*TAG* My CITY, my GUIDE, my LOVE: PRAGUE

Tenhle tag mne napadl, když jsem promazávala Instagram. Všichni postujeme fotky z výletů a dovolených a přitom nám unikají ty krásy, co máme přímo před očima. Takže dnes bych vám ráda představila Moje MĚSTO, Moje LÁSKA, Můj PRŮVODCE: PRAHA.

I found a bunch of pictures of my city when I deleted some of my pictures on Instagram. We all are mostly posting pictures from our trips and exotic holidays and we fail to see the everyday beauty that is right before our eyes. Thus, let me introduce My CITY, My GUIDE, My LOVE: PRAGUE.

A na pokračování TAGu nominuju / And now I nominate to last as last TAGgers: Frangipani Mirka, Frangipani Derad, Tuttobene, Juraj Sotošek z blogu BL’eauOG, holky z eM´s everyday life, Nika Chic, Petra Lovely Hair a Martina Elegant.

Show you own city, where you live / Pochlubte se svým městem, proveďte nás – na angličtinu se vykašlete a na témata nebo počet fotek nedbejte (já jsem je sbírala dva roky).

My CITY, My GUIDE, My LOVE: PRAGUE

• Hora Říp / Říp Hill

Kousek od Prahy. Nejsem potomek Čechův, pocházím z Moravy, jsem Sámova dcera a díky každoročním pochodům socanů pro mne Říp nemá to pravé, srdeční kouzlo. Ale vím, o co jde. Vy taky, ne?

• Obecní dům / Municipial house

Letos 103 let stará dáma, chlouba secese a Prahy, Smetanova síň s nejlepší akustikou v republice, místo, které si vybral Ivan Lendl pro výstavu své sbírky plakátů Alfonse Muchy, protože máte dojem, že nechodíte okolo Muchových obrázků, ale procházíte skrz ně. Mucha je jedním z autorů výzdoby Obecňáku.

• Václavské náměstí

Václavák považuju za politický střed města. Události, které měly největší vliv na můj vastní život se ve 20. století odehrávaly právě tady, počínaje osvobozením v roce 1945 a od listopadu je „u koně“ politickou nástěnkou dění vě světě i u nás. A taky sociální nástěnkou: stačí to malinko sledovat, abyste zaznamenali změny v legislativě okolo prodeje drog, nočního hluku, prostituce, dopravy ve městech, přistěhovalectví, pražských vyhlášek o hygieně a stravování… Osobně za dvě největší kuriozity Václaváku považuju přeříznutí náměstí nehlučnější městskou dálnicí v republice a přednost zprava v horní podkově. Naštěstí my Pražáci to známe, tak dáváme Ústečákům a Brňákům shovívavě přednost zleva…

Budovu Federálního shromáždění, socialistického parlamentu, ze 70. let narozdíl od mnoha lidí, nepovažuju za hnusnou. Líbí se mi její estetika, blízká moderním kancelářským budovám. Je neoddělitelný prvek Václavské politiky, za signifikantní považuju umístění rádia Free Europe, pak její střežení před arabskými teroristy po náletech v USA, které ze dne na den způsobilo na deset let hodinové zácpy v centru Prahy a dnes je sídlem expozice Národního muza. Vlastně celé to trio sousedících budov Opera-FS-Národní muzem vydá za učebnici dějin národního utlačování, vzájemnosti a české národní povahy: Státní operu si v Praze postavili Němci a dovolili sdílet; FS česko-slovenští komunisti a Národní muzeum, postavené na konci 19. století jako vrcholně nepraktická, drahá a přehnaně honosná stavba, mělo vyjadřovat pýchu Čechů. Naši furianti. Němci tam hodili bombu, Rusáci ho rozstříleli, Pražáci si ho málem zbourali při stavbě metra a kvůli hýření při výstavbě se nikdy nenašlo dost peněz a sil k jeho rekonstrukci. Nakonec národ rozdělila hádka jestli spojit FS a starou budovu muzea skleněným mostem, nebo tunelem, a tak nějak signifikantně pro Česko 21. století to vyhrál to tunel.

A jeden speciální pro Severní Moraváky a Slezany: 3 centimetry sněhu u Muzea, importované ze Západočeského kraje. Za sedm let každodenního projíždění jsem tady sníh na vozovce zažila tak…jednou? Nohavica kecá…u Muzea NIKDY není sníh. (Ten přede mnou má divnou značku, že? Ten, co stál za ním ve frontě na inspektorátu dostal 2AC 2112, to je mnohem hezčí, tenhle měl prostě smůlu.)

• Hlavní nádraží

Hlavák, neboli Willsoňák, patří do řady budov jako tři předešlé a má podobný význam pro Čechy. Na svou dobu luxusní nádraží se soukromým salonkem Císaře Pána s jeho vlastním východem přímo na perón, zahájilo provoz příjezdem Františka Josefa z Vídně v prosinci 1871. Mělo strategickou polohu dopravního evropského uzlu a propojilo jedenáct nejdůležitějších měst Evropy (nejdůležitější asi proto, že s nimi Rakousko-Uhersko postupně se všemi vedlo válku – někdy po boku, někdy proti, jak se ty dějiny mění). Jedenáct měst znázorňuje jedenáct erbů ve Fantově kavárně, bývalé odjezdové hale. Dříve byl vstup na nádraží z oblasti dnešní magistrály a šlo se rovnou na nástupiště. Proto to nejkrásnější z nádraží, renesanční průčelí, si prohlídnete jedině z auta. Tak až příště pojedete vlakem do Prahy, zajděte se do Fantovky podívat, nebo aspoň zvedněte hlavu do kopule průhledem z tunelu na nástupišt, který vyrobili při nedávné rekonstrukci a zkuste uhodnout, který erb patří Praze, Vídni, Římu, Bělehradu, Florencii, Istanbulu, Budapešti, Paříži, Berlínu, Hamburku, Moskvě, Bělehradu. A ještě musím upřesnit jeden oblíbený omyl: přes Prahu nikdy neprojížděl slavný Orient-Express Venice Simplon. Až mezi válkami se zavedla odbočka, která svážela Čechy do Linze a potom do Norimberka (dnes do Stutgartu nebo vídně), ale ten úplně první, slavný, co vozil Agatu Christie z Londýna do hotelu Pera v Istanbulu, měl jediný český přípoj: Norimberk-Karlovy Vary.

• Staroměstské náměstí

Útulek pro turisty a malé děcka. Všem se tady líbí. Chvíli po půl se začnou před orlojem shromažďovat Japonci, ve tři čtvrtě se našikují do zástupů Němci, za pět celá rozjaření Holandíci a minutu před Smrtkou se připotácejí neukáznění Angláni, kteří si právě uvědomili, že jsou tady TAKÉ kvůli kultuře, a ohleduplní Češi nasázejí děti za krk, aby ti drobouncí Japonci, co čekají na značkách už půl hodiny, lépe viděli. Následuje zakokrhání a kraťoučká přehlídka figurek panteonu. Na konci se obvykle ozve zklamané „ách“ a ironický smích. V době Disneylandu a hollywoodských show se to zdá trochu málo. Ale stejně se na Orloj všichni přijdete podívat!

Staromák ale nabízí mnohá další prostá potešení, především trdelník, pivo, kejklíře, panoramata, Krakonoše ve stánku a když vyjedete výtahem na vrchol Staroměstské radnice, až nad orloj, tak krásný výhled na Pařížskou ulici z výšky 70 metrů nad prahem Louise Vuittona.

• Petřín

Malá pražská Eifellovka. Ale na Petříně není jen rozhledna, ale taky lanovka, to asi víte; ale taky je tam kouzelná jeskyně Reona Argondiana plná víl, elfů, draků a strašidel.

• Žižkovský vysílač

Na protějším kopci. Prý 2. nejošklivější stavba na světě. Nám se tak ošklivá nezdá, jen je šíleně nudná, asi jako Montpanasse. Předražená nudná restaurace a vyhlídka na nic. Ani expozice zvuků Prahy, kterou pouštějí na vyhlídce do houpacích bublin to nezachrání. Jen ty mimina…

• Vyšehrad

Jestli má některé místo v Praze genius loci středomoří, tak je to Vyehrad v létě. Terasy s vyhlídkou na Pražský hrad a všechny krásné mosty a na druhé straně sportovní přístaviště a Plavecký ostrov, výletní parníčky na Vltavě, vinohrad, platany. Ten Šemík měl ale výhled… Kdo hledá drama, najde na hřbitově slavných, kdo historii, tak ta je všude okolo.

• Pražský hrad

Nevím, co vám mám říct o hradě, co ještě nevíte. Tak třeba že je príma dojet tam historickou tramvají z Malé strany a válet se v trávě pod stromy v zahradách, protože tam nesmí psi a nehrozí, že nalehnete. A že ty akce s ochutnáváním vína a moravských a francouzských a italských sýrů a pečiva pod širým nebem jsou fajn a že při tom s plným břichem a moravským teplem v krvi uvidíte i kus přírody. Třeba.

• Klementinum

Když je vám v centru zima a okolní hospody se vám zdají přecpané a předražené, tak se zajděte zahřát do Národní knihovny. Je tam ta holčička s knížkou na plotě, automat na kafe a šance k přenocování, když nezastihnete kostelníka. V létě tam nechoďte, je tam na padnutí, vůbec se nedivím, že v Klementinu padají teplotní rekordy – ten barák sám určitě akumuluje teplo z celé čtvrti a vrhá ho na měřící přístroj. Jen tak, pro radost, z důvodu české potměšilosti a radosti z blbinek.

• Holešovice a Letná

Nevím, proč se mi v instagramu naskládalo tolik fotek z industriální Prahy 7, nezdá se mi extra malebná ani významná a platí se tu všude parkování (i já…), ale asi je a prostě přirozeným procesem se prosadila. A vlastně jo: neshořelá půlka Výstaviště, veletržní palác, krásné secesní obytné domy, zvláštní kostely (znáte ten se zlatým pohárem na střeše?) a Letní Letná, festival cirkusáků, tak ten je úplně nejvíc.

• Divadlo

No jo, máme jich hodně, díky štědré dotační politice státu se u nás uživí i nezávislé scény, bohužel i ty čistě komerční, které opakují už tisící reprízu hry, kde sluha znudenně rutinně kope do zadku svého pána a lidi se tomu pořád smějí. I když už ti dobří herci z původní hry dávno hrají v jiných divadlech v dobrých hrách. Ale pořád dobrý, každý si může vybrat, nestěžuju si. A taky tady máme „Rudolfín“, nejkrásnější hudební síň, kde Žaba poprvé zpíval ve čtyřech letech a to už mu nikdo nevezme!

• Malostranské náměstí

V posledních letech se nejfotografovanějším artefaktem Malostranského náměstí stalo zlaté Porsche Panamera majitelky zde sídlícího klubu. Blýská se stejně, jako zadečky pozlacených andělíčků v kostele Sv. Mikuláše, ale ty už každý viděl tisíckrát. Zajívější jsou interiéry zrekontruovaných budov okolo náměstí. Neváhejte projít průchody okolo vstupů do místních hospod, leckde jsou přístupné dvorky a vchody do budou otevřené, protože zde sídlí různé firmy a instituce. Uvidíte, co jste ještě neviděli.

• Tančící dům

Proč ho tu mám třikrát? Docela se mi líbí dům sám i jeho zasazení do okolní zástavby, nic lepšího tady asi stát nemohlo. Ale proč třikrát? Už vím. Protože je tady vždycky zácpa a nudím se a fotím z auta.

• Pankrác, Budějovická, Brumlovka

Ne, že by tohle byla nejkrásnější část Prahy. Co je za Nuselákem, z Brna před Nuselákem, není Praha. Stejně jako v Paříži odsunuli moderní mrakodrapovou výstavbu za „periferique“, taky tady, v pražském pokusu o La Défense, začíná dálnice. Nemám ke „čtyřce“ ani zvláštní vztah, ale strávila jsem tady kus života pracovně i soukromě, pár fotek se mi nasbíralo. Jestli se Passerovi povedlo v praze postavit La Defénse, posuďte sami.

• Metro

Jezdím metrem, ne že ne, mám na to důkazy. Můj kolega si cvaknutý lístek připíchnul na památku na nástěnku, taková prázdná gesta já nedělám, já si to fotím. Pravda je, že pro mne je to vždy trochu dobrodružství a na cestu si kupuju kafe a něco offline, fakt mne překvapilo, že v tunelech 19 let po zavedení GSM ještě není signál. Rada pro ne-Pražáky: nebojte se jezdit metrem, v každém voze i u vchodu je návod k použití. A uplatňujte radu, kterou mi dala kolegyně, když jsem se naplavila: „Když se ztratíš kdekoliv v Praze, najdi metro!“ Metro je bezpečné a všechny trasy vedou na Hlavní nádraží – to je jediná zastávka metra v centru, kde se ZCELA JISTĚ najdete se zbytkem výpravy.

• Revoluční, Jeruzalémská, Novodvorská a jeden osobní vzkaz

Synagoga v Jeruzalémské ulici (vede přímo k Hlavnímu nádraží) je opravená, velkolepá a otevřená – málokdo ví… Palladium asi znáte, tak nic, jen že hezké Vánoce a ty jabka u bazénu rostou v areálu elektrotechnického výzkumáku. Jak romantické…

A osobní: „Hoši, na věčnou oplátku!“

• Letiště Václava Havla

Úplně obyčejné evropské letiště, které se vyznačuje několika pamětihodnostmi: prodávají tady nejdražší koleno na světě; uprostřed stojí zvláštní zajímavý moderní pomník Václavu Havlovi; nedá se tu normálně parkovat, normálně počkat na pasažéry, normálně dostat MHD; nemůžete se s děckama jít normálně „podívat na letadla“, vyhlídku supluje střešní parking nedaleké OC Šestka, která je zase marná po stránce shoppingu; nicméně pořádají různé akce pro děti a skleněný tobogán od Sephory k vinotéce je geniální (můžou i dospělí, ale bacha, je na vás ve skluzu vidět, myslete na řeč obličeje.)

• Letiště Letňany

Jestli jste sledovali seriál Život a doba Soudce A.K., tak letiště znáte. Jestli chodíte na výstavy kosmetiky na letňanské výstavitě, tak ho znáte taky. A jestli sledujete česká média, tak víte, že díky chráněnému syslovi tady bude letiště navěky, protože je zde zakázáno stavět. A taky třeba, že před 92 lety ze sousedního letiště Kbely poprvé vysílal Český Rozhlas. My tam chodíme koukat na letadla a snít o tom, že si to jednou ti, co se nebojí, zkusí taky.

• Čakovice, kostel Sv. Remigia

Jdeme ven z Prahy. Čakovice jsou součást Prahy, ale ne zas tak dlouho. Stojí tady Globus, ten znají všichni, a kostel Sv. Remigia, jediný toho jména u nás a ani ve světě jich moc není. Sv. Remigius je pohřbený v St. Rémi v Remeši (je to ta druhá katedrála, co skoro nikdo v Remeši neviděl, přestože je skoro stejně velká, jako Notre Dame) a stejně jako v Remeši, i v Čakovicích osvětluje prostor lodi lampa, skládající se z 96 sklíček – za každý rok Rémiho života jedno. V Čakovicích najdete navíc staré krásné varhany, na které se občas pořádají koncerty a občas vás pustí do hodinové veže. Strašidelné!

• Aquacentrum Šutka

V Kobylisích otevřeli loni moderní aquapark s 50m sportovním bazénem a relax centrem s teplou vodou, klouzačkama, bubláky, chrchláky, sauny, pára, masáže… Vtipné je, že stojí na kopci a stavba kopíruje terén, takže když jedete dolů klouzačkou, jedete dolů kopcem a nemáte pak mořskou nemoc. Průčelí je skleněné a když sítí slunce, máte celou Prahu jako nadlani – přímo proti vodnímu baru stojí Žižkovský vysílač. Šutka je menší, ale modernější a míň kýčovitá a přecpaná plavci, než aquapark v Průhonicích.

• Ctěnice

Ctěnice jsou už doopravdy konec Prahy. Nákladně a náročně zrekonstruovaný nenápadný zámeček v majetku Muzea hl. m. Prahy nabízí trvalé expozice hraček a cukrářství a každý měsíc nějakou komorní akci pro obyvatele okolních pražských čtvrtí a přilehlých vesnic: sklářské a umělecké dílničky a sváteční pečení a Masopust a Velikonoce… Bezva místo pro oslavy a svatby, když zrovna funguje nějaký nájemce v místní restauraci a hotelu, což bohužel není pravidlem. Co je trvale k dispozici v plné kvalitě: koně a zámecký park. Malý, ale čisťounký a upravený anglický park se stoletými stromy a soukromé stáje, kam se chodíme dívat na koně a kdo se nebojí, může si je i pohladit. Rada: neberte si Ladybox a parkujte uvnitř.

• Brandýs nad Labem – Stará Boleslav

Je to jedno město, dvojměstí, asi s nejdelším názvem v ČR. Stará Boleslav je jedno z nejvýznamnějších míst v české historii, v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie je uložené české Palladium, chránící český národ a s rukou na jeho klice ndalekého kostelíka sv. Kosmy a Damiána byl zavražděn český král Václav I. aka Sv. Václav (ale nepochybuju, že v našich zemích jsou dnes proslulejší jmenovci OC Palladium a Mladá Boleslav.) Kostelík už nenajdete, zůstala po něm jen krypta, která je součástí malebné středověké baziliky Sv. Václava. V roce 2009 na svátek Sv. Václava, navštívil tradiční pouť papež Benedikt XVI., což mělo za následek konečně opravení mostu, takže se už nemuselo z jedné části města do druhé jezdit po boleslavské dálnici. Ono to tedy mělo předcházet, aby ani papež nemusel jet po dálnici, ale nestihlo se to, protože se to vědělo asi jen šest let dopředu. Ale teď už je to v cajku, takže po návštěvě Boleslavi přes malebné soumostí můžete navštívit zámek ve Staré Boleslavi se skvělou restaurací přímo v komnatách (jeďte tam v létě, z terasy je výhled na jez a Boleslav) a nezapomeňte na místní pamětihodnost: pekařství na náměstí s 15 druhy plněných housek a asi 30 modely buchet. Jo, a v té Staré Boleslavi, tři věci pro kluky: geniání parkovací systém, první čtvrthodina u kostela (před národním výborem) za 1 korunu. Když se chcete jen vyčurat nebo kouknout na kostel. Z a druhé: u starého lesního nádraží německého modelu narazíta na kasárna, kde je vystavená opravdická stíhačka! A za třetí: když nepojedete po dálnici, tak s velkou pravděpodobností narazíte na testovací model některé z nových škodovek dlouho před uvedením na trh (ale nehoňte se s nima, stejně vám ujedou).

Když pojedete po okreskách, tak na sever od Prahy projedete přes Líbeznice, které jsou pamětihodné tím, že je v nich kostel, kde se natáčel Vláčilova Ďáblova past, najdete v nich Divadlo Kouzel Pavla Kožíška a fantastické vyhlášené zahradnictví.

• Jídlo v Praze

Co rádi, to tu dostanete. Nemusíte ani v centru chodit do Mekáče, ani se cpát tvrdelníkem. Najděte si okýnko nebo obchůdek českého pekařství, kde prodávají skvělé plněné housky s normální (slanou) chutí, perníky, koláče z čerstvých jahod, měchurky a tak. Na mnoha místech v Praze si koupíte výborné sýry v stáncích, v Blatničkách (soustava podniků v Michalské ulici) dostanete skvělé moravské víno a k tomu tolik knedlíků, kolik chcete. U Bati na Václaváku v podzemí nalívají levandulovou limonádu, nejlepší kafe má Gaviota (v DBK a na Brumlovce), narozdíl od sousedícího Starbucksu vás tam obslouží u stolu, kapučíno dostanete se serdíčkem, vodou a sušenkou a stojí polovinu. A když je dobrá konstelace, budou vás obsluhovat lidi s postižením, kteří mají vždycky neskutečnou radost, když vám to kafe chutná. Tu starožitnou pokladnu najdete v Demince v Legerově (nejlepší buřty na pivě). Na Národní si můžete dát pivo s Havlem. V Letňanech v obchoďáku jezdí mašinka Tomáš a v místní nádražce vám dají ke kafi perníkový vláček. A nejkrásnější (a dobré) kafe, robustu, kterou si sami dovážejí a praží, si vychutnáte naproti Labuti v Baristovi, Na Poříčí. A daleko víc toho tady máme, nebojte!

To je moje město, moje Praha. Ukažte to vaše!