• Vonná typologie, díl. 2

Milá Marcelo,
ano, vykašlala jsem se na druhý díl Vonné typologie o smraďoších, protože jsem si chvilku myslela, že kdo nějak voní, aspoň voní. Já bloud! Tady tolerance není na místě. Takže popojedem!

1. Jeptiška něžně vonící, netolerující

Intenzita: 0 smradostupňů
Voňavost: 1 smradostupňů
Znáte je všichni, ty něžné žínky, které dostanou jednou ročně od manžela tradiční lehounký parfém a ten lehkou rukou dávkují celý rok. Jednou za pět let si řeknou o „něco jiného“, protože těch parfémů „mají moc a nestíhají spotřebovat“.
Jejich zásadou je, že „žena má vonět jen pro sebe, maximálně pro manžela v intimní zóně“ (milence samozřejmě tyto něžné duše neuznávají, což neznamená, že by je nepěstovaly, ale nikdy nepřiznají).
Vůně, které dostávají, svědčí o jejich nedostatku fantazie a přibývajícím bohatství rodiny: bez výjimky jsou to ty „trndy“ vůně, co už každý nosí tak pět let, ale hlavně „ať to není moc silné“. Začínají na Light Blue, s lezením manžela na žebříčku obchodních zástupců nahoru se obvykle propracují až k Chanelu Chance. Vodvazem na oslavu chvíle, kdy manžel dostal novou bílou služební oktávku, je Coco Mademoiselle (samozřejmě výhodný nákup z letiště ze služebky), ale ta spíš jen tak na firemní věčírek a do divadla. Žijí si svůj poklidný život se závratnými čtyřmi flakony na polici a dvěma učesanými dětmi v čistě povlečených postýlkách a dobře nakrmeným manželem.
Potud všechno v pořádku – díky pečlivé hygieně nesmrdí, díky lékarnickému dávkování nejsou cítit žádnou otravnou voňavkou, vůně na polici jsou slušné. Kdyby se jejich umírněnost a něha z nedostatku tolerance a kreativity často nepřetavily do kyselé zaprděnosti a nezačaly svůj program něhy&pořádnosti šířit světem jako jehovisti lásku. Každý, kdo má víc než sedm vůní, je prostě rozmařilý a utrácí.

Úplně maximálně hrozná kombinace je „více než sedm vůní + neexistence manžela a dětí“, protože to spolu úzce souvisí: kdyby se ta rozhoďnožka víc starala o rodinu, než o sebe a jak sbalit chlapa… Kdo voní „hodně“, přestože má manžela i děti, má určitě doma bordel, štěnice a manžel potřebuje k holiči. Pro smraďocha najde vždycky omluvu (zdravotní důvody, „on je takový“, až si najde ženu…). S vonícíma nezná slitování. Bible nelže.

Rila Monastery – Rilský monastýr – Рилски манастир

Výrazné vůně jsou „smrady“, kterýma ďáběl obluzuje lidi a ony kvůli těmto propadlicím peklu v zaměstnání nemohou odvádět náležitý výkon, přikládají si své úzké, bílé pěstěné dlaně na čelo, omdlévají, vzdychají, nahlas naznačují…až se jim podaří dosáhnout jednoho z jejich cílů: vedoucí si předvolá přistiženou vonící a domluví jí, uváděje svou domluvu: „ta kráva mi sem furt chodí…“. Což vede k jeptiščinu chvilkovému škodolibému uspokojení z toho, že hlavní nepřítelkyně dostala od šéfa a nezapomene s tím aspoň měsíc v kuchyňce šeptem pořád dokola otravovat. Ale to není ta satisfakce. Jeptišce totiž v podstatě nevadí, že někdo voní. To je jen jednoduchý nástroj. Ale když se použije tisíckrát a jeptiška už otráví všechny kolem, tak obvykle konečně dosáhne svého cíle: její povýšený manžel si ji konečně nechá doma, aby nemusela do práce mezi všechny ty padlé ženščiny. (A až bude jeptišce padesát, tak jí s jednou takovou uteče a tak svět oplácí, protože Sv.Scent je mocný a spravedlivý bůh a dávejte si na něj všichni pozor).

2. Rozhoďnožka pravá, opravdu nevonící

Intenzita: 8 smradostupňů
Voňavost: -8 smradostupňů
To jsou ty pravé nepřítelkyně jeptišek. To jsou přesně ty, které jim odloudí ďábelskými vůněmi manžely. Protože jak může takový voňavě nevychovaný manžel poznat, jak má vlastně žena vonět?
Rozhoďnožka pravá se těsně po začátku pracovní doby plíží ke svému stolu, oči plné planoucích vášní z uplynulé noci a nezaměnitelné záře alkoholu, šířící za sebou mrak smrtelné kompozice studeného cigaretového kouře, lihových výparů, smažených hranolek a drsné, sladké, levné voňavky. V poledne, když se jí konečně za pomoci čtyř kafí, podaří stáhnout alkohol v krevním oběhu k půl promile, aniž by utrpěla jakékoliv zranění jedovatými šípy, kterými ji od rána (každý den, celý den) zasypávají kolegyně jeptišky, se hlasitým vyhuleným šeptem začne svěřovat. A proto vím, čím přesně voněj: „Romčo, hele, to sem dostala od kamarádky Katky, jí už to nevoní, dobré, ne?“ třímajíc v ruce opatlaný flakon nějaké turecké značky z podchodu u metra. Jo, super, to se ani nedivím, že to Katce nevonělo a celkem si dokážu představit situaci nákupu („jdu rovnou z baru do práce, nestihla jsem se ani stavit doma převlíknout, no, něčím to přestříknu, tady zrovna něco prodávají.“). A chce to pořádnou dávku, aby přehlušila; cílem není vonět, ale přerazt (princip znáte z reklamy: pozvete si kamarádku domů, zavážete oči, vysypete před ní odpadky a zastříknete osvěžovačem). To by nevonělo na žádné Katce ani Radce. Ale v tom nočním baru je to jedno. Rozhoďnožka totiž zahluší svými vlastními feromony jakéhokoliv Angela, Lolitu a dokonce i La Vie est Belle.

Rozhoďnožka je ta pravá padlá žena. Doma má bordel, protože kdy by asi tak stihla uklidit. Na sukni má utržený lem a poutko na kabátě je přežitek. Hygiena je sice fajn, ale koktejly jsou lepší odvaz. Rtěnka na zubech je sice fuj, ale koktejly jsou lepší. A úplně nejlepší jsou románky s ženatýma chlápkama…ne, koktejly jsou lepší. Rozhoďnožky si právem zaslouží nenávist jeptišek. To jsou ony, kdo jim řádí s jejich manžely, znuděnými sterilními, málo vonícími ženuškami. Od nás, dospělých, spořádaných, elegantních žen, ovšem Rozhoďnožky dostanou vřelou podporu. Však ony jednou vystřízliví, pak si najdou uklízečku, zmuchlanou sukni vymění za něco elegantního a toho postaršího, prachatého manžela přimějí, aby jim kopil pořádnou drahou vůni. Dyť to znáte…ne?

3. Ruská karamelová zn. Carevna

Intenzita: 5 smradostupňů
Voňavost: -5 smradostupňů
Stalo se takovým zvykem v českých, slovenských, ruských a vůbec slovanských krajích, že k pravé dámě patří BMW, kabelka LV, šála LV a parfém COCO. Levnější varianta téhož je ojetý džípák nebo bílá oktávka, kabelka Guess, šála Gucci a parfém La Vie est Belle. A pak je ještě level „roztomilý brouček“ typu bílý Hyundai, kabelka s velkou zlatou sponou, nějaká šála do trojúhelníku a parfém Angel, případně jeho nějaká napodobenina. Ono je to vlastně jedno, v jaké cenové kategorii se tato dáma pohybuje. Jde o ty značky. O to, aby to bylo vidět, kdyby náhodou někdo zapochyboval o dámovitosti příslušné soudružky. O ty značky, o ty loga. A stejně tak se chovají k těm vůním: je jim vlastně úplně jedno, jaká to bude, na sofistikovanosti nebo kráse nezáleží. Stejně nemají vkus. Jde o to, aby to bylo vidět. A protože jednou z nejkřiklavějších složek je karamel a s tím spojené doprovodné jednoduché efekty (pačuli, růže, pendrek, drtivá vanilka), vítěz je jasný. Nestačí, že samo o sobě to fackuje lidi, je třeba udělat vše proto, aby si obyčejný člověk všiml, že vůně je značková: zlejt se (protože prachy jsou!) a hlavně je to unifikovaný. Ó, madam, vy nejste madam! Ne? A co teda? Vy jste ruská carevna!

Podotek: ty z careven, co mají hodně času, už objevily niche a exkluzivky: vybírají si ze záplavy vůně, které jsou nejvíc podobné tomu mainstreamu co nosí ostatní originální carevny, protože prostě jim to nic neříká. A tak se stalo, že je v jejich tápání a zmatku zachránil Louis Vuitton a přinesl jim předraženou kolekci úplně obyčejných vůní. Má to správnou značku a nějak to voní. To chtějí. A hodně. Vlastně zachránil i nás: všechno lepší, než COCO a ANGEL.

Zase na tři roky všecko. Pokračování neslibuju, kdo má málo, přečtěte si smraďoškou jedničku. A nepište mi do komentářů, že jsem arogantní, mne to nezajímá, radši si kupte pořádnou voňavku a umejte si nohy.