• PIERRE BOURDON: La dame en rose – rudá rtěnka každé ženě
Rtěnkový akord: růže, fialka, kosatec.
Když na konci 19. století pařížští parfuméři umíchali rudou pastu z jeleního loje, ricínového oleje a včelího vosku a začali ji balit do voskového papíru, potřebovali přerazit přirozený pach tuků. Jenže po čem sáhnout? Rtěnku mají ženy přímo pod nosem, museli opatrně: vybrali po už od dob Kateřiny Medicejské známou vůni pudru (kosatec, fialka, pižmo) a přidali sexy růži. Svádivá i konejšivá vůně se líbila nejen ženám, ale také líbajícím mužům.
Nová vůně se rychle stala komerční signature rudé rtěnky. Dámy už 150 let říkají „voní to jako rtěnka“, jakmile zacítí pudrovou růži. I když se rozšiřovala barevná škála rtěnek, rtěnkový akord zůstal vyhrazený rudé. Ostatní barvy získaly své vlastní parfemace, ale u červených odstínů se dodnes často setkáte s kombem růže+kosatec+fialka, kterou později a natrvalo doplnila malina, protože moderní kosmetika si žádá výraznější vůni. Rtěnkový akord se dnes zdá být oldfashioned, staromódní, ale…
Babiččina rtěnka? Ale kdeže! Je to klam
Je to takový olfaktorický klam: rudou rtěnku už dnes nosí málokdo, parfemace rtěnek podléhá módě, ale přesto všichni o rtěnkovém akordu řeknou „to je vůně rtěnky mojí babičky“. A pak by měla následovat otázka: „A tys nějakou babiččinu rtěnku někdy čuchala?“. Odpověď bude: „Vlastně…“
Ne, naše babičky, které svůj produktivní věk žily v poválečném Československu, fakt rudé rtěnky nenosily. Rozhodně ne ty, jež by voněly rtěnkovým akordem – to byl čistý kapitalismus. Poválečná socialistická kosmetika nabízela „iné čudnosti“. No – prostě od babičky si ji pamatovat nemůžeme. Tak jakto, že máme tenhle dojem?
Odpověď je: nenosíme rudé rtěnky. Máme zafixované jiné vůně z růžových a fialových odstínů, ale určitě každá z nás jednou nějakou ruďošku zkusila. Rtěnkový akord je pořád živý, je to takové klišé levných i drahých rtěnek. My ho prostě známe od sebe. A líbí se nám. Lidský nos tuhle geniální kombinaci pořád přirozeně miluje. Jen se nám zdají staromódní fialka a růže, ve srovnání se současnou moderní syntetickou produkcí. Naše babičky za to nemůžou.
A to je taky důvod, proč je v parfumerii „rudá rtěnka“, nebo-li rtěnkový akord, velké téma. Spousta lidí se zabývá hledáním ideálu – my tady taky, viz vůně, které voní jako rtněka. Některé parfémy jsou blíž a právě to je dnešní La dame en rose / Pierre Bourdon.
Rudá rtěnka bez cukru
Malinová pálenka na začátku rychle do hry připojí křišťálové pižmo – vůni čistého kapesníku – a suchých pilin. Skoro až dusivě suchých, semišových, chytám až gumové tóny typické pro tuberózu. Tím se malina naprosto vzdálí podezření z gurmánskosti. Proto píšu „pálenka“, ne „likér“. A možná bych napsala i „dietní“. Celá vůně je totiž umírněná, vyklidněná, žádný pozornost poutající řev složek, jak dnes letí. Tato fáze se trefuje do mého vkusu.
Konec začátku je lehce arabský: piliny dostanou takový ten šafránovo-oudový pel, co si evropští parfuméři oblíbili, když napodobují pravé arabské oleje. A krásně hraje s malinou a semišem. Mně tato verze orientu zcela vyhovuje. Můžete si myslet, že je to fejk, že je to pouhá napodobenina, ale já to považuju za odvolávku, reminiscenci na Asii. Co si Evropan odveze jako vzpomínku na arabskou dovolenou. Toto mi hodně sedí.
No a pak už se konečně ke společnosti připojí růže a už na mejdanu zůstane až do konce a dokonce si ještě zatančí na stole. Všechny složky postupně uvadají, až na gumově prachové piliny, které postupně vsakují růžový olej a šíří ho do prostoru jako potpouri. OK, miss malina je tu taky. Ovšem – stále jsme na dietě bez cukru.
Celý průběh vůně je tak klidný, mírný, vcelku nevýrazný a konejšivý, že by vás Dáma v rudém uspala. Vůbec žádné gejzíry hormonů a nabídky kvalitního sexu, oh nou – babiččina teplá náruč. Je mi líto. A absolutně mne to nadchlo.
Jo, a teď vlastně koukám – kde je ten fialkový pudr? No je tam, nebojte! Jen při celkovém moderovaném vyznění vůně nijak nekecá do karet. Prostě tam je, tvoří bázi, zahaluje všechno něžným obláčkem a vlastně je to ta šedá eminence v pozadí, díky které působí parfém tupě, krotce, neagresívně.
Co je ten Bourdon zač?
Jestli se trochu zajímáte o parfuméry, tak jste na jméno Pierre Bourdon už narazili. Tento muž je SUPER parfumér. Mág velkých niche vůní jako Feminite du Bois / Lutens, dvě hrozně slavné vůně pro Frederic Malle: Iris Poudree a French Lover, Ambre Topkapi / MDCI, Le Magnolia Rosine / P. Rosine, celou kolekci Romea d´Améor…
Ale pro mne je Mr. Bourdon někdo jiný: především mistr mainstreamu. V rejstříku má pecky jako Cool Water / Davidoff (kterou já nenávidím, jak víte, ale trh říká něco jiného), Dolce Vita / Dior, Kouros / YSL, zelenou Escadu s červenou tečkou a taky Magnetism / Escada, Ferre / Ferre, Sun / Jil Sander, supertrhák Tuscan Soul / Salvatore Ferragamo, který přešel do exkluzívní řady značky, slavný a už skoro zapomentý Fantasme / Ted Lapidus… Stal se dvorním parfumérem ruského Faberlicu, fashion značky Judith Williams a Ulric de Varens, což je parfémový „spotřebák“. Jojo, i tady se dá občas narazit na zázrak.
Závěr: je to fajna voňavka
Tenhle chlapík prostě něco umí. A ve své vlastní kolekci to předvádí na plné kule. Vyhnul se nesmírné síle čistého parfému, o kterou se snaží většina nových niche značek, aby přesvědčily zákazníka, že ví, za co platí (všimněte si: klasické niche značky, jako Nicolai, Lutens nebo Caron vůbec tak intenzívní nejsou). Velmi oceňuju. Ale taky nejde cestou líbivé syntetiky, což je komplexní popis současného mainstremu od Diora, Chanela až po třístovkové vůně na regálech Rossmana (jak to mají u Chanela, napíšu v článku za týden). Složky jsou vybrané pečlivě, hezky postaru, a z těch nových syntetik tam najdeme jen trochu toho dřeva. A tak působí poctivě, devadesátkově. OK – oldfashioned. Siláž i výdrž slušné, bez připomínek.
Jsem hrozně překvapená. Pierre Bourdon už parfémy pod svojí značkou bohužel nevyrábí. Vydržel na trhu jen pár let. Takže špatná a dobrá zpráva: strašně špatně se shání. Ale stojí to pár euro. Ten můj vyšel na 17 éček. Jestli uvidíte, kupujte. Na světě se pohybuje tak 5 miliard lidí, kteří milují vůni rtěnky vaší babičky. Když ne vy, někdo z okolí to ocení. A těžkým flakonem s luxusní krabičkou si ostudu rozhodně neuděláte.
Moja mala tiež červený rúž a chodila som jej naň nakúkať.
Moje babicka rudou rtenku mela. Babicka byla rocnik 1918, byla ochotnice, malirka a milovala operetu. Zivila se jako delnice v tovarne na cokoladu a pozdeji prodavala v cukrarne. Cely zivot mela jednu rudou rtenku ve zlatem pouzdre a luxusni pudr, ktery krasne vonel. Bohuzel nevim, co to bylo za znacku. Mama to po jeji smrti vse vyhodila…jak rada bych ty veci mela