Esxence 2019: návrat ke kořenům a konec oudu v niche?

Letos jsme si s Romanou vyměnily role. Obvykle se snažím své dojmy z výstavy dostat na monitor co nejdříve. Tentokrát byla Romana jako blesk a pěkně zatepla vám sdělila své dojmy, zatímco já jsem si to nechala uležet.

Naše dojmy jsou ale víceméně stejné, chodily jsme většinou všude spolu, až na pár hodin, kdy se Romana někam zašila s Turkama.

Letošní Esxence byla rekordní co do počtu zastoupených značek (221 brandů z 18-ti různých zemí). Oproti loňskému roku je to nárůst o 19%.Dokonce už nestačily obvyklé prostory pod budovou The Mall a výstava se přelila i do sousední budovy Villa Quarzo.

Člověk by řekl, že to nepřeberné množství stánků a vůní poskytne spoustu zajímavých objevů. Ale opak je pravdou.

Návrat zavedených značek

Ony se vlastně mohly na Esxenci prezentovat pravidelně, ale nebyly tak vidět pro množství mladých a neklidných, ohňostroji nápadů hýřících nových brandů. Zavedené značky byly tak nějak upozaděny, ve stáncích s důstojnou, ale nudnou prezentací.

To se výrazně změnilo. Nových zajímavých brandů jsme našly pomálu, zatímco ti zavedení, napadá mě označení „klidní obři“, se probudili ze spánku. Jakoby zjistili, že se jim výrazně ukrajuje z koláče prodeje. Opřeli se do toho a výsledkem je vychýlení jazýčku kreativních vah v jejich prospěch. Jako příklad bych uvedla Carthusii, která podepsala výhradní spolupráci se supertalentem dnešních nosů – Lucou Maffei nebo J.F. Schwarzlose Berlin, kteří vyrazili do útoku s Bauhausem a Berlínem dvacátých let.

Hippie náladou a divokou grafikou lákala Histoires de Parfums a synestesií hudby a vůní zase Calé Fragranze d’Authore, jejímž majitelem je sám Silvio Levi, organizátor výstavy.

Hudba na video natočit nešla, ale na stránkách Cale ji najdete

Ovšem pozor, žádný z klidných obrů nepředvedl nic, co by tu už nebylo. Gerard Ghislain z Histoires de Parfums dokonce v hlavní prezentaci recykloval vůni „1969 Parfum de Revolte“ z roku 2001.

Ta změna je v něčem jiném, v dalším trendu, kterým je

Důraz na obal a prezentaci

Na tohle jsme dosud byli zvyklí z mainstreamu a nebo projektů, určených pro ruský a arabský trh. Adorovali jsme malé stánky vystavující pár vůní, bez výzdoby a s nenápadnými flakony jakožto důkaz kvality obsahu. Ono to i donedávna fungovalo. Jenže, jak už jsem psala výše, tihle mladí a nadějní buď vyrostli, nebo někam zmizeli.

Místo toho se vedle tradičně pře…zdobených ruských a arabských projektů objevilo výrazné množství stánků s nápaditou prezentací, grafikou a obaly. Některé byly povedené, někde to byl cirkus na kolečkách, ale rozhodně se nedalo popřít, že se věci v segmentu niche mění. Z těch povedených prezentací musím opět vyzdvihnout J.F. Schvarzlose a jejich spojení s Bauhaus a zářivé barvy (miluju oranžovou a žlutou dohromady) Histoires de Parfums.

Na videu ze stánku J.F. Schwarzlose si všimněte hlavně obalů

Pokud jde o trendy v obsahu, pak musím souhlasit s Romanou, že kosatec vládne. Byl všudypřítomný. Ale já bych ten trend rozšířila na

Soliflory

Nejen kosatec byl totiž všude. Na letošní Esxenci byly celé „záhony“ růží, tuberóz, fialek, jasmínů … voňavek věnovaných jedné kytce, tedy soliflorů.

Soliflor ovšem neznamená, že uděláte extrakt z jednoho druhu květin a nalijete ho do flakonu. I soliflor se skládá z mnoha různých složek a a mnohdy tam dokonce ona deklarovaná květina zcela chybí a její vůně je poskládána ze složek a molekul zcela odlišných.

Stánek od stánku byla prezentována nová vůně, nebo celá kolekce věnovaná samotným květinám. Pro Carthusii udělal Luca Maffei krásnou tuberózu, Splendiris je nový kosatec od Dusity a kosatci je věnována i novinka Aenotus od Puredistance. A ve stánku Olfactive Studio jsem našla trio Violet Shot, Iris Shot a Rose Shot, horké novinky o kterých mi majitelka Céline Verleure prozradila, že ještě nejsou dokončené.

Celkově lze pozorovat odklon od složitých abstraktních kompozic a chemie a příklon k přírodě, květinám, zeleni a původním materiálům.  Nazvala bych to

Návrat ke kořenům evropské parfumerie

Možná to je i svým způsobem reflexe na současnou eko-paniku, možná už prostě jen měli klienti dost oudu. Každopádně se jako zelená nit celou výstavou táhlo téma květin, trav, parků, lesů…

Dojem návratu k matce přírodě posiluje nejen úbytek chemie, ale i úbytek procentuálního podílu vonných látek ve flakonech. Z těžkých vod se staly lehké vody. Ze složení mizí oud, ambra, tmavá dřeva, kůže a nastupuje lehké, rostlinné pižmo, nebo pačuli jako základ pro květinové, bylinné či citrusové a ovocné kompozice.

Pačuli je vůbec v kurzu. Jednak jako soliflor a jednak jako hlavní složka v dalším trendu

Cesty v prostoru i čase

Ano, vím, že parfémy na téma historických momentů a malebných míst nejsou žádnou horkou novinkou. Ale letos se rozhodně nedaly minout. V kurzu jsou ale spíš moderní dějiny a moderní města. Asi proto, že je to letos právě padesát let, vzniklo hodně vůní na téma

rok 1969

a jeho romantické představy jako časů hippie, volné lásky a bezstarostného povlávání. My máme bohužel s tímto rokem spojené konotace veskrze záporné a tak se (aspoň já) s pojetím tohoto období, vyjádřeným tunami pačuli, ovocem a vůbec sladkostí, dost míjíme.

Berlínský ultra hype

Věčná Paříž byla zaměněna za dynamičtější města, jako Londýn a hlavně Berlín. Každý teď musí do Berlína a kdo ještě nemá voňavku na téma Berlín, určitě ji bude mít příští rok. Btw, koukněte třeba na oceňovaný seriál Babylon Berlin a pochopíte, co mají na mysli tvůrci novinky pro J.F. Schwarzlose, která bude na pultech až od příštího roku – Berlin 20|20.

Berlínská divoká 20. léta podle J.F.Schwarzlose

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli to byla nuda a nebo se chystá půda pro budoucí ohňostroj nápadů. Jestli se potenciál kreativců a parfumerů vyčerpal, nebo jestli si prostě tvoří základní portfolio, od kterého se odrazí k voňavým výšinám?

Já doufám, že ano.

P.S. Pokud se vám chce, koukněte na pár tváří Esxence. Snad mě kvůli GDPR nezavřou.