LM PARFUMS: Hard leather (městský dřevorubec) + galerie: Archa Locus, Slovensko

Těsně před Vánoci a skoro tajně vypustil Laurent Mazzoni na trh černou novinku, zřejmě jako protipól bílé Chemise blanche. Jin dostal jang a parfémový svět je uspokojen. Nebo ne?

Kadidlo, oud, kůže.

Brutální kadidlový útok na naše nosy! Kvalitní těžké kadidlo egyptského typu (těžké a hořkosladké) vycpané hromadami oudu. Kvalitního, černého, oudu. Je to tentýž, který najdete v Black Oud/LM Parfums: vyčištěný a ušlechtilý, vypilovaný pro evropské nosy, zbavený veškerých indolických a plísňovitých příměsí. Trochu sterilní, ale hezký.

Mužská kůže.

Dostanete minutu na probrání a pak zaútočí z druhé strany: prásk na holý zadek koženými důtkami! Zase důkladná dávka, suchý, hořký, černý fir. Březový dehet tady převlečený za kůži v nejvyšší možné míře; nenapadlo mne, že by to šlo, předávkovat vůni dehtem. Evidentně jde. Mokré pižmo dodává efekt čerstvé, teplé kůže.

Kadidlo.

Kouřová složka pěkně hraje s kadidlem, oud kompozici ještě víc zatmavuje…a výsledkem je doutnající kopeček kadidla na hrubé kůži z černého vola. Civilizovaně drsné, chlapské, pěkné. Městský dřevorubec.

Dřevěné hobliny, mléčný santál, pačuli.

Druhá fáze, asi po tři čtvrtě hodině, nastupuje spolu s chladnutím kadidla. Během pěti minut se charakter vůně zlomí a moje nadšení taky: vystoupí sladké složky, především sladce lepkavý, kalný santál a koření, podobné jako v klasickém Opium/YSL.  Oud se změní v pačuli. To se občas stane, když se oud zbaví těch nečistých složek, vyvane do něčeho hořkokyselého, co připomíná obyčejné pačuli, třeba v Oud/Reminiscence je tato metamosfóza oudu v pačuli vytvořená zcela záměrně. Tady ten dojem ještě podporuje kyselost firu, takže přehlušuje i kůži. Nejen, že já osobně nemám ráda sladkost santálu a zapařenost pačuli, ale v kombinaci s orientálním kořením je to jaksi fádní, obyčejné, vydává se směrem klasických arabek, těch nejobyčejnějších olejíčků prodávaných na trhu za pár drachem.

Před kostelem.

Nezachrání to ani krásný tón dřevěného odpadu, který se na pár minut objeví. Mulčovali jsme dříve zahradu odřezky z pily: dvakrát do roka nám náklaďák vyklopil na chodník plnou korbu a začala hrozná, ale překrásně voňavá práce, rozvážení po záhonech. Na hromadě ležela nejen kůra lesních stromů, proschlá ve vůni bylin lesní paseky, ale také čerstvá smola, jehličnaté větvičky, piliny a hobliny z řezání kmenů a odřezávání větví. Vůně vůbec nepřipomínala zahnívající mulč z propařené kůry, který nakupujete v pytlích v Baumaxu, šlo o něco úplně jiného: vůně celých stromů, ohřátých na slunci v otevřené přírodě, vůně kapradí a lesních bylin, vůně paseky. Jistě v mojí asociaci hraje roli i moje vzpomínka na dřevorubce, kteří nám kůru vozili.

Dřevo

Jedno z mála povolání, kde pořád jde o svaly a mužskou sílu, minimální použití strojů, živá koňská síla místo chladného výkonu aut…když jsem si byla poprvé domluvit dovoz odpadu a ocitla jsem se v hloučku chlapů bez košil, co měli na břichách pekáče buchet, kůži opečenou do hněda a kožené boty až nahoru zavázané, přišla jsem si jako v holywoodské scéně na téma „basic instinct: síla můžu a slabost žen“. Pochybuju, že Laurent mulčuje odřezky z jihočeských lesů a zná mého dvoumetrového a stokilového kamaráda Draka s chlupatou hrudí a kostkovanou košilí uvázou kolem kapsáčů s motorovou pilou v ruce. Ale je to tam, teplé hobliny a chlapská zpocená kůže. Freude, Freude, vždycky…

Vášeň.

Jedna vůně, která mi Hard Leather / LM Parfums připomíná: Aoud Cuir d’Arabie / Montale. V přechodové fázi, kdy se mění oud v pačuli a zvýrazňuje kyselost oudu, je jí hodně podobná. LM bych hodnotila jako lepší, bohatší; ovšem vzhledem k 295€ za 100ml Hard Leather nebo 114€ za 100ml Aoud Cuir d’Arabie moje doporučení odvodíte. Anebo vůbec, kdo potřebuje vonět jako zpocený dřevorubec? Kupte si Chanel No. 5!

Fotky pocházejí z podivného slovenského kostela Archa Locus u Liptovských Sliačí. Kostel vyrostl v roce 2000 na místě, kde byl nalezen bok archy Noemovy. Což jasně dokazuje, že jsou Slováci jedním z nejstarších, možná nejstarším národem na světě. Každopádně o tom vědí jen Slováci, přesněji jen obyvatelé Sliačí. No není to škoda tajit, Ficův národe?