• Reformulace parfémů: nutné zlo, nebo naše záchrana?

Zdá se vám, že je nový parfém jiný, nebo slabší než dříve? Nemusíte se bát, že je to fake. Důvodem je často reformulace parfémů. Mnoho nových parfémů je tzv. reformulovaných, byla jim pozměněna receptura. Jak se to tedy má s těmi reformulacemi?

“Chanel Pětka voní jako stará babka”
vs.
“Fuj, ty nové smrady z parfumerek, jeden jak druhý”.

Cítíte v tom generační válku? Měli byste. Protože v tom je.

Proč se nám líbí (některé) vůně

Protože je známe. Tečka.

Rodíme se jako nepopsaný list bez názoru, ale okamžitě si začneme vytvářet své seznamy lásek a nenávistí.

Vkus se utváří celý život, ale základy jsou položeny v prvních týdnech po narození, kdy si utváříme svůj obraz jménem “svět”. Z toho, co cítíme okolo sebe. A to pak už si sebou neseme celý život.

Proto milujeme dotyk sametu a hedvábí, které nám připomínají hlazení rukou rodičů. Kulatý tvar alias mateřské prso nám už navždy bude symbolizovat ráj zn. “teplé mlíčko, plné bříško”, který v určitém období rámoval vše, co jsme ze světa znali. A pozor – kulatá prsa se nelibí jen mužům!

Zvuky moře podobné šumu plodové vody, sladká chuť, protože mléko obsahuje hromadu cukru. A samozřejmě: vůně čisté plínky. To, že budoucí maminky pouští bříšku vážnou hudbu, je myšlenka správná. Až na to, že člověk si neoblíbí Beethovena a nerodí s vybraným klasickým vkusem, nýbrž se mu budou líbit některé tóny. A může se to promítnout v metalu.

V pozdějším věku se k tomu začnou přidávat uvědomělejší vstupy: pokud se cítíme doma bezpečně, líbí se nám to tam, budeme si domov vytvářet už navždy takto. Sice modernější, ale vždycky tam něco z maminčina obýváku najdeme. Všimli jste si například, že lidi, kteří vyrostli v Baťově Zlíně, inklinují k moderní architektuře, funkcionalismu a jednoduchosti? A že například lidi z Hradce Králové, z Prahy, z Jihočeských měst…považují Zlín za fakt divné město?

A to funguje v souvislostech: jednak emočních (když je nám dobře v nějaké místnosti, přítomnou vůni si mozek už navždy oblíbí), ale také v přenesených: vůni něčeho, co vlastně nevoní, nám vytvořili naše vlastní dojmy ze situací, ve kterých se ten předmět vyskytuje.

Vůně kůže byla spojována s intenzívní vůní bylin v pomádě na body kozáků. Tedy: to, jak voněly staré boty po nakrémování, je považováno za vůni kůže.

Rudý mák nevoní, ale existuje spousta parfémů, kde ho najdete – a budete přísahat, že tam je. Voní jako luční “kytka obecná” z vašeho dětství.

Starý pudr voní jako ložnice babičky na venkově (copak vaše vesnická babička se pudrovala? Ale jednu rtěnečku s růžovým olejem a kosatcovým máslem v šuplíku jste asi našli), nebo burcující rebarborová svěžest (protože červená barva je odjakživa spojována s burcujícím efektem – ale to nás také naučili, mimina k ní žádný emoční vztah nemají), přitom rebarbora je sice kyselá, ale moc nevoní.

Nové molekuly, jako třeba kašmeran, o sobě říkají, že “voní jako kašmír” – no zkuste namočit pravou vlnu: pach lanolinu vám obrátí žaludek. Kašmeran je spojen s obrazem tepla z krbu, kde sedíte v luxusním kašmírovém plédu.

Jak si vůně pamatujeme

Už se dostáváme k těm reformulacím.

Olfaktorická stopa utvořená v dětství je silná, je to přece paměť. Kdo netrénuje, zapomene. A funguje to jako Alzheimer: když zapomenete, nevybavíte si ani, že jste takovou vůni znali. Ztratíte ji navždy. Ale můžete si ji, částečně, doplnit pachy novými.

Takže líbí se nám zejména, co poznáme zejména na začátku života. Ale taky nelíbí: přestože jsou lidé z různých koutů světa ochotni stejné vůně love/hate, najde se jedna, která je odporná všem lidem bez rozdílu původu: indoly – pach výměšků, hniloby.

Ale opět – máme to naučené. Civilizace pochopila, že odpad znamená nebezpečí, infekci, otravu, nemoc. Pralidem výměšky nepáchly, byl to prostě jeden z pachů, který je obklopoval. Zvířatům to taky nevadí: jen si vzpomeňte, kolikrát se váš pes s nadšením vyválel ve shnilém rybě nebo cizím exkrementu.

A pozor: u lidí je to poměrně nová vlastnost! Špína začala lidem páchnout až po zavedení kanalizace do měst a začátkem používání mýdla a desinfekce, což je, řekněme, nějakých pouhých 200-300 let!

A jsme u toho: proč reformulace parfémů?

V poslední době čím dál častěji slyším ty věty ze začátku článku. Ani jedna není úplně pravdivá, ale hlavně: reformulace tady byly vždycky! K Chanelu se vyjádřím v další kapitole, ale nás teď zajímá ta druhá věta: reformulace za posledních pět let.

Reformulace parfémů podle zákona

Restrikce, zákazy určitých složek, znáte to. Zhruba posledních 10 let probíhalo  v EU intenzívní “čištění” databáze parfémových ingrediencí.

Některé jsou “zakázané” už delší dobu kvůli etice, například přírodní pižmo nebo civet, kvůli kterým hynou zvířata (ale legislativa zní “zákaz dovozu do EU, v Asii na ně klidně narazíte, i když jsou astronomicky drahé a když už se vymyslely levné syntetické náhražky, tak proč je nepoužívat).

Reformulace parfémů ze zdravotních důvodů

Druhá skupina, větší, která zahrnuje jak přírodní, tak syntetické složky, jsou látky s podezřením na možné zdravotní komplikace. S podezřením, nebo s prokázanou škodlivostí, to je jedno.

Jak to pak vypadá  v praxi

Dlouho, s předstihem EU orgány vyhlásí, že se látka dostává na “seznam podezřelých” a k nějakému datu bude “zakázaná”, nebo “omezená”. Fabriky na ingredience na nic nečekají a začnou horečně vyvíjet náhražky, parfuméři je začnou zkoušet a sestavovat nové formule známých parfémů. Aby v den zákazu mohli vrhnout na trh reformulace.

Ale! To je také příležitost k MODERNIZACI parfému.

Reformulace parfémů podle módy

A to je ten zakopaný pes!

Parfuméři by asi mohli udělat vůně hodně podobné tomu, jak vypadaly doposud. Ale: kupoval by si je někdo?

Zákazníci dospívají a momentálně je kupní síla v lidech, kteří vyrostli v 90. letech a na přelomu století. A vzpomeňte si, co letělo: medová leštěnka na podlahy a nábytek. Svíčky s vůní krbu a kašmíru. Prášky na praní s vůní santálu a exotiky. Yankee Candle typu “zmrzlé ovoce”, “dýňový koláč”, “pobřeží” a “santálové dřevo”. Gumové bonbony s extrémně ovocnými aromaty.

(Jen si vzpomeňte na své dětství – osvěžovače citron, máta; mýdla šeřík, citron; kolínské citron, levandule, růže. Mýdlo s jelenem a jeho milion napodobenin s jemnou vůní čistého pižma. Obyčejné karamely a bonpari. A pozor! Generaci “Husákových dětí” významně ovlivnila vůně umělé kůže!)

Olfaktorická stopa těchto dětí určuje dnešní vkus. A tomu jsou přizpůsobené současné parfémy po reformulaci. Komerci. Aby se líbily nakupující mládeži a střednímu věku. To jsme si způsobili sami. 

A proto také nové vůně, kterých vzniká šíleně moc, jsou “jedna jako druhá” – sledují ten stejný vkus. Dřevitý, kašmírový. Stejně jako v 80. letech “všechno” vonělo jako chypre, v devadesátkách samý svěží unisex a moře, teď je móda syntetického kašmíru.

Prognóza: vím, jak budou vonět parfémy za 20 let

Smiřte se. Anebo obklopujte vnoučata nějakými vůněmi, které se vám líbí a třeba za 20 let…vlastně: já vám to řeknu. Projděte si oddělení aviváží a pracích prášků. Co vidíte, co cítíte? Budoucnost. Výchovný prostředek. (A za mne: vůbec to není špatné! Příklon k přírodě, to budou hezká témata pro parfémy…)

Slepice nebo vejce: mýdlo nebo Chanel?

Dáme si příklad. Je Chanel pro staré baby, nebo ne?

Na to odpověď nemám (nebo jo, v tomto článku “Voní nebo smrdí Chanel No.5), ale jisté je, že Chanel dělá všechno pro to, aby to tak nebylo. Dnešním dámám by jistojistě nevoněl parfém z roku 1930, ale přesto se Pětka pořád dobře prodává. Protože Chanel v průběhu let důsledně REFORMULUJE.

Od začátku: Chanelu se povedlo dát na trh vůni, která ženám připomínala mýdlo. Mýdlo vonělo od dob Napoleona pižmem (aldehydy), ženy tu vůni milovaly ze svého dětství a tak si zamilovaly i Pětku.

V sedmdesátých letech přišly do módy chypre, větvičník, květiny, citrusy… chemický průmysl poskytl celou paletu nových vůní pro mýdla a prací prostředky. A co na to lidi? No, zvykli si a mimina si vytvořila novou čichovou stopu. A když dospěla mimina v ženy, tak je ani nenapadlo koupit si Pětku. Neměly konexi na pižmové mýdlo a tak si začaly kupovat parfémy s vůněmi jejich dětství. Ne jejich MAMINEK a BABIČEK. Tak už rozumíte, jak Pětka přišla k pověsti “vůně pro babky”?

Riziko jménem “babiččin parfém”

S tím se samozřejmě komerční Chanel nemohl smířit. Původní verze byla intenzívní čistý parfém, denní EdT a lehká kolínská. Teprve v 80. letech proběhla první velká reforma: Jacques Polge přiblížil Pětku moderním chyprovkám typu Opium nebo Cinnabar a vytvořil koncentraci EdP. EdP byla úplně jiná vůně: Polge vyřadil přírodní jasmín, pižmo i civet a nahradil polysantolem, čímž vytvořil hladký, mléčný, líbivý efekt. Moderní tón, který v předchozích kreacích chyběl.

Od roku 2005 začal Chanel Pětku překotně modernizovat: na babičku zatím nesahal, ale přinesl modernější verze Premiere, Elixir Sensuelle, l´Eau…

Lidi si tyhle odlehčené verze oblíbili, ale i ty nové vůně postihly reformulace. Například formule Premiérky z roku 2007 byla přepracována v roce 2015. L´Eau, kterou udělal Olivier Polge, syn Jacquese jenž “zdědil” roli firemního parfuméra po otci, je údajně nejvíc podobná původní verzi Cologne.

Jen poznámka k síle: ano, podle posledních restrikcí je síla parfémů údajně oslabená a tak je pravdivý dojem, že se nám zdají nové vůně “slabší”

Informace jsem čerpala z blogu http://perfumeshrine.blogspot.com/ a z Fragrantica.com

Ergo kladívko: Reformulace parfémů nejsou špatná věc

Trvám na tom. Jo, ano, souhlas, ty vůně už nejsou (pro naše osmdesátkové nosy) tak krásné. Jenže kdyby je nikdo nekupoval, ztratily by se z povrchu zemského. Žádná firma nebude držet při životě propadák. Všechny vůně na titulním obrázku tohohle článku potkala komerční smrt.

Dostáváme jen stín starých vůní…ale pro mne pořád lepší, když si můžu koupit “odvar z Diorissima”, než žádné Diorissimo. To samé Sicily, Lilychic, Eau Torride…

Já sama si sháním staré verze krásných parfémů a pak je nosím. Ale…někdy si prostě netroufnu v nich jít ven. Třeba s osmdesátkovým Cinnabarem na sobě mám dojem, že ze mne lidi v tramvaji budou sfoukávat prach…

Klíčové slovo: reformulace parfémů