• GUCCI: exkluzivka Forever Now / GUCCIMUSEO

Značka Gucci otevřela v roce 2011 na náměstí Piazza della Signoria, což je to nej-nej-nejcentrovatější centrum Florencie v paláci Palazzo della Mercanzia, bývalém Obchodním paláci založeném Mdicejskými v roce 1308 na troskách antického divadla, prestižní Muzeum: Guccimuseo. Hned za Davidem se dejte doleva.

Lidé v Gucci nazývají otevření muzea “renesancí” a “pokračováním tradice kultury a podnikání”, no, můžeme si o třípatrové výstavce kabelek myslet cokoliv, nicméně je pravda, že nákladná rekonstrukce vrátila palác mezi živé a mnoho dalších památek takové štěstí nemělo (což si uvědomíte, když v jednom měsíci navštívíte Milano a Florencii, ten rozdíl je zřejmý asi jako mezi Průhonicemi a Milovicemi).

Guccimuseo v paláci pořádá výstavy věnované modernímu umění a filmu, workshopy dětské tvorby, happeningy a různé další hezké akce. Podobně jako většina velkých italských firem investuje právě do obnovy kulturních a historických památek, možná znáte projekt Fendi for fountains pro obnovu římských kašen, i do moderního umění: Furla podporuje mladé textilní výtvarníky, Ferragamo investuje do archivářských projektů na území Itálie a podporuje průmyslový výzkum a nová řemesla (Ferragamo má taky ve Florencii svoje museo), Prada moderní architekturu a výtvarné umění.

Všechno to jsou dechberoucí a drahé projekty, lidi, já jsem tak šťastná, když vidím, kam ty peníze z vašich brašen a psaníček investovali a kde je skrytá ta kvalita…snad jim to (budoucí) globální majitel nezatrhne, samozřejmě za současného zlevnění kabelek.

I když vás nezajímají právě kabelky a lodičky, vyplatí se do Guccimusea zajít, protože vstupné je za oblíbenou cenu /zadara/ a dovnitř mnoha zrekonstruovaných paláců se ve Florencii nedostanete. A co se líbí nám, lidem, co kabelky a lodičky rádi máme, je, že v přízemí je ICONSTORE, kde za vcelku turistické ceny lze zakoupit suvenýry jako přívěšky na kabelky, šátečky, šály, ubrousky, propisky, diáříčky, bločky s designem Guccimuseo, které jinde nekoupíte, a taky některé “icons”, nejoblíbenější kabelky historie. A dáte-li si značkové kafe, můžete si odnést cukřík (česká národní vášeň) s logem Gucci. Ale hlavně co nás zajímá: parfém, který místní nezávislý parfumér Lorenzo Villoresi (má oficímu asi o tři ulice dál) vytvořil pro Museo Gucci. Ne pro Gucci – je určený jen pro prodej v muzeu (i když…viz konec článku*).

Vůně se jmenuje Forever Now / Gucci a aby nebylo pochyb, kam patří, na flakonku najdete Guccimuseo vyobrazené i napsané a navíc je pod ním podepsaný i parfumér (takže je trochu problém vůni v době internetu identifikovat, pokud si ji chcete sehnat elektronicky; prodejci uvádějí různé kombinace těchto čtyř údajů).

Zdroj: gucci.com

Vůně je heritage, má ztělesňovat všechno to dobré, co se v historii Gucci povedlo vytvořit, s čím a kde pracovali: vůně kůže – základ; florentský kosatec, koření, dovážené z Dálného východu do Florencie, toskánské citrusové zahrady a zelené olivové stráně a prosluněné lesy na pobřeží Středozemního moře. Zní to tak, že by se člověk posadil na zadek, co? Navíc ten Lorenzo Villoresi, záruka nejlepších ingrediencí a umírněné silné kompozice. A já nosím v živé paměti hnědou kostku Gucci EdP s luxusní vůní kůže a kmínu, kterou jsme prodala kvůli nízké intenzitě (a lituju!). Kdyby se tohle podařilo zesílit…

Tak začátek mne rozhodně na zadek neposadil. Krásný řezavý pepř, Villoresiho signature, na pozadí hodně tuhého, sladkého balzámu a tupého, skoro gumového vetiveru a zahnívající (asi pravé) pačuli. Temný nasládlý kořenitý balzám, lehce podobný orientálkám – mám na mysli ty orientálky,jak se v posledních pár letech dělají v evropské produkci a jmenují se “OUD NĚCO”. Takové je to všechno na jedno brdo…

Vůně je dost intenzívní a jde hezky do prostoru, což odpovídá typu těžší balzamické a kořeněné kompozice. Časem se balzámy rozleží do jamínovo-růžového likéru, ztratí se ta gumovitá šedá urputnost vetiveru a vyjeví se koriandr v podobě vídané (opět, originálně) v arabských vůních – v podobě fenyklového odvaru. Fenyklovitost podporují sladké složky květin, dřeva (cedr?) a pryskyřice, vytváří takový nasládlý lolitkovský pendrek, a přestože se na pozadí snaží kůže s pepřem a pačuli seč můžou kompozici přiostřit, ochladit a dodat jí zajímavosti, nedaří se jim porazit hořko-sladký harémový dojem. O kůži se můžeme bavit, ale rozhodně nemůžeme říct, že je parfém kožený.

Časem se klasická, masitá kůže přece jen dostává ke slovu, tak jak se živočišné pižmo dere nahoru, a po třech hodinách se dá říct, že je vůně konečně suše dřevitě-kořeněná. Teď začíná být zajímavá, jenže intenzita už je tak malá, že bych přiživila. Ale už ani na ni nemám náladu: ta sice hezká, ale zoufale fádní, všude potkávaná úvodní fáze, mne vůbec neláká k dalšímu zážitku. Z 180€/100ml trochu málo výkonu (kupte si něco koženého od Forda a budete na tom stejně). Kdo by si přece jen nemohl pomoct, dá se objednat na stránkách Gucci, express shipping do CZ zdarma.

* Veselá historka na závěr: souvisí s tím, že jsem Forever Now / Guccimuseo / GUCCI dnes našla v jednom ruském e-shopu a vzpomněla jsem si, že jsem ho viděla taky na letišti ve Frankfurtu. Šedý trh tedy existuje. Nebylo to v Heinemannu, ale v takové malé trafice, která měla vedle časopisů a nápojů jen jeden stojan s vůněmi. Chtěla jsem najít fotku s cenovkou, cena byla určitě tak poloviční, než v Gucci, ale bohužel ji už nemám; zato jsem našla fotku, která mi okamžitě zvedla hladinu adrenalinu v krvi a jmenuje se “cestování letadlem s broučkem”. Více viz popisky fotek.

Taky máte fotky, které vám okamžitě vyvolají žaludeční nervózu a musíte si na to něco vzít? Co berete, Merlota nebo Chardonku?