• COSMETICA Hannover 2015: lepší než Interbeauty a Letňany?

Kdyby mi teď někdo řek, ať jedu na výstavu, že se tam budou rozdávat zadarmo voňavky nebo svlíkat hasiči, tak NEJEDU. Minulý víkend jsem byla ve Florencii na Pitti voňavkách, předminulý v Letňanech na Beauty & Spa a včera na Cosmetice v Hannoveru. COSMETICA je výstava charakterem hodně podobná Letňanům a Holešovicím, byla jsem zvědavá na ty rozdíly. Koná se ve čtyřech německých městech a v listopadu bude kousek od nás, v Berlíně. Je lepší a stojí za to se do Německa vydat?

• Rozdíl číslo 1.: profesionální prostředí

Cosmetica se koná na krásném hannoverském výstavišti a co tam umějí, tak to je dělat výstavy. Od prvního kontaktu, akreditovala jsem se ve čvrtek večer s omluvou za pozdě, ráno mi přišlo zdvořilé potvrzení, že samozřejmě. Ale akreditace byla možná i na místě na presspas. Vymydlená hala, organizované parkování, možnost zajet přímo před vchod a vyklopit tam účastníka, příjezdy bez zácpy, zastávka metra přímo na výstavišti, u pokladen žádné fronty, všechno odsejpalo šup šup. Všude plno informovaného usměvavého personálu.

Po příchodu taková příjemná drobnost: kolo štěstí o dárky od vystavovatelů. Všichni nevýherci dostali klíčenku a čokoládku, výherci třeba plné balení krému Love se zlatem, jako já. I tady to odsejpalo, nikdo se nepředbíhal a všichni měli radost z klíčenky.

• Rozdíl číslo 2. a tím to končí

Mělo mne to napadnout hned, když jsem uviděla ty ženské s kuframa na kolečkách. Veletrh je, navlas stejně jako pražské, prodejní jarmark zboží především pro profi nehtařky, které nakupují velkou zásobu zboží s veletržní slevou, a pak takových těch chudáčků na úrovni multilevelu nebo šmejdů, co se snaží cokoliv prodat komukoliv a kdekoliv: peřiny, masážní křesla, hubnoucí čaje… Není o novinkách.

V čem je rozdíl velký, že je to tady pojaté velkolepě, velké, prostorné stánky, hezký nábytek, čisťounký koberec, zakryté kabely; ale i vystavovatelé byli připravení na zákaznice, měli na stáncích bary s občerstvením, dárkové tašky, na stáncích neustále pobíhaly dámy doplňující zboží a rovnající výstavky… Na rozdíl od českých bylo poznat, že jednotlivý nákupčí není preferovaný zákazník, od mnoha věcí nebyly k dispozici testery ani fotky, profi-kupující šly na jistotu a slevy při nákupu od 10 kusů byly markantní.

A co mne teda nebavilo byla ta jednolitost: nevím, jestli to konzervativníma Němkama, ale všichni nabízeli to samé. Laků minimum, všude jen barevné gely, ze zdobeníčka tak jedině třpytky, sem tam pěříčkový efekt nebo flackies (rozdrcená vánoční koule). Vystavené designy, ale i to, co tam předváděly nehtařky, zcela v duchu “lektorky modeláže z Brna”, úzké dlouhé nehty s malovanými růžičkami, dolepené kameny a flitry.

Stánek se samolepkama jeden (ale ty byly!), v jednom nabízeli Vietnamci celoplošné nehtové samolepky na “traj voke”, tři týdny, pořídila jsem si nádhernou sadu s potiskem rudého čínského hedvábí, ale to, co mi nalepili na výstavě, už mi slízá. Takže asi spíš mysleli “traj štunde”.

Zaujala mne ruská manikérka, která tam měla zrovna ruskou delegaci (nevyvratitelný slovanský obličejový design) a strašně nahlas a sprostě rusky nadávala, že tam všichni jen přijdou, udělají spoustu fotek, ale nikdo nic nekoupí, ani se neobjedná. Když jsem se začala chechtat u slova “chuj”, všimla si mne a ztlumila volume, já mám taky ten neskrytelný slovanský design.

Co mne překvapilo byla absence velkých značek. Ani stopy po OPI, Alessandru, Essie, China Glaze, Nubaru, Orly nebo dokonce německém Sparitualu, jen snad ne úplně velký stánek LCN. V kosmetice vůbec. Na stáncích byly většinou malé německé značky a nabízely vlastní produkci za celkem nízké ceny. Úplně největším vystavovatelem byla zn. Catherine, která má dokonce dvě své vlastní vůně, a kde jsem potkala nějakou vyšňořenou německou superstar. Pro mne tedy už v kategorii “zoufalá zestárlá Barbie zničená solárkem a absencí tuku”, ale návštěvnice se s ní fotily a žadonily o autogram. Jak to umějí Italky, že čím starší a vrásčitější “vyschlá treska” (slovy Derada) dokáže věkovitost proměnit v eleganci a důstojnost, tak to moc neumějí Němky a tahle uvadlá kráska v maskáčích a ověšená cingrlátky a ledvinou Louise Vuittona to nezvládla vůbec. Nevíte, kdo to je?

Dalšího sortimentu tam bylo jinak velmi málo, ze známých značek Realash a Revitalash, kosmetika pro mne úplně anonymní (a nevypadalo to úplně jako niche prémiové značky, spíš hodně evropský low-end na úrovni Ryoru), pár takových těch domácích míchaček peelingů s různou úrovní a aromaterapeutických krémů z esenciálních olejíčků. Pár stánků s přídavnými vlasy, sem tam řasy, bělení zubů. Nezajímavé.

No a ten vietnamský jarmark tam měli taky. Sice úplně v zadní části, ale velký prostor věnovaný fejkům kabelek, po německu trochu sofistikovanějším (takže ne koženka, ale špatná turecká kůže pod “značkou” Vera pelle), umělé kožíšky, kožené pásky a výše zmínění šmejdi…

Za zmínku stojí návštěvnice. Ne, že by o sebe nepečovaly – naopak! Němky ovládají techniku zhnusování daleko líp, než Bolek Polívka. Když jsou přirozeně hezké, tak jsou upravené a hezké a hotovo. Když jsou přirozeně normální, tak se snaží vylepšit, což obnáší ocvočkovat držtičky, potetovat klikyhákama (nic jiného v tom nehledejte) a zazdít to asymetrickým účesem obnášejícím aspoň jeden dlouhatánský pramen z jejich zoufale árijských krepatých vlasů přes obličej, vyholit za druhým uchem a někde namátkově na hlavě dobarvit jedno místo na úplně debilní barvu – fialová, zelená, žlutá, modrá. Červené odstíny jsou zakázané, ty příliš inklinují k normálnosti. A když jsou přirozeně hnusné, tak se ještě tady k té propracované dekoraci nacpou do o číslo menších džín a vojenských bot a nechají si narůst kníry. Nepochopitelné, národ Claudie Schiffer a Marlene Dietrich.

Mojí královnou je ovšem Číňanka, která měla stánek s něčím, co propagovala na velmi živých fotkách pubertálního akné, četla nějakou zenovou knihu, absolutně se nenechala vzrušovat nějakýma lidma, co by snad chtěli něco koupit, protože, přecejstesiráčilivšimnout, teprve hledala personál. Ale byla líbezná, když bez odtrhnutí očí od čtečky vždycky jen ukázala prstíkem, kde se račte zapsat do pořadníku, jestli chcete poslat leták nebo nabídku k sňatku nebo pracovní pozice.

• Objevy

KONAD fólie

On to až takový objev není, ale Konad tady měl velký stánek s destičkami a mladý hasič pán mi konečně předvedl použití folie na razítko. I když jsem chtěla původně stříbrnou kočku, dvakrát se ptal, ale bavil se tam s nějakou lepiu děvou z kategorie ocvočkovaných, takže mám bronzovou kytičku. Ale mám ho ráda, prohlížel si moje nehty a pak se ptal, jestli jsou přírodní.

Objev je ten, že bez hustého Konad lepidla ty folie prostě nalepit nejdou. Ani na razítko, ani na celou plochu. Jinak trend na razítkách (jestli ovšem razítka jsou ještě trend) jsou vzory tetování a tenké linkové vzory typu pavučina, krajka nebo prošívání. No a věčné kytičky, momentálně drobně propracované.

JSOU VŠUDE, JSOU TADY!

Tak Darta Vadera neměli, ale věřím, že nás čtou lidé, kteří by si i tak přišli na své.

HOT DOG

Občerstvení nebylo tak bohaté, jako v Letňanech, ale kavárničky a freshe byly na každém rohu, což bylo fajn, sklátit se mezi stánky a občerstvit se a nemuset se kvůli tomu tahat ven. Ta hala byla opravdu pěkná a upravená, Němky jsou klidné a tiché, takže příjemné prostředí i pro relax. Food court umístěný  na kraji nabízel sendviče a buchtičky, ale všichni tam jedli nudle z čínských krabiček. Na ty jsem měla taky zálusk, ale byla tam fronta a mou pozornost upoutal hot dog. Za 2,70€ sladká McHouska a takový ten tuhý německý párek. Ale o to nejde, podstatou jsou ty omáčky, cibulka a okurky, které si nakydáte podle libosti.

Nejlepší kombinace byla červená lehce pálivá omáčka+koktejlová majonéza. Housku a párek v tom vůbec necítíte, vlastně by dost vydělali, kdyby prodávali jen ty ubrousky se lžičkou a zákazník ať si nakydá omáčky přímo do ubrousku, chuťově by to poznat nebylo.

Domácí opalovací mlha Marc Inbane

Protože nechodím na slunce, mám každý rok problém s opálením nohou. Nahoře mi to nevadí, ale vanilky v sukni nad kolena vypadají líp hnědé. Samoopalovací krémy i spreje používám, problém je flekatost, strakatost, pach a nepřirozená barva. Když si zapomenu namazat nohy večer, ráno už to nedoženu, neznáším tem ořechový zápach. Marc Inbane tyhle problémy nemá, barva je nádherně zlatá, nenápadná, po rozetření se vysuší fénem, tím se zafixuje na 2 týdny. Cena je teda taky exclusive.

Palečnice a narovnávače nehtů Ruck Orthogrip

Dobrá zpráva pro všechny dlouholeté nositelky lodiček. Jasně, že jsme blbé a maminky nám říkaly, že budeme mít haluxy, spadlou klenbu a zdeformované nehty. Lékařská věda se zabývá prvními dvěma problémy, nikdo z nich ale nemyslí na krásu. Orthogrip je systém pro srovnání deformovaných a zarůstajících nehtů na nohách, když se do toho pustíte v únoru, v červnu směle můžete v sandálkách do opery. A nenoste furt ty lodičky! Ano, mami.

Nejkrásnější štětec na světě

No tak co na něj říkáte?

Takže: pokud nestojíte o nákup matriálu pro svoji nehtařskou živnost, výstavu v Berlíně můžete s k lidem minout. Žádné inspirace, žádné novinky a dení vstupné 19€ je docela dost. Za to si kupte raději lístek na berlínský vysílač a nahoře si dejte kotejlek.

Koukám, že tady máme tolik výstav, že už by to bylo na samostatnou rubriku. Od první Esxence v roce 2011 už jsme kus urazili. Hodnotím to tak, že Němci mají všude sterilní pořádek bez vášní a emocí, suchý byznys; Italové totální bordel, ale s grácií a elegancí a všudypřítomným proseccem pro ty, co by se jim něco nelíbilo. Češi všudypřítomný bordel bez elegance a bez prosecca, ale zase blízko od Proseka. Na jaře jedu na výstavu do Paříže, jsem zvědavá na novou zkušenost.

PS: dnes jsem prolezla hromadu parfumerek a mám pár recenzí na pěkné nové mainstreamy, tak snad se mi podaří zítra sepsat. Je mezi nima jedno překvapení a jedna dechberoucí růže, že které se Derad rozplyne mužnou slastí.