• FLORASCENT APOTHECARY: Rose

Věděli jste, že německý výrobce přírodních parfémů Florascent má extra řadu Apothecary? Já ne. Jsou to jednosložkové vůně produkované ve dvou provedeních – lihovém a olejovém, obojí ve spreji. Vonnou část všech parfémů tvoří čistý přírodní esenciální olej / extrakt z dané suroviny. Vůně Apothecary jsou určeny k různorodému použití, všechny se dají aplikovat na kůži, umí provonět místnost nebo aromatizovat polštář před spaním. To hlavní nakonec – celá řada Apothecary je vytvořená tak, aby se jednotlivé soliflory daly vzájemně kombinovat. Výrobce takové hraní pochopitelně podporuje a celou věc výrazně usnadňuje tím, že na krabičkách uvádí, do které části parfémové konstrukce ta která vůně patří. Drží se přitom zavedeného konceptu hlava – srdce – základ a podle přirozených vlastností suroviny (prchavost, stálost, či fixační schopnost) vůně rozřazuje. Takže si můžete podle chuti zkombinovat třeba prchavou mátu se zázvorovým srdcem a spojit je vetiverem.

Dozajista si teď myslíte něco jako “čabrání s olejíčkama – nudaaaa!”, ale to jenom proto, že jste si k žádné Apothecary krasavici nepřičichli. Měl jsem možnost se (zatím) osobně setkat se dvěma zástupkyněmi řady, Bergamotem a Růží a druhou jmenovanou víceméně naslepo koupil (k tomu musím dodat “Díky, má lásko k růžím!” a “Ty ty ty, nepružné BIOOO s nedostatkem obchodního ducha a zákaznického přístupu”). A okamžitě po zakoupení, kdy jsem si už mohl k vůni přičichnout, jsem zjistil, že tohle je jiná liga. Rose je totiž tak krásná, že si vysloužila samostatnou recenzi – to se, myslím, žádnému banálnímu esenciálnímu oleji ještě nestalo.
Pamatujete na bulharské růžové esence uzavřené v dřevěném pouzdře se šroubovacím uzávěrem? A chcete vědět co ucítím, když si Rose Apothecaryovou z rodu Florascent nanesu na ruku? (Kdyby níže nenásledoval nestřídmý projev, byl bych v pokušení na druhou otázku odpovědět: No words, no words.. 🙂 Úplný protipól. Temnou, hořkosladkou vůni. Nepatrně sladkou, jako opravdu dobrý, vyzrálý, suchý koňak. Že je to růže si uvědomuju až vzápětí, tak komplexně voní. V nose se mísí kořeněné, bylinně aromatické, dřevité a dokonce balzamické tóny. Za zavřenýma očima vytane hnědá barva uschlého pařezu a objevují se a mizí tlumené jantarové záblesky. Žádná dusivost, zato důstojná, uklidňující velebnost, jako přespat v Tibetském chrámu pod vrcholy hor. Tahle várka růží dala světu naprosto jedinečnou esenci, za kterou by leckterý parfumér jistě dal duši, kdyby ji uměl vytvořit uměle. Naprosto chybějí obvyklé ovocné tóny, možná tak prastará mumifikovaná rozinka zapomenutá v koutě babiččiny kredence (- zrovna jsem se vrátil z filmových Varů, kde má majitel vily, v níž během festivalu každoročně bydlím, v zahradě fascinující karmínové růže vonící přesně jako kompotovaný ananas – přesně). Apatykářka pak rychle ztlumí svou pronikavost a začne se držet při těle. Zároveň s tím vystoupí na povrch specifický pach stonků a listí růží, který tu neobvyklou a přitom archetypální růži skvěle uzavře. Tím nemyslím, že sprej přestane vonět, jen se už neproměňuje.

Jako čistě přírodní vůně nemá Rose podle očekávání dlouhou výdrž a pokud se nechcete během dne vícekrát přestříkávat, je lepší ji nanášet na oblečení, než na kůži. Mně ovšem vícenásobná aplikace nevadí, naopak mi každý nový čerstvý příval výjimečně krásné růžové záplavy působí rozkoš. Že se parfém brzy spotřebuje? No tak ať, vždyť k tomu byl stvořen. Jdu se ponořit do moře bulharských okvětních lístků a děkuji parfémovému božstvu, že mi tenhle drobný zázrak seslalo.