• Esxence 2016 by Romana: big screen of world perfumery – vol. 1

Každoročně prohlásím, že za rok už do Milána nejedu a každý rok to nedodržím. Výstava art a niche parfumerie Esxence v Miláně je koncentrací parfémových novinek a nápadů, na rozdíl od Pitti ve Florencii přináší a určuje trendy v niche parfumerii. Ve Florencii se prodává, co se za půl roku od Esxence drápkem uchytilo na trhu. Scénou velkých světových premiér a dramatických gest je prostě Esxence.

• Drama

Velký a oblíbený žánr. Někdo si o sobě myslí, že je hvězdou velkých pláten, nasadí astronomické honoráře, vycpe prsa, nahodí obrovskou paruku a ve zlatých šatech pošitých zrcátky s dramatickým gestem a zářícím úsměvem dokonalého keramického chrupu vpluje na scénu. A tam sedí lidi, kteří chtějí dobré umění, když drama, tak poctivé, rudá rtěnka povolena, ale jinak bez silikonu, a hvězdě pak padají nalepené řasy, jak nestačí mrkat, že o ni lidi nemají zájem.
Tak to je jen moje naivní představa. Na světě je dost diváků, vždycky bylo a vždycky bude, kteří umění nepoznají a nechtějí se o něm nic dozvědět. Ale myslí si, že jejich finanční nebo společenská situace vyžaduje, aby byli “included”. Dovolit si to můžou a pak se v kuloárech vytahují, že oni teda nosí to umění. Když je to drahé, zlaté, blýská se to a má to vznešené jméno – co jiného by to bylo, než umění? Ne? Teda ten poslední dotaz tam není, tahle skupina diváků a umělců o sobě nepochybuje.

Jako nic proti. Značka je to fajn, některé vůně jsou krásné, nová kolekce svíček dokonce úžasná, nápaditá, ale celé je to takové barokní a ulepené zlatem a … arabské a ruské. Dorin je v rukou arabské společnosti a značka se rozvíjí, ale směrem pryč od svého francouzského dědictví, přestože se ho snaží zuby nehty držet.

Prkna východu
Je to divné jen mně, že naproti těmto snobským požadavkům vycházejí vstříc především přiznaně arabské značky a pak značky, které se sice tváří jako evropské, ale stejně patří Arabům? Na druhém místě pak, nikoho asi nepřekvapím, ruské či pro-ruské (o nějaké majetkové účasti Rusů na tradičním, poměrně sofistikovaném luxury byznysu nevím, ale to v dnešním globalizovaném světě nic neznamená). Pro-ruskýma myslím ty značky a kolekce, které mají vzhed a cenu popsané v prvním odstavci, obsah ale stejný jako u “levné” kolekce pro Západ.

Alyson Oldoini je můj vítěz snobství. Nudná značka, nudné vůně, promotér, který se nejdřív ujistí, že jste FAKT novinář a máte FAKT foťák a teprve potom je ochoten vám v bílých rukavicích vytáhnout předraženou voňavku v blýskav lahvičce a lehce ustříknout. Do ruky ji nedostanete! S vysvětlením “my se zaměřujeme na ruský trh, o vás nemáme zájem”. Promiňte, že jsem přijela na výstavu v Miláně, které vám nepatří a nikdy patřit nebude, mluvím domovským jazykem, který neovládáte a nikdy nikdo z vás ve své nabubřelosti ovládat nebudete a chtěla jsem zprostředkovat čtenářům zážitek z vašich vůní…vlastně zprostředkovala. Jestli nutně musíte Alyson Oldoini zkusit, najdete je v jednom z kamenných shopů v Česku (chtěla jsem napsat “českých”, ale to není pravda. Vlastně se nedivím, že zrovna tam.)

Všechny oudy světa na scénu

Já vím, že Derad se mnou nebude souhlasit, protože tál u každého arabského stánku, jenže mě, osla, ten oud tisíckrát jinak už umořil. A nakonec se mi stejně nejvíc líbil ten kultivovaný, jistě zčásti syntetický, od Diora. Nakonec se mi moc nezdá, že by ty “pravé arabské” byly fakt pravé, tolik stromů v celém Afghánistánu za posledních padesát let zplesnivět nemohlo, kolik vůní se z nich za poslední tři roky vyrobilo! Nebo tam už mají poušť. Zkusila jsem drahé ušlechtilé oudy, zkusila jsem levné štiplavé náhražky, čisté silice…a je to furt nuda na jedno brdo. Dejte mi poctivou, promyšlenou, důkladně se rozvíjející kompozici a oud použijte jen jako jednu ze složek v pozadí…a třeba budu spokojena.

To nemůže být jen tak obyčejná voňavka, když k tomu přibalují gramofonovou desku.

Myslím, že Arabové už si všimli, že na to pomalu přicházíme, jak nás šulí. Takže jak se pozná dokonalý oud, za který se vyplatí zaplatit? Musí mít zlatý nápis nějakým zakrouceným fontem a těžký špunt, ale především: velkou, těžkou, dřevěnou krabici se spoustou blbostí. Pak už je v podstatě jedno, co do té krabice zabalíte, vysoká cena už je odůvodněná (to by mne zajímalo, co se s těma hromadícíma se krabicema pak doma dělá?).

Spirit of Dubai, promotérka střihu Harrods. Bez burky.

Dubai hoří. Taková malá ilustrace interkulturní neshody: oxfordskou angličtinou hovořící promotérka v západním kostýmku i účesu, nám zapálila kadidlo. V tom se tam objevil hasič (pěkneeej!) a začal s ní italsky vyjednávat o zhasnutí. Dívka samozřejmě nerozuměla, ale hlavně vůbec nechápala, co se po ní chce. Tak řve na mne hasič, ukazuje na oheň, co se asi má stát? Přeložila jsem jí požadavek a byla hodně, hodně udivena: proč by jako nemohla ve veřejné místnosti s tisícem lidí, plné dřeva a hader něco zapálit? Až když jsem jí řekla, že by to mohlo spustit sprinklery a že by začala ze stropu stříkat voda na ty jejich krásné kufříky, uhasila neochotně Aladinovu lampičku.

Promotérka u stánku značky s nekompromisním názvem SPIRIT OF DUBAI nám předvedla celou kolekci, pěkné, no, ale hlavně to hlavní: pětikilovou bednu vyloženou sametem, ve které najdete parfém, pro kterou jste si původně přišli, a pak jěště nějaké lotio, k tomu pak ještě nějaké další lotio, a pak ještě kulatá krabice s kadidlem a tlustá lesklá kniha oslavující život a dílo toho arabského chlápka, co lelkuje vzadu ve stánku. Super! Kam se ztratila voňavka? A zajímá to tady vůbec ještě někoho? (A je pro někoho překvapením, že tuhle značku najdete ve stejném obchodě, jako Alyson Oldoini?)

Zavřete oči, přicházím…

Parfémové drama ale MÁ své velké umělce. Nejen, že umějí poctivé řemeslo, ale i tak nějak lidsky vyrostli a kuturně jsou nám, zápaďákům, blízcí. Potrpí si na velká gesta, ale umějí je předvést s přirozenou grácií a elegancí. A taky se umějí v pravou chvíli urazit a odejít ze scény středem. Jako Oldřich Nový. Jeden takový Kristián úplně omámil Mirku a ona pak po zbytek zájezdu už o jiném nemliuvila. Jasně, myslím na MASQUE MILANO.

A nejen Mirku, ale dostali i Lucu Turina, největšího z kritiků. Tohle jsou ty pravé hvězdy dramatu. V popředí jeden z dvojice Masque Milano, Alessandro – teda doufám, že je to on, to už je úděl vělkých uměleckých dvojic, že si je lidi pletou, nikdo neví, kdo je Lasica a kdo Satinský, Laurel a Hardy, Zeman a Vovčáček…

Mirka se s Riccardem toužila seznámit už na minulé Esxenci, jenže tehdy jsem jí to, zcela omylem, vyfoukla (upadla jsem k nim únavou). Ve Florencii umělci trucovali, ale letos si mne pohlídala a tak se jí to konečně splnilo: “Představ si, ten Riccardo mne zatáhl dozadu, byli jsme tam jen my dva, posadil mě do křesla, do ruky mi vrazil šampaňské a začal mne okouzlovat! A když jsem chtěla vstát, protože mi nebylo pohodlné, že tomu dlouhánovi nevidím do očí při rozhovoru, tak mne vmáčknul zpět do křesla a sedl si naproti.” Jako – viděli jste, jak vypadá tento parfumér s tváří Pirce Brosnana a tělem Daniela Craiga, že? Tak Mirka dělá že ne, ale já bych si z toho rozhodně erotický zážitek odnesla. Ale já tam mám ty hasiče, tak nezávidím. Co závidím je Mirčin zásobník vůní od Masque Milano, protože jsou skvělé, propracované a plné, prostě dramatické. Mirka to určitě začne brzo recenzovat.

• Commedy

Já mám ráda komedie, ale ne takové ty trapné, co točí Troška. Fakt chytrá dílka, kde je švihlý nebo nějak jinak ujetý hrdina, třeba Jack Nicholson nebo Simona Stašová, hlavně ať hrdina nemluví fistulí a nemá napíchané rty. (Mně se teda líbí i ty úplně ujeté věci, jako Bláznivá střela a Žhavé výstřely, ale to tajím). To pak zaprodám duši. A mám jednu takovou hrdinku: STEFANIA SQUEGLIA je střelená vědma a jako bokovku vedle věštění z koule dělá úžasné vůně MENDITTOROSA ODORI D´ANIMA.

Věštkyně měla na sobě naostro obleček, který zakrýval jaksi jen to nejnutnější, aby nebyla zatčena, nalepené stříbrné řasy, stála na koberci bez bot a uvítání na stánku se odehrávalo v duchu velkolepého šampaňského přípitku. Evidentně jsme nebyli ten den první uvítaná delegace, Stefania mne popadla za ruku, líbání a objímaní a pak mi navěštila prachy a ženicha. Okolo taroty, muří nohy, věštecké korále, zrcadlo do budoucnosti, její rukou namíchané elixíry…

No kdo by se do ní nezamiloval?

Takhle zábavná forma komedie parfumerie, která vám dá víc zážitků, než jenom ten v lahvičce, je důvod, proč stojí za to se každý rok nechat přemluvit, zvednout se a vypadnout na třídenní mejdan s Mirkou a Vrchní-prchni-Deradem (četli jste o jeho zážitku z večírku Xerjoff, kde jako jediný přišel v kravatě? Jak to bylo doopravdy vám napíšu v příštím díle do drbů.) Jo, abych nezapomněla: Radovan je Derad. Odteďka a navždy.
Koukám, že jsem se rozkecala, tak dám nahoru jedničku a zítra si dočtete o thrillerech, epické tvorbě, epigonech a taky nějaké drby z letošní Esxence 2016.