• AEDES DE VENUSTAS: Oeillet Bengale (ani karafiát ani tygr)
Chtěla jsem k téhle recenzi napsat úvod ve stylu jaké vůně bych doporučila pro ten krásný, předvánoční čas. Jenže už se asi známe natolik, že byste mi to nevěřili. Nesnáším zimu, sníh, plné obchody, zimu, shánění dárků, zimu, ledovku, zimu, škrábání oken u auta… A vůbec nechápu, proč ten medvěd, který by to všechno s klidem mohl zaspat, místo toho bloumá po Beskydech.
Takže ve skutečnosti jsem prostě hrábla mezi vzorky a vytáhla Oeillet Bengale.
Slovo „oeillet“ znamená francouzsky karafiát a karafiáty, tedy ty původní, malokvěté hvozdíky, voní krásně po hřebíčku. Extrahovat do parfému se ovšem moc nedají a tak se jejich vůně v parfémech nahrazovala právě olejem z hřebíčku – eugenolem. Jenže eugenol je toxický (při požití) a i přesto, že jeho schopnost vyvolat alergie nebyla prokázána, dostal se na černou listinu IFRA. I proto došlo k tomu, že se z klasik jako třeba Opium od YSL, Belodgia nebo Poivre od Caronu a mnoha dalších, staly pouhé stíny původních vůní.
Současné parfémy, deklarující karafiát jako složku, se musí spokojit s molekulami vytvořenými v laboratořích jako jsou Firmenich či Givaudan a nebo si poskládat svůj „karafiát“ z dostupných složek.
Vlastně lze zakoupit hotové základy, což je případ mnoha dnešních vůní. Výsledkem je, že voní tak nějak všechny stejně. Chcete vědět, jak voní Oeillet Bengale? Čichněte si k dnešní Nu, čichněte si k dnešnímu Parfum Sacré, čichněte si k Fate od Amouage… a koneckonců i k tomu Opiu.
Mě osobně ale nejvíc připomněl jiný, už nedostupný skvost – Black Cashmere od Donny Karan. A není se čemu divit – obě vůně mají stejného autora. Ale Black Cashmere, ač založená na u byla úplně jiná liga.
O karafiát tu vlastně ani tam moc nejde. Jsou to všechno sladké, kořeněné kadidlovky. A v OEillet Bengale vlastně ani karafiát necítím. Ostatně Rodrigo Flores-Roux, tvůrce vůně, na to šel fikaně: Oeillet Bengale totiž odkazuje na čínskou růži, která „chce být karafiátem“. Růže je i uvedená ve složení a i když vyloženě růži tu taky necítím, počátek je výrazně květinový. Jen pomalu, pozvolna se prosazují složky, určující charakter vůně, tedy sladké kadidlo a koření, v němž dominuje skořice, hřebíček a pepř. Vyznění Oeillet Bengale je tak díky těmto spíše orientální, než květinové. Ale tak nějak domácky, krotce a bezpečně orientální.
To neznamená, že se mi nelíbí. Líbí se mi vlastně docela hodně, ale mám Fate, mám Nu, mám Parfum Sacré. Tak proč bych si měla pořizovat tohle? Leda snad, že v každé ze jmenovaných vůní je vypíchnutá jedna složka jako dominující. Skořice ve Fate, pepř v Parfum Sacré, kadidlo v Nu. Ale Oeillet Bengale je má tak nějak rovnocenné, velmi dobře, bezešvě propojené do jednoho, harmonického.. no tak jo, vánočního celku. Nebude vás rušit, nebude vás nutit přemýšlet. Vůně pro poklidné vybalování ponožek u vánočního stromečku. Nakonec ji teda opravdu doporučím jako nekonfliktní a líbivou zimní vůni vhodnou i jako dárek.
Radovan to ovšem vidí trochu jinak. Podívejte se, co napsal o Oeillet Bengale on.
No a já se přestříknu Black Cashmere a vyrazím na svařák.
