• Muzeum parfémů Palazzo Mocenigo, Benátky

Tak konečně! Po 7 letech se mi podařilo dostat se do vytouženého muzea parfémů. S Museo Mocenigo jsme se prostě míjeli: do Itálie jezdíme často, ale jednou byly povodně, podruhé nějaký svátek, pak zase povodně…7 let těšení.

Vcházela jsem vzrušeně…a hned u dveří studená sprcha: nepříjemná babice v pokladně nás vyhnala s předplacenými vstupenkami a musela jsem si koupit lupen nový.

Druhé zklamání: zavřený shop. Já jsem se tak těšila, že si tam koupím láhev Kupce benátského a katalog výstavy!

„Proč máte zavřeno?“

„Zavřeno.“

„To vidím, ale proč? Nebude otevřeno zítra?“

„Je zavřeno a bude zavřeno.“

Brrrr…v sobotu večer a v neděli ráno, včera, dnes a zítra.

Tak třeba si v muzeu spravím náladu.

Muzem pánské módy

Mocenigo tvrdí, že vystavuje módu. Podívala bych se. Jediná expozice, která mne zaujala, byla pánská šatna atlasových vestiček. Jinak si můžete podrobně prohlédnout především galerii obrazů dóžecí famílie Mocenigo, ale koho zajímají fotky cizí rodiny. A benátská zrcadla a lustry, ale ty po třech dnech v Benátkách už nějak nevnímáte…

Expozice výroby a zdrojů

První voňavé místnosti dominuje stůl plný voňavkářských rekvizit. Skvělé aranžmá, pastva pro oči. Temné barvy, přítmí i interiér renesančního paláce dávají pocítit, jak se cítil Magistr Kelly ve své alchymistické dílně.

Jenže. Jste-li zkušenější a hledáte něco, co jste ještě neviděli, moc toho expozice nenabídne: sbírka krásných předmětů, hala-bala esteticky seskupených, žádné popisky, žádné souvislosti. Snad jen mapa voňavých cest, odkud se do Itálie přivážely voňavkářské suroviny překvapí tím, jak omezený počet ingrediencí měli parfuméři k dispozici.

Ale jako předehra k dalším zážitkům fajn…

Expozice flakonků

To můžu. Ráj. Prostředek místnosti zabírá stůl, kde si můžete hrábnout do různých surovin rostlinného původu. Pokud máte odvahu, v době covidu.

Ale to není to hlavní.

Jak se postupně prohrabávám do historie parfumerie, neminuly mne samozřejmě lahvičky. Já se zabývám džusy, tedy tím, jak vlně v které době voněly, a prázdné lahvičky pro mne nemají cenu. Ale samozřejmě pár flakonků jsem nasbírala taky a protože v sobě nosím pýchu na české sklo, tak se strašně ráda podívám.

Sbírka je velkorysá a přesně tak uspořádaná, jak já mám ráda: chronologicky seřazené flakony z různých koutů světa. Když jsou dobře popsané, dá vám to dokonalý obrázek o vývoji a historii. Jenže – tady nenajdete ani čárku.

Babice v pokladně mi řekla, ať si stáhnu průvodce do telefonu a návod ať si přečtu na tabuli. Že prý popisky odstranili z důvodu kovidu. Na tabuli psali, že na jejich webu najdu podrobný popisky – a tam jsem našla pouze stručný PDF letáček, v mobilu v podstatě nečitelný, přestože mám mobil s velkým displejem. Vždycky vidíte pouze kousek řádku a musíte si stránku posunovat pořád doleva doprava…no prostě digitální pravěk. V muzeu nefungovala wifi, takže najít na tom nepřehledném webu a stáhnout celý pdf soubor se trvalo nekonečné minuty…

Byla jsem dost naštvaná, psala jsem si později s vedením muzea. Prý mi personál na místě řekne, že si mám stáhnout podrobného průvodce (nebyl tam personál) a že teď to už dodatečně nejde, když jsem to neudělala na místě. Nechápu… Doufám, že mysleli něco jiného, než to moje oblíbené PDF. Stížností na chování personálu jsem četla víc, takže asi standard.

Takže flakonky jsem si aspoň vyfotila a jediné, co vím, že jsou zapůjčené ze soukromé sbírky německého sběratele. Až budu mít čas, zkusím najít informace tam.

Ale musím ocenit pohled na „živou“ ambru a „živé“ pižmové váčky. Tak – přesně tak jsem si myslela, že to vypadá.

Živá zkušenost

Další místnost mne zklamala a pochopila jsem, že tohle je mainstream muzeum. Lidem, kteří mají voňavky jen v okrajovém zájmu se tenhle „disneyland“ líbit bude. Pro mne tam toho bylo málo. A myslím, že i pro vás.

Na stole 6 tabletů, 6 parfémových skupin. Ke každé skupině 4 typické ingredience v lahvičkách z muránského skla k přičichnutí a na tabletu si můžete přečíst infomace a naťukat doporučené vůně. Ale jejich výběr vidíte sami…

Tady mi přišlo úplně směšné, že odstranili z důvodu covidu veškeré popisky, ale nechali lidi,ať si chmatají rukama po tabletech a dokonce ať strkají nosy do těch váziček. Na což jsem se ostatně také zeptala – a také jsem dostala odpověď, že mám pravdu a že hygienu kontroluje personál (žádný tam nebyl).

Varhany

No, co vám povím… v prázdné místnosti v koutku menší parfumérské varhany pod skleněným poklopem, opět bez popisků. Nic, co by nebylo možné vidět na mnoha místech v lepší formě a zblízka nebo si dokonce osahat. (Doporučuju velkolepé muzeum Fragonard v Paříži, kde mají také historické varhany a na co si ukážete, to vám dají očichat.)

Tak co teď? Doporučuju, nebo ne? Záleží na účelu a vaší zkušenosti. Pro laika může být elektronická expozice velmi zábavná.

Flakony jsou fantastické a sbírka jedinečná! Ale do doby, než budou popsané (a to myslím, že hned tak nebude) jde jen o neřešitelný rébus, který třeba mne hrozně rozčiluje: viděla jsem a nevím nic!

Esteticky je výstava na dobré úrovni, pokud vám stačí toto, za 8 eur to stálo. Palác je vcelku průměrný, v centru najdete mnoho lákavějších míst. Jestli máte v Benátkách omezený čas, klidně vynechejte.

Jedno nesporné kouzlo Palazzo Mocengo má: je špatně přístupné a není vyhlášené, takže je tady pusto. A to myslím, že platí i v době mimo koronu. Takže si tady odpočinete od davů. Uličky v okolí jsou úzké a tiché, obydlené, žádné obchody, dokonce narazíte na zahrady. Jsou to ty pravé, civilní Benátky.

Jak se do muzea dostat a na co si dát pozor

Palác Mocenigo leží v špatně přístupné oblasti centra. Pěšky se sotva trefíte, navigace vás sem nezavede. Nejlepší je jet lodí na zastávku San Stae, která sama o sobě je extrémně malebná, a odtud je to pár kroků.

Vstupné je pouhých 8 eur, které zaplatíte, i když budete mít permici. Nevyhádáte to anglicky ani italsky. Co si vyhádejte: ať vám ukážou, kde a jak stáhnout digitálního průvodce. Celá návštěva i s pečlivým pročtením všech stránek všech tabletů, hledáním a stahováním průvodce a vyfocením všech flakonů mi zabrala necelou hodinu.Nejvíc času zabralo najít cestu sem a pak čekání na loď. Ale můžete sem dojet i gondolou za 80 euro.

Široko daleko není žadná kavárna, bar ani lavička, takže si ani na chvilku nesednete; je to taková zastávka: rychle muzeum, 3 ulice dokola a zmizet (můžete ale taky pokračovat do muzea modeního umění nebo přírodovědeckého muzea v této oblasti).

A taky se vám může stát tohle:

Pozn. v Muzeu jsem byla na konci září 2020, kdy anticovid opatření začínaly nabírat na obrátkách.