Let’s go SHOPPING: Levné&dobré, vol. 1

Je to už delší dobu, co jsem tady slíbila naše tipy na levné a dobré vůně. A protože, jak jste si jistě už všimli, jsme skupinka spíš organická, než organizovaná, tak nám to chvíli trvalo. Zase toho máte hodně. Derad a Kateryna sáhli na vlastní aktuální poličku, já do své přihrádky „vintage&vzpomínky na mládí“. Abyste viděli, že jsme se neovlivňovali, všimněte si opakujících se vůní u mne a u Derada (jaktože nám Lagerfeld dokonce voní stejně?). Dzona zvolila taktiku jinou, vydala se kvůli článku prohledat regály drogerií a parfumerií (a můžu prozradit, že se vrátila trochu otrávená a navíc nic nenašla).A protože jsou holky vzorné, narozdíl od bordelářů z dneška, zítřejší druhý díl bude i s obrázky.

Pište vaše tipy do komentářů, jsme zvědaví!

Lagerfeld: Classic. Dala by se přirovnat k Habanitě. Hodně umírněná Habanita, bez cigaret, prachu a garáže, ale kůže, ambra, tabák (nehořící) tam jsou, prostě pánská klasika. Oproti Habanitě slaboučká, ale kdo nezná tak supersilné láky, bude mu to stačit.

Grès: Cabaret. Jedinečná růže na zaprášených starých pilinách nějakým marketingovým omylem prodávaná jako dámská. Na různých typech kůže se dokáže rozvonět zhruba do dvou podob: výše uvedené příjemné a decentní dřevité růže a nebo do smutné hromádky zvadlých květin na kompostu za márnicí. Moje láska a stálice.

L’Erbolario: Vetiver de la Reunion. Hodně výrazný vetiver určený pro jeho skalní milovníky. Po nanesení voní silou esenciálního oleje, drsně, pronikavě a přírodně, ale má pěkný dřevitý základ, který nakonec nemytému vetiveru dodá šmrnc, takže to ve finále voní jako parfém.

4711: Echt Kölnisch Wasser. Regulérní klasika, která dala kolínským vodám jméno. Stvořená před nějakými třemi sty lety Italem v Německu. S 4711 nemůžete nic zkazit, malá flaštička citrusovo bylinného elixíru by neměla chybět v žádné kabelce ani pánské tašce. Umí navonět, vyčistit i dezinfikovat a zřejmě jako jedna z mála starých parfémových receptur voní i dnes tak, jak má.

Elizabeth Arden: Red Door. Klasika všech klasik osmdesátých let, nesmírně řvavá růžovo-karafiátově-medová mlátička, čistá laborka. Bude vám hrozně povědomá, určitě ji měla některá z příbuzných a z jejího základu vycházejí moderní květinovky. Jestli u niche oceňuju dlouhou výdrž, v tomhle parametru by sem patřila, nezbavíte se jí ani po dnech, navoněné oblečení v koši provoní koupelnu na celý týden. A nespraví to ani rozmělnění do odnoží, všechny jsou stejné pavlačové hlásičky. Znalci špatně, katastrofálně, hodnocená, ale dlouhodobě nejprodávanější Ardenka. Zní to hrozně,  že? Jenže…kdyby takhle voněla tramvaj, já bych si tak libovala! Kdyby ji měly všechny tety a babičky, namísto LB a spol. anebo ničeho, bylo by v metru krásně. Ve velkém zředění totiž neztrácí charakter, je pořád výrazně květinová a příjemná, žádný neurčitý odvárek. A bonus navíc: dokáže tou řvavostí obalit člověka a zakrýt jeho tělesný pach. Babičkám pod stromeček kupujte bez rozmýšlení, navíc bývá v hezkých sadách. PS: Turin ji přirovnává k Opiu (?), ale dostala od něj  pochvalu a ***.

Roger&Gallet : Amande Persane. Recenzi najdete tady, ale dnes už se nedělá, škoda. Jestli na ni narazíte, berte! Z těch trvalých bych doporučila klasickou Farinu (klasická, dobrá kolínská, podobná 4711) a ze současné kolekce Bois Orange.

Grés:  Cabochard. Recenzi tady taky máme. Nebojte se jí, v kontextu pozdější doby se mi už nezdá tak silná. Dnes už bych ji skoro nazvala něžnou a je fakt, že málokdy mi  v práci něco pochválí a Cabochard se líbil i šéfce, která mne obvykle posílá do separace.

Grés: Cabotine. Přestože Turin se odvolává na ženevskou úmluvu o chemických zbraních, je to další „osmdesátková“, která se obecně líbí. Sálavá, zářivá, citrusově květinová, charakterem, urputností i výdrží podobná Red Door (ne vůní). Když se vám nebude líbit, dá se úspěšně použít jako bytová vůně (to Red Door taky). Netroufáte si? Pořiďte si pro začátek jednu z těch roztomilých miniaturek se sundavací kytičkou, kterých je (zatím)  plný e-bay. Do holčičí kabeličky bude náramná.

Lagerfeld: Classic. Karl Who? Vlastně vůbec nevím, co ten Karl s těmi vůněmi zamýšlí. Známý estét předhazuje nepravidelně světu věci s rozdílnou kvalitou i cenou, žádná konzistence v tom není…no, Classic je jedna z prvních, je to takový ten flakonek s kroužkem nahoře (ale bordelář Karl kroužek přidal ještě na jiný flakon s podobně neodlišitelným názvem – Lagerfeld, dávejte si pozor). Classic je senzační! Je to pánská verze Habanity, osekaná o výrazné květinové tóny a ostré pačuli; zůstane vám tabákovo-kožený poměrně jemný základ, s dobrou výdrží i projekcí, bez chemiských stop,  hodí se do horka i do zimy, pro ženy i pro muže. Nenápadná, ale výkonná, dříč.

Elzaberth Arden: Splendor. Hyacinty, růže, jasmín, konvalinky, frézie, lilie, pivoňka, hrachor, ananas, jablko, citrusy…už se vám točí hlava? Vůbec nemusí. Ve Splendoru je od každého kousek a vlastně je úplně krotký, sladce květinový. Je to taková naředěná čistě květinová voda, která nikoho neurazí a flakonek je dost hezký. Další věc, se kterou u maminek, tetiček a babiček musíte uspět. Já ji občas nosím, když nemám náladu na přemýšlení o outfitu.

Revlon: Charlie – klasická řada. Jestli vás minula slavná doba Charlíků, tak je mi vás líto a musíte to napravit! Fenomén devadesátek, mým textilem protekly hektolitry. Dnes nechápu, když se podívám na složení Blue, jak jsem mohla milovat něco s geraniem a větvičníkem v hlavě; dodnes si ale pamatuju ten pocit, když jsem nastoupila tak v roce 1996 do poloprázdné tramvaje, sedla jsem si na zadní sedadlo a během několika sekund se všechny hlavy otočily na mne jako na tenise. I revizor, co plkal s řidičem na předních schůdkách čuměl! Byla jsem fanynka No.1, dodnes mám schovaný flakon od limitky Fun!, kterou většina žen ani nepostřehla. Musela jsem ho mít!  To samozřejmě ještě nic neříká o tom, že Charlie je dobrý; ale on fakt je. Sice komponenty vyrábějí ve Spolaně, jenže nijak to z nich nečiší, všechny jsou sladěné a nepuchlavé. (Zajímavé slovo: chtěla jsem napsat nepichlavé, ale vyšlo mi nepuchlavé a vlastně zvukomalebně vystihuje Charlíka). Řada, která byla vyrobená v 80.-90. letech reagovala na módní trendy tehdejší parfumerie a to poměrně přesně, všechny je možné považovat za archetyp ve své voňavé skupině. Doporučuji jako starting set pro mladé holky, co se teprve hledají.

• Charlie!  – ten první, bezpřívlastkový, 1973. Bylo to poprvé, co se v reklamě na dámský parfém objevila žena v kalhotách kráčející do práce a v roce 1974 Čárlík vyhrál FiFi. Aldehydy, hyacint a větvičník, medově-zelená, klasická. Pro dámy všecho věku, dnes už nositelná spíš jen na večer.

• Blue – ještě zelenější (fakt nevím, proč blue) verze z roku 1973, namísto medového hyacintu je tu geranium. Uděluji přezdívku: „Šuliméro pro chudé“.

• Gold – sladká orientálka, jsou tam všechny indické složky včetně chemické (neidentické) skořice a karamelu, který není gurmánský. Taková obroušená, generická orientálka, kterou nikoho nepostrašíte.

• Silver – must have. 1997. Jestli se někde Donna Karan inspirovala, když tvořila Woman, tak tady. Včetně zrcadlové krabičky. Podobnost najdete taky mezi Light Blue. Úplně moderní citrusy, meruňky a hrušky, ledová perlivá limonáda, vlastně přesně odpovídá té holografické krabičce. Jestli se vám nechtějí vyhazovat peníze za výše zmíněné, klidně si tuhle Silver kupte, rozhodně nepoznáte rozdíl mezi o tisícovku dražšími vůněmi.

• White – měla by být bíle květinová, ale je dost svěží, melounová. Tady zase kradla Escada u své bonbónově-plážové kolekce a kdybych měla volit mezi jakoukoliv barevnou Escadou a bílým Čárlíkem, tak moje volba je jasná a za zbytek peněz si koupím třeba bílé lodičky.

• Red – jedna z prvních tuberóz, co se na trhu objevila 1993. Tuberózová mánie teprve začínala, na Red se zapomnělo, ale jestli jste příznivci květinových žvýkaček, je vaše: tuberóza, gardénie, med, broskev, sladký mazec, ale v tlumené, nekřiklavé formě.

O ty nové už jsem se nepokoušela, posunula jsem se jinam, ale vám doporučuji vyzkoušet, jestli Revlon drží linku, může to být dobré. Většinu jsem viděla v Rossmanovi za cenu okolo 200. A osobně si určitě seženu Violet Dream.
Zajímavost: Kdysi jsem poslala jedné Aromaznalkyni a revenzentce neoznačený vzorek Blue k vyzkoušení – a ta ho velmi vychválila. A růžovoučké ženušky se přece nepletou!

Jean-Louis Scherrer: Jean-Louis Scherrer. Před dvěma měsíci  zemřel jeden z posledních velkých pařížských couturierů a přestože nikdy do mainstremu nepronikl, minimálně tři jeho vůně stojí za pozornost. ScherrerII a Nuits Indienes, ale ty se pohybují ve vyšší cenové hladině. Z neznámého důvodu se eponymní Jaen-Louis Scherrer nyní prodává za cenu okolo pětistovky a za ty peníze dostanete velkou vůni z rodiny květinově-aldehydových chypre. Ano, z této rodinky pochází třeba Chanel No.5, ale já bych J-LS připodobnila spíš povedené klasické Chamade od Guerlaina – s tou si tedy rozhodně nezadá. Kupujte, dokud je za pár korun!

Marks&Spencer : In Bloom – Lime blossom & Bergamot. Vlastně netuším, co je značka toho parfému, ale dá se koupit (příležitostně) jen v Marks&Spencer za cenu okolo 350. V úklidovém návalu jsem ji prodala za pár korun a teď si ji přece nekoupím zpátky za plnou cenu, že? Ale vy si ji klidně kupte. Po lipovém květu ani památky, zato si užijete hezký, čajový, citrusovo-nahořklý bergamot. Je jemná, ale výrazná, docela vydrží. Úplně lineární, ale protože ten úvodní tón je pěkný, tak to vůbec nevadí. Hříčka s obrázkem uvnitř lahvičky a tvar flakonu je takový…niche.

Zítra jedeme dál…