné encyklopedii parfémů a nikde jinde se neprodává. Dlouho jsem váhala mezi bytovým parfémem, svíčkou a toaletní vodou. Nakonec jsem si odnesla toaletku v krásném malovaném flakonu (který mi neodbytně neco připomínal). Tak přece!

• Jak voní Dattes / La Mamounia

Jako datle v košíku s tropickým ovocem. Jednoduchoučká vůně sušeného i čerstvého ovoce na santálovém základu, zakápnutá kokosovým likérem. Díky dřevu a svěže ovocnému tónu není vůně přeslazená, ale působí vlaze. Napsala bych teple, ale to ve zdejší přísně vyklimatizované atmosféře nebylo žádoucí (není tady obvyklých 18, ale odhaduju 22-23, takže opravdu příjemně). Taková veselá.

Mléčné tóny jsou zřetelné, chvilku kokos, chvilku santál, díky tomu je siláž hezky zaoblená a plná. Kokos, jakmile se spojí s kytkama, začně se chovat jako opalovací krém. Tady není ani stopy po kytičkách, chvilinku bych Dates nazvala ovocná gurmánská.
Později ale, což mne trochu zklamalo, vystoupí velmi syntetický tón ovoce, který získá dominanci. Nevadí mi to, ale tím ztratí vůně takovou tu vznosnou ladnost. Taková obyčejná evropská ovocná svěženka.

Když jsem si ten hezký flakonek s krabičkou prohlížela, tak mi docvaklo, proč je mi povědomá: Fragonard! Výrobcem, a určitě tedy i parfumérem, je francouzský Fragonard. Design flakonku je totožný s tím co mají ve své nabídce toaletek. La Mamounia si tedy exkluzívní vůni pro sebe zadala v Grasse. Velmi elegantní!

Moje líbánky v La Mamounia trvaly asi padesát minut. Přeju vám všem, kdo věříte na Šeherezádu, abyste se sem taky dostaly, aspoň na jednu noc. Já jsem se tady zamilovala a pořídila jsem si suvenýrek, který mi to pořád připomíná. (Ne, nejsem těhotná, koupila jsem si vizitkář).