• PARFUMERIE GENERALE: PG06 L’Eau Rare Matale (rauchen, trinken) + gallery: මාතලේ දිස්ත්රික්කය, மாத்தளை மாவட்டம்
Já a čaj, velmi ambivalentní vztah. Čaj nepiju a tak neocením různé asijské vzácnosti a lahůdky. Stejně tak ve vůních, preferuju obyčejný pickwick v pytlíku, ale jen v sebeobraně proti bacilům či kocovině. Vůně to samé, na poličce jen líbivky obecné v tomto směru. Jsou týdny, kdy střídám Escale a Pondichéry, Bvlgariho červený čaj, L´Instant, zelenou kostku Jil Sander, Thé Bergamote od l´Occitane…a teď jsem na ně půl roku ani nevzpomněla, naopak, ruka šmátralka se jim pečlivě vyhýbá. Jediný čaj, na který jsem nikdy ani nesáhla, je TA slavná Ardenka. Nevyhýbám se jí, ona ke mně nechce, mám dojem, že se nikde neprodává. Všechno jsou to ale líbivky obecné.
Jenže existují i divné čaje a i divné čajové vůně. Třeba čaj z Matale a voňavka, kterou z něj udělala Parfumerie Generale.
Matale
Proč dinosaurus? Protože je v Matale. Matale je horská vesnička přesně uprostřed Srí Lanky a správně hádáte, hory okolo jsou pokryté plantážemi. Do poloviny 19. století tady, tehdy ještě na Ceylonu, rostla káva, jenže ji ve velmi krátkém čase zničila rez a tak podnikaví Angličané, kteří to tam zrovna okupovali kolonizovali, dovezli z Číny, která se okupovat kolonizovat nenechala sazenice čaje. A zde, v ráji, kam se ukryl i Buddha, nic nebránilo čaji v růstu a především Anglánům v jejich podnikání. Historické reklamy Lipton tady potkáte na každém kroku.
Teď k té vůni: čaj, pepř, bergamot. Jasně, že dominantní je čaj. Silný, černý jak bota, uvařený na ohni. A protože to tady roste všude po příkopech, doslova, tak lehce obohacený kořením – pepřem, možná malinko kurkumy a hřebíčku, jen takový dech. Čaj je hořký a trpký a navíc pěkně zakouřený. Ale ne žádný uzený Lapsang souchong! Lidi v kraji Matale vaří venku, na otevřených ohních, a protože tam těch stromů moc není, spalují rostlinné zbytky, odřezky čajovníků, kořenných stromů, trávy a byliny. A to je přesně ten odór.
Není tak dekadentní, jako třeba Tea for two (L´Artisan), která se dá nosit jen s rizikem, že člověk bude ve stálém podezření z nemírné návštěvy barů a kaváren. Matale je vyvážená čajově – bylinná vůně s kouřovým podtextem na denní nošení. Ale…dvě ale: je chlapská, a to tak, že výhradně. Není drsná ani vulgární; naprosto postrádá ženskost, něhu, sladkost, živočišnost. Je jako když tři kovbojové čurají vestoje u ohrady a povídají si o holkách, to ženské nikdy nedělají. Druhé ale: výdrž. Jakoby úplně postrádala fiaxátor, i když je v ní vetiver (ten určitě stojí za tou kouřovou clonou), ale jakmile zmizí čaj, rozpadne se celá kompozice, zmizí všechno. Během hodiny a půl je po srandě.
BTW: existuje rodný bratr této vůně s nápaditým jménem „PG12 Hyperessence Matale„; stejný základ, ale kouř je potlačen citrusy. Je to taková inteligentní verze čajové svěženky medium, přesně do kategorie mého čajového mainstreamu. Pěkná, vůbec ne originální (muselo to být hrozně lákavé, přidat do čaje citron a chápu, že tomu nešlo odolat), nic nevydrží, poměr cena:výkon = předražená nuda.
-
- MATALE, Srí lanka. Toužili jsme navštívit místní vyhlášené (v průvodcích) Centrum kultury a národních řemesel. Přestože nás Srílančani velmi ochotně navigovali, asi si z nás dělali prdel, protože nás posílali „na konec cesty a doleva“ a tak….až jsme dojeli k baráku, kde na nás přes plot řval dino.
-
- Srí Lančani mají hromadu svých vlastních příšer, mnohem malebnějších a hrozivějších, ale globalizace je globalizace. Centum jsme nakonec nenašli. Nebo jo?
-
- Když jsme se po půl hodině vrátili zpět do města, za druhým rohem a tak, popatřili jsme největší zajímavost této ospalé díry, a to výkop, do kterého kladli dělníci nějaké kabely a táhl se podél celé hlavní třídy městečka. Zajímavé na něm bylo především to, že jim chybělo kus místa, tak ukousli přední stranu všech baráků, ale zbytek nechali stát. Tento čistý řez byl tak radikální, že někde nestihli lidi ani odnést nábytek.
-
- „Tyvole, viděls už někdy takové termitiště??“
-
- Průvodce nic neříkal o tom, že by v Matale měly být nějaká zajímavost kromě té, kterou jsme nenašli, ani přírodní, ani lidské dílo, nám se přesto zjevilo něco mimosmyslového, nadpozemského, fantasmagorického, co by v našich studenohlavých končinách nemohlo vzniknout: obrovský nadýchaný několikapatrový šlehačkový dort, plný fondánových ozdob, figurek, růžiček a zvířátek.
-
- Hlavní vchod
-
- Tento skvost národního uměleckého a kulturního dědictví nám měl zůstat utajen! Na hlavní věži byl asi milion ze 30 milionů hinduistických bohů vyvedených do nejmenších podrobností.
-
- Vchodové dveře byly vyvedeny v nedivočejších barvách, což poněkud znedůvěryhodňovalo nápisy na letišti, že držení a požívání drog se trestá smrtí.
-
- To by tady museli být mrtví všichni zedníci.
-
- V chrámu vládl čilý ruch, lidi courali tam a zpět a vůbec se nebáli, že jim evidentně šílené odkvétající lotosy spadnou na hlavu.
-
- Aby jim tam věrci nenaťapali, ve vchodu měli důmyslnou rohožku. Všichni Srílančani jsou ze zásady a ekonomiky bosáci, a tak důstojné lýtko matróny v pompézním hedvábném sárí…
-
- …i lehká panenská nožka v nevinném vyšívaném bavlněném voálu s krajkovou spodničkou byla demokraticky v této nedemokratické socialistické zemi omyta ze stejné louže.
-
- Tehdy jsme si ještě dovnitř netroufli, ale zcela zřejmě šlo o rušnou denní centrálu, kde se slízali známí namísto hospody či holiče.
-
- Kulturák.
-
- Rozhodli jsme se, že si nemůžeme nechat ujít příležitost prozkoumat tak výjimečnou pamětihodnost, obzvlášť, když jsme tam byli nejen jediní turisti, ale zcela určitě jediní ten týden, spíš měsíc, možná i celý rok. Nechali jsme se vtáhnout do historie tvorby hinduistického hnutí…
-
- Obešli jsme chrám – okraj střechy byl okrášlen pantheonem, který víc než důstojně doplňoval upoutávku ze šlehačkové čepice nad hlavním vchodem.
-
- Bohyně
-
- Volové
-
- I plot u parkoviště nesl vývěsní štíty jednotlivých značek, vymalované s největší pečlivostí a s nějvyšším možným počtem známých barev, co je schopno lidské oko pojmout.
-
- Upozorňuji zejména na moji oblíbenou Kálí, dvanáctirukou, tančící na hlavách usmrcených mužů – studijní materiál k mé povaze.
-
- Čtyřruké prase na zeleném tygrovi? No a co?
-
- Tchýně.
-
- Někteří bohové byli postaveni do důmyslné interakce ze střech budov, ale také s různými průmyslovými předměty.
-
- Osvícení volové.
-
- Hindú bohové by z našeho pohledu mohli zobrazovat různé lidské vlastnosti, tak jak nám už kdysi vnuknul Ezop a od té doby se to s náma vleče; jenže hinduisté to vidí jinak, skoro každé zvíře, brouk, květina…je posvátná, má svůj příběh a své kladné vlastnosti. Bohové jsou přece vzorem vlastností a konání (až na Ganéšu, toho mám ráda taky a koukám, že v tomhle chrámu mi nějak unikl). Na téhle přehlídce bych já měla jasno – osel, žlučí zelená slepice, neupřímná žena s více tvářemi…a ono to tak určitě není.
-
- Posvátný bazén.
-
- Ani zadní a boční vchod pro personál nebyly opomenuty.
-
- Parkoviště mopedů, žehnej ti Bůh…bohové.
-
- Když jsme skoro celý chrám obešli, narazili jsme na obvyklé zázemí srílanské nádhery. Víme už, kde vzniklo přísloví „nahoře huj,…“.
-
- No a když jsme to tak celé obkroužili, tak jsme si říkali, jak to, že Lonely Planet takovou nádheru mohlo vynechat. I když to nebyl asi žádný umělecký zázrak, za vidění to rozhodně stálo. A průvodce občas upozorňoval i na mraveniště vlevo a velký mangovník vpravo, tak jak je možné, že tuto historickou parádičku přeskočil?
-
- A za hlasitého přemítání jsme dorazili za roh, kde právě čilí zedníci dostavovali zadní část domečku a chystali se lepit nové bůžky.
-
- Oni to asi lidi, co psali průvodce, ještě možná ani neviděli. Všimli jsme si, a vy si taky všimnete při pozorném prohlížení, že sem-tam vykukoval za figurkami kus syrového betonu; přikládali jsme to proběhlé rekonstrukci a jen nám potvrzovalo historický původ objektu.
-
- Ale zase jsou za tím vidět vysoké hory Středozemního pohoří, které je vysoké až 2.500m a zdvíhá se na poměrně malém ostrově od výšky mořské hladiny, jeho svahy jsou hodně strmé a dramatické, plné gumovníků, pepřovníků a čajovníků z Matale.
Galerie: Nebudu vám ukazovat čajové plantáže, to si najděte na googlu. Ukažu vám tamilský hinduistický chrám. Tamilů tady žilo velké procento, stejně jako v ostatních zemědělských oblastech. Původní sinhálské obyvatelstvo (buddhisti a z významné části křesťané, ehm, i když tady jich není tolik, jako na jihu) si sem z jihu Indie importovalo levnou pracovní sílu spolu s hinduismem, čímž si vytvořilo dlouhodobý vážný problém. Tamilové se dostali do pozice otroků a právem se jim to nelíbilo…však to asi znáte. Před pár lety byla Tamilská armáda poražena, pro turisty bylo otevřeno i severní pobřeží Srí Lanky s překrásným a dlouho nedostupným Trincomalee.
Diskrétní dík za Matale, M.!
