• RAMON MONEGAL: Ambra di Luna (čekání na santal)
Mysorský santal je legenda. Teď už víceméně doslova.
Ten pravý mysorský
je parazitický strom bílý santal “Santalum album” rostoucí v jedné konkrétní oblasti Indie, na pomezí států Karnataka a Tamil Nadu. Jeho dřevo se používalo nejen na destilaci esenciálního oleje, ale k řadě dalších účelů. Santalu se přisuzují léčivé, až zázračné účinky, používá se jako chrámové kadidlo, v léčebných přípravcích a také na vyřezávané předměty. Obchod se santalovým dřevem z Indie je stejně starý, jako obchod s Indií samotný.
Než se indická vláda vzpamatovala, byly téměř všechny stromy zlikvidovány. V roce 1970 dosahovala roční těžba santalového dřeva 4000 tun. Nyní je to necelých 300 tun. Donedávna veškeré rostliny patřily indické vládě a jejich těžba je stále vládou kontrolována. I když strom rostl na soukromém pozemku, patřil vládě a majitel pozemku s ním nesměl volně nakládat.
Tohle samozřejmě nahrává do karet pašerákům a tak se nyní vláda snaží povzbudit soukromé zemědělce k pěstování santalu, dokonce je mohou vlastnit. Problém je, že jej zemědělci nesmí prodat nikomu jinému než zase vládě za dampingové ceny, zatímco vláda dřevo, či olej pak prodá za tržní cenu. A zemědělcům za ten mizerný výdělek leží na bedrech obtíže pěstování a hlídání stromů před pašeráky. Musí hlásit každý nemocný, či uhynulý kus. Minimální doba růstu, než lze santal sklidit, je 10-15 let a kvůli pašerákům je potřeba je hlídat v podstatě 24 hodin denně! Pochopitelně se zemědělcům do toho nechce a tak raději vesele spolupracují s pašeráky při krádežích ze státních zásob.
Jiný vývoz mysorského santalu, než ten pašerácký v podstatě dnes neexistuje.
“Mysorský” santal z Austrálie?
Vůně santalu z Mysore by měla být jen jemně dřevitá, plná, teplá a oblá až krémová, s mléčnými až máslovýmí tóny. A hlavně sladká s lehce živočišným podkresem.
Proto skočíte po každém parfému, kde se mysorský santal zmiňuje. Bohužel v naprosté většině případů jde o nadsázku, když ne přímo o lež. K mysorskému santalu je téměř nemožné se dostat, pokud ano, jde nejspíše o pašovaný santal a samozřejmě jeho cena šplhá do astronomických výšin. Co tedy v parfémech je? S největší pravděpodobností je to levný santal australský (santalum spicatumm), který voní kyseleji a ostřeji, či bílý santal, pocházející z Indonésie, který býval velmi kvalitní, než se zvyšováním těžby začala snižovat kvalita. A nebo laboratorní substituty.
V Austrálii to ovšem rozjíždí ve velkým, podporují pěstitele a nadějné zprávy hovoří o tom, že zasadili i santalum album (tedy ten bílý, Mysorský) a pomalu ovládají trh. Bude ten australský “mysorský” santal stejný? Nejspíše ne, stejně jako u vína i u parfémových surovin záleží i na “terroir:” – souhrnu přírodních podmínek konkrétního místa. Uvidíme…
První parfém, který obsahuje australský “mysorský” santal je loňská Dries Van Noten od Frederica Malleho.
Ramon Monegal: Ambra di Luna
Jeden z těch, kdo inzerují mysorský santal ve své vůni je Ramon Monegal, majitel španělské luxusní značky z Barcelony, ve své vůni z roku 2010.
První, co asi zaregistrujete je živočišný úder. Z flakonu na vás vyběhne zvířátko (kastoreum), co snědlo citronovou kůru, prolítlo jasmínovým houštím a honí ho horda mastných aldehydů. Zní to divně, ale ve skutečnosti je to dobrý, hodně dobrý. Je to až postelově erotický, animální příslib věcí příštích. Ambra di Luna trochu v téhle fázi připomíná některé vůně Mony di Orio, třeba Nuit Noir.
Má to hloubku, náboj, divokost a příslib…
Bohužel, na rozdíl od Mony, Ramon se toho lekne a přehodí výhybku.
Zvířátko brzy uteče,ten lehce zpocený tón po sobě sice zanechá, teď už to je ale spíš kmín, než kastoreum, i ta umaštěnost zůstane, než začne být pomalu, postupně zřetelnější a zřetelnější ambra, má trochu hořký aspekt, ale potlačený sladkou vanilkou.
Výsledný dojem další fáze je těžký, mastný a sladký pudr.
Čekám na ten mysorský santal,...
…ale místo toho vůně mizí jak pára nad hrncem, zplošťuje se, ztrácí tu počáteční hloubku a náboj rychle se stahuje k tělu a stává se nenápadnou.
Možná ten lehce nakyslý tón, část té mastnoty, sotva znatelná dřevitost je on, santal? Ale to s ním teda sakra šetřili. A mysorský? Leda ve snu. Ani oblost, ani mléčnost, ani krémovost se nekoná.
Ještě se na scéně mihne slabý kouřový závan kadidla. Finále je pak ve znamení klasického komba pižmo-pryskyřice-vanilka. Ten dojezd je dlouhý, přetrvá hodiny, ale drží se blízko kůže, z vašeho osobního prostoru nevystoupí.
Možná tomu nechtěla současná konstelace hvězd, možná nemám správný PH, ale nedočkala jsem se.
To neznamená, že je to špatná vůně. Ambra di Luna není úplně nezajímavá ambrovka. Je dobře seskládaná a ten začátek je výborný. Ale právě i z toho důvodu mi přijde taková nedotažená. Začátek svou úderností a živočišností slibuje, co další vývoj nesplní. Vyvolává pocit nenaplnění. Je to jako jíst bez nasycení, jako sex bez vyvrcholení…
A tak mi nezbývá, než si prozpěvovat “čekám na santál, ale santál nepřichází a tak čekám dál”
