• ANATOLE LEBRETON: L’Eau Scandaleuse a Incarnata (návrat klasiky)

Další domácí úkol, který jsem si uložila před odjezdem na letošní výstavu Esxence se jmenuje Anatole Lebreton.

Na Anatola Lebretona jsme narazili na loňské Esxenci víceméně náhodou. Ještě, že jsme ho neminuli. Maličký, nenápadný, stroze pojatý stoleček skrýval hotové poklady. Anatole s nakažlivým úsměvem, narozený v Bretani, je vášnivý milovník a sběratel vintage vůní a bloger.
Tedy byl bloger. Už nepíše, zato tvoří přímo neuvěřitelné voňavky. Naprosto nezastřeně z nich čiší Anatolův sklon k velkým klasickým parfémům.. Anatole Lebreton nemá parfumérské, ani chemické vzdělání. Pohání ho zvědavost a entusiasmus. Ale má asi talent od parfumérského pánaboha, protože věci, jaké jsme našli na malém stolečku v Miláně se dnes už ani nevidí.

Na druhou stranu, těžko říct, jak moc půjdou na odbyt. Jeho vůně jsou diametrálně odlišné nejen od běžné parfumerie, ale i od většiny dnešní niche produkce. Naprosto nemoderní. Ovšem jestli jste ten typ, který zavětří, jakmile nějaká nanynka prohlásí, že to je vůně pro staré babky, pak ano, tohle je přesně pro vás.
Málokdo se například dnes odváží zkombinovat absolut tuberózy s kůží tak, jako to udělal Anatole ve své L’Eau Scandaleuse. A málokdo takovou vůni unese. Vůně Anatole Lebretona jsou nostalgické a epické. Kdyby to byly obrazy, pak špachtlí nanášené olejomalby bukolických krajin plných tlustých Amorků.
Po tradiční noční, aperitivové burze vzorků na mě zbyla parádní tuberózovka L’Eau Scandaleuse a babiččina rtěnka – Incarnata.

L’Eau Scandaleuse

je chypre jak bič. Klasika, která vás hodí někam do třicátých let! Už opojně sladký začátek vonící po zralých meruňkách a broskvích zaujme vaši pozornost a už ji nepustí, protože to bude jen lepší a lepší.
L’Eau Scandaleuse je tvrdá a měkká zároveň. Soupeří v ní měkkost a ovocná sladkost tuberózy s tvrdostí a animálností kůže. Nebo ne, spíš se navzájem doplňují, zapadají do sebe.
Taková předválečná filmová diva v kalhotách a s cigaretou ve špičce. S tím, jak sílí složky ze základu v čele s mechem, se L’Eau Scandaleuse zcela jednoznačně přesouvá od dámské ovocné květinovky k unisexové chypre. Velké, oldschool chypre. Zemité složky ze základu se prolnou s květinovým srdcem v dokonalém souznění a ve vzpomínce na plné a živočišné parfémy z dob před hysterií ve jménu čistoty a zdravého životního stylu.
Anatole se rozhodně neschovává za nějaké pojmy jako “moderní chypre”, které ve skutečnosti znamenají šetření na složkách. Ve svých vůních na složkách nešetří a nešetří ani nás. L’Eau Scandaleuse je prostě skandálně dobrá! Tohle není záležitost k džínům a tričku. I když… kdo ví.

Incarnata

Ten starobylý, jakoby voskový nádech z L’Eau Scandaleuse je v Incarnatě vypíchnutý na max. Typická vůně starých, zapomenutých, napůl vyschlých líčidel. Stará rtěnka, šuplík s kosmetikou po babičce… tak se uvede Incarnata.  Anatole se skutečně inspiroval reálnou vůní starých rtěnek z pozůstalosti po matce jednoho ze čtenářů jeho blogu, která vedla parfumerii. Mezi poklady, jako flakon vintage Bellodgia, našel i mnoho staré dekorativní kosmetiky a Anatole Lebreton vůni těchto zašlých časů v úvodním akordu Incarnaty ztvárnil dokonale.
Hodně výrazný, prašný, kosatec s jen lehkým mrkvovým nádechem dominuje celé sestavě. A nebylo by rtěnkového akordu bez fialky, maliny a růže. Voskovitou, pudrovou a trochu mastnou vůní staré, vyschlé rtěnky nám monsieur Lebreton ordinuje přímo megadávku nostalgie.
Jenže jde ještě dál. Máme tu druhé dějství a s ním pikantně bylinný tón. Totální otočka v srdci vůně ji posouvá někam do oblasti “to je fakt divný”. Zaprášené, celkem ostré a hořké byliny, bojující o nadvládu se statečně se držícím kosatcem, budí zmatek v hlavě. Něco jako: “co tím sakra myslí? Tohle má do rtěnky daleko.”
Je to ale jen jakési intermezzo mezi úvodním akordem rtěnky a krásným, orientálně laděným balzamickým základem. Postupně se vůně vyklidní, částečně se vrátí voskovitost a pudrovost z úvodu. A máme tu “grande finale”, v hlavní roli s  exkluzivní myrhou, která do toho vnese orientální náladu. Kombinace pryskyřičné myrhy s pudrovými tóny a sladkým benzoinem tvoří teplý, tak akorát sladký a krémový základ, který je skoro k sežrání.
Tahle vůně vám sice zamotá hlavu, ale nakonec vás dostane. Jako mě. Nudit se s ní rozhodně nebudete.
A  pan Lebreton už má v rukávu nové eso – parfém s názvem Grimoire. A protože na mě jeho kouzla fungují, tak jsem hodně zvědavá, jak se vypořádal s magickou knihou. Uvidíme za měsíc v Miláně.