• Drby: Panika okolo vzduchu ve flakonu

Tak prý se mají kupovat malé flakony, protože jsou dražší a pro parfuméry ziskovější jakmile se vám do flakonu dostane vzduch, parfém se do 3 měsíců, maximálně do půl roku zkazí. Takže: seberte všechno, co máte na polici a…


…pokochejte se a zůstaňte v klidu. Máte určitě vůni, která je několik let stará a pořád v pohodě, že? Moje nejstarší vůně, kterou občas nosím, pochází z roku asi 1920 a je v ní pravá ambra. Běžně nosím  č.p. No5 z 90. let. Vlastním velmi nositelnou Habanitu 1935. A hromadu historických miniatur. A nic.

Stručně ke škůdcům: parfémům škodí světlo, vzduch, teplotní šoky a vysoké teploty. Vnější vlhkost ne, flakon je uzavřený velmi těsně a nemá se tam jak dostat a ani by asi uvnitř flakonu nevěděla, jak škodit. Asi v tom pořadí, jak jsem popsala. O těch různých škodlivých vlivech jsme tady už psali a psát budeme, dnes bych se zastavila jen u toho „vzduchu ve flakonu“.
Hrozbou v tomto případě je OXIDACE – reakce určitých složek parfému s kyslíkem. V parfémech jsou obsažené např. oleje a ten proces „zkažení“ je velmi podobný žluknutí (a jakmile se nastartuje, tak vysoká teplota pak způsobuje rychlostí řetězové reakce žluknutí všech olejových molekul ve vůni. Chlad ji brzdí). Pak jsou problematické nestabilní syntetické látky, které jsou reaktivní – jsou vyrobené tak, aby voněly, ne aby dlouho žily. Markatní je to u rychle těkavých složek (citrusy, byliny) – pokud se vůně „začne kazit“, často to poznáte právě ze začatku, tóny hlavy jsou změněné… a pak, když vyprchají, srdce a báze vůně se vrátí do normálu. Žádoucí tedy je, aby se tekutina dostala co nejméně do styku s kyslíkem: do flakonu při stříkání, při přelévání do kabelkového flakonu, při rozlévání do odstřiků…
Co se tedy stane, když poprvé stříknete? Vůbec nic. Žádná lahvička není naplněná až po víčko, vždycky je v ní nějaká bublina. U pár vůní (a mnoha nápojů) se po naplnění obsahu kápne na povrch tekutý dusík, který se začne ihned odpařovat a vytlačí zbylý vzduch nádoby. Ta se zazátkuje ještě před tím, než se tekutý dusík úplně odpaří, čímž nad hladinou vznikne přetlak. Jakmile odstříkáte první mililitry, bublina se zvětší, ale doplní se stlačeným dusíkem. Takže nad hladinkou do určité míry zůstává inertní ochranná atmosféra.
Co se děje dál (a ve vůních, které ochrannou dusíkovou atmosféru nemají): dalším odstříknutím tekutiny ven vznikne ve flakonu podtlak, volné místo, které má tendenci se zaplnit plynem z okolí. Tím, který se nejrychleji odpařuje. Chemici pro tento jev mají výraz „tenze par v uzavřeném systému“: nejprve se odpařuje líh, pak voda, pak benzín, pak olej. Líh, který je uvnitř systému, se okamžitě odpaří a vyplní volné místo dřív, než se dovnitř dostane vzduch z okolí ventilu. Představte si to podobně, jako páru nad hrncem plným vřící vody s pokličkou – i když není hrnec uzavřený před okolním vzduchem, určitě se žádný vzduch hladiny nedotkne. Přesnější by ale bylo srovnání s tlakovým hrncem.
Dražší flakony ¨(třeba nový Widian) mají lepší ventily, které pouštějí vzduch do flakonu pomaleji, což je taková pojistka tohoto procesu. I kdyby vám flakon „tekl“, vůně se bude odpařovat stále a spíš vám celá uteče, než by se zkazila.
Když vám ve flakonu zbývá posledníchpár mililitrů, může se stát, že se vůně začne kazit kvůli ztrátě konzervace lihovou složkou, která se už odpařila do prázdného místa. Ale to už je jiná písnička. To si ho pak schovejte do sklípku mezi archívní vína.
Jestli se vám tedy vůně zkazila ve skoro plném flakonu a nemáte žádnou závadu na ventilu a ani nejde o odstřik, nebude to pravděpodobně tím, že schraňujete velké balení.