• Bída a lesk českých výstav krásy: World of Beauty Letňany? Proč?

Zvenku by se mohlo zdát, jak jsme my Češi kultivovaní, čistotní, navonění a vymalovaní, když máme čtyři velké výstavy kosmetiky ročně – jarní Letňany a Holešovice a to samé na podzim. To nedá dohromady ani vyšňořená Itálie, tam je jedna v Bologni, jedna v Miláně a jedna v Římě. Pro českou image je to dobré. Jenom je nesmíte navštívit. Konkurenční boj mezi profesionální slovenskou Inchebou a ama-fanouškovským Expobeauty devalvoval všechny výstavy na úroveň okresní volby královny krásy.

Včera jsem byla naposledy v Letňanech. Měla jsem tam schůzku se sestrou, která pracuje v kosmetice a dala mi vstupenku zadarmo, jinak by mne ani nenapadlo se na to ošklivé místo vydávat. Pražáci si asi pamatují aféry při stavbě konečné Metra, která vyrostla ne na konci sídliště, ale u výstaviště, kus za městem, a obyvatelé Prahy 9 musejí i nadále jezdit autobusy. Mluvilo se o úplatcích při plánování umístění stanice – no, přesto se nepovedlo výstaviště oživit. Už zdálky vypadá jako hangáry blízkého letiště (zblízka i zevnitř bohužel taky), uvítá vás provizorně oplocené parkoviště (placené) a rozježděná louka (neplacené), které musíte obejít, abyste našli nenápadný vchod. Žádná slavobrána, lákavá vpusť pro zákazníky, kryté místo pro pokladny…když prší a je zima jako včera, je hodně nepříjemné se vůbec probojovat dovnitř. Prostě: ideální místo pro pořádání výstav křehkých věcí, jako je krása, půvab, elegance, vkus, charisma a vůně.

Typická ukázka, jak Letňany milují své zákazníky. Zeleně jsou chodníčky okolo půlkilometrového trávníku, pro zákazníky, kteří přijedou autobusem. Červeně jsou chodníčky, patnáct-dvacet let vydřené v trávníku, kudy lidi skutečně chodí. Je tam prudký svah, občas někdo jede po zadku…zatím nikoho nenapadlo odstranit hned první bariéru, která dost lidí otráví a udělat cestičku prostě tam, kde ji chce zákazník.

Kdybych nedostala vstupenku zadarmo – nešla bych. A totéž bych aplikovala tak na 50% všech návštěvnic. Podle oblečení, celkové upravenosti, složení posádek, obležení nekosmetických stánků…tipuju, že důvodem jejich zájmu nebyl skutečný zájem o kosmetiku, ale volná vstupenka od nehtařky s vidinou víkendového vyžití pro vnoučata a mastných smažených nudlí s mraženou zeleninou z Makra, aka fenoménu českých venkovních akcí posledních let. Český národ nikdy dřív nespotřeboval tolik sojovky z polystyrenových tácků, nečtěte nic o bio a farmářských trzích, to je prázdná propagace, český food-life se odehrává jinde a jinak!

A zákaznickému složení odpovídá taky složení vystavovatelů: hlavně v zadní hale to bylo tak 1:1 nehty vůči prodejcům vietnamských kabelek, šátků a bižuterky. Na návštěvnost rozhodně vietnamské stánky vedly, určitě by značky jako Alessandro nebo Mary Kay ocenily takovou tlačenici, jako byla u šál Gucci, kabelek Louis Vuitton a korálků Pandora.

Velkotržnice „urvi, co můžeš“ se netýká jen produktů, ale i služeb. A tak se další část zákaznic vydává na výstavu s cílem levně pořídit nové řasy, nové nehty nebo vzorečky, ne s touhou po poznání nových technologií či trendů. Řasová velkovýrobna mi připomínala márnici amerických seriálů. Nic se neprezentovalo, nic se nepředvádělo, jen se lepilo a lepilo…

Patoložky v pilné práci

Nehtové stánky, kvůli kterým tam chodím já, se scvrkly tak na na polovinu a poprvé chyběl vždycky velkolepý stánek Nehtové modeláže. Nenašla jsem OPI, ORLY, jak byl zastoupen Essie viz foto…jenom to moje Alessandro je trvalka.

Já jsem měla tři body zájmu: omrknout trendy v nehtech, podívat se co nového u Alessandra a navštívit stánek Arabský parfém, aka první, slavnou vlašťovku, která se vydala na české výstavy s vůněmi. Jinak zde byly vždycky k vidění jen prodejci fejků (tentokrát už jen ve výprodeji, asi se to nevyplatilo).

•  Trendy v nehtech

Bohužel nic moc nového. Převládají monolitické instatní (domácí) gely, ať už zapékací nebo volně schnutelné. Což je vlastně pozitivní trend. Šílené, flitry a kytičkami nazdobené a omalované nehty nepřirozených délek, které jsem na výstavách v Praze potkávala v minulých letech, jsou nenávratně pryč. Trend jsou přirozené, hladké, dokonalé nehty v perfektní kondici a bezvadném tvaru, průměrné délky, po celé délce homogenní barvy a struktury. Vše do hladka zalakováno, žádné písky, krystalový cukr nebo mat. To je můj ideál. Akorát je to nuda, když si vzpomenu na ty nailarty, které po hodiné usilovné práce vypadaly jako, pardon, vyplivnutá žvýkačka i s amalgámy… Nuda, ale příjemná.

Barvy – červená, červená, červená, všechny teplé odstíny od růžové, přes vínovou, pařížskou klasiku po bordó až hnědočervenou. U jednoho stánku jsem objevila barevné svrchní „skleněné“ gely, které se stávají trendem i v domácím lakování. Zvýrazňují barvu základního laku a zajistí vysoký lesk. Princip je stejný, jako když se lakuje Ferrari – kouzlo jeho barvy je v tom, že několik vrstev červené se přetáhne růžovým průhledným lakem. That´s all. První takový lak má v nabídce Lancome, až se vrátím z Itálie, těšte se na recenzi, už ho mám v košíku.

Z dalších barev byly k vidění pastelově modrá, fialková, růžová. Žádné extrémy, tlumené klidné barvy, příjemné pro oko. Nejčastěji barva jednolitá, sem tam nějaké „deep“ třpytky tón v tónu zapuštěné pod gelem nebo nehtovým sklem, nebo jako klasická jemná perleť. Návrat ke vkusu a eleganci. Vybrala a vyfotila jsem pár vzorníků Crystal nails, které v podstatě reprezentují to, co bylo celkově vidět u všech stánků. Žádná elektricky modrá, fuchsiová, neony. Líbí se vám barvy (račte rozkliknout pro zvětšení)?

Nailart – konec zdobení. Uff! Nejen, že se nikde nic nelepilo, žádné extrémní délky či tvary, ale už se to nedalo ani koupit. Což mne mrzelo, moje oblíbené pandy a puntíky už mi došly, tak jsem si koupila jedny kočky. Jednotlivé nálepky vytlačily bločky s celoplošným polepem nehtů (znáte ze Sephory), různých poměrně klidných a vkusných designů. To je taky v pořádku. Nailart neměly na rukách ani zákaznice, které to sem dřív chodily provětrat, a zaznamenala jsem vlastně jen jeden extrém.

Snad to rozeznáte, špionáž se nedařila, paní šíleně rychle kmitala prsty. Stroboskopické nehty se blýskaly dobrými 7-8 cm a ano, měla to všech deseti stejné.

Jediná nail-art krása, která mne zaujala: „Tiger eye„. Vyrábí se extrémně silným magnetem na běžném magnetickém laku. Magnet má tvar přímky, přikládá se diagonálně na nehet a přitáhne maximum třpytek. Výsledný 3D efekt je stejný, jako když se díváte na polodrahokam „tygří oko“. Funguje na gelech i normálních lacích. Ještě kdyby tak ty magneťáky někdo udělal v přijatelných barvách…

Zato nechyběl tradiční stánek se zdobeníčkem nakoupeným v tržnici Sapa. V Sapě občas obědváme s Deradem a všimla jsem si, že tam tyhle věci prodávají. Protože mám strach z jakékoliv kosmetiky mimo renomované kamené prodejny a e-shopy, moc si toho nevšímám, ale ceny se řádově pohybují v korunách. Tady stejné zboží – v desetikorunách a ve stovkách, což mi potvrdila i vedlestojící nehtařka, kroutící hlavu. Nic proti, podnikání je podnikání, každý má svoje zdroje, jen mne překvapuje že jsme ochotní si tak málo kvalitní zboží koupit za ceny podobné kvalitce. U třpytek je to fuk, ale labutěnky, štětečky, tipy, gely…tam už jde o výsledek a někdy taky o zdraví.

• Alessandro

Bohužel vůbec nic nového. Alessandro se u nás soustředí na Striplac, ten mne nezajímá. Co se týká péče, tak jsem si všechny jejich zázraky (univerzální top, nejlepšínasvětě odlakovač, krém na ruce, krém na nohy, keramický pilník, doceněný až po roce používání) pořídila a tady nic nového nebylo. Měla jsem zájem o tepelné laky, zlatou řadu péče a lakové limitky – ty ale Alessandro tradičně v Česku nemá. Koupila jsem si topík za 50 korun, pozdravila se s tradičně nejpříjemnějšíma prodavačkama a šla na oběd.

•  Arabský parfém

Stánek Arabských parfémů jsem hrozně dlouho hledala. K české tradici patří systém v číslování domů v ulici rozkročený mezi německou systematičností a balkánským bordelismem, a tento systém je uplatněn i zde. Čísla jdou po sobě jen tak nějak přibližně a tak tenhle zastrčený stáneček najít byl trochu problém. Překvapuje mne, že si exkluzívního vystavovatele pořadatel nehýčká a nepřistrčí ho někam do cesty zákazníkům, protože téma je hodně atraktivní. A mají jen jednoho. Obvyklá strategie výstavníků si nechává exkluzívní místa pro „exoty“ a upíchnutí do kouta si jediné zdejší parfémy nezaslouží.

Stánek samotný mne zklamal. Ve vitrínce výběr vizuálně nejatraktivnějších arabských flakonů – a na pultě malý výběr nejpopulárnějších (od slova „populi“ – lid) vůní, na hony vzdálených arabskému charakteru, některé flakony dokonce tak-trochu-hlavně-nenápadně připomínaly Diorovská jablka. Za populární ceny s výstavní slevou. Protože jsem doufala ve výstavku těžkých pačulo-kadidlo-šafráno-oud-skořicových olejů, byla jsem smutná. Tak smutná, že jsem z příjemné a veleochotné paní nakonec dva arabské poníky vyloudila – v lihu, ne v oleji. Oleje se na výstavu nedostavily. Bohužel jsem ztratila lístek s dvěma vybranými vůněmi, což mne mrzí, protože jeden z nich jsem vám chtěla doporučit.

Je to ten fialový vlevo – něco s Istanbulem. Znáte ho?

Jednička za odvahu vydat se na výstavní jarmark s parfémovou kůží; jednička z chování (byli příjemní, upravení a hezcí, pán i paní, ale ne vlezlí, a to se cení); úroveň stánku známkovat nebudu, byli tady poprvé a jediní, letos jsou osvobozeni z tělocviku.

• České značky

Protože jsem byla domluvená se sestrou na oběd a měla jsem ještě čas, rozhodla jsem se podívat po českých značkách. Bohužel okolo poledne návštěvnost zhoustla tak, že jsem se k nim nedokázala účinně probojovat. Zaznamenala jsem tradiční a kdysi oblíbenou Jenny Lane, která před deseti-patnácti lety byla průkopníkem na českém trhu – přinesli české neonové, holouše, třpytkové a UV laky, kuličkové pudry, sady stínů, neslíbatelné rtěnky, bronzery… v hezkých obalech a zdravotně nezávadném složení. Jejich ústup jde zřejmě na vrub kolekcí typu Essence, dostupných v sítích drogerií, ale to je holt konkurenční trh. Přesto si myslím, že je jich škoda.

Golden Line je značka, vyráběná kompletně v Česku, pod plnou kontrolou českých/evropských zdravotních orgánů, která prodává kosmetiku za nízké ceny, podobné Essenci-type či Vietnamcům. Takže se nebojte si tyhle věci koupit, pokud na ně narazíte. Golden Line není moc dostupná, ale firma slouží jako zázemí a výrobce mnoha dalších českých značek. Pochází od nich třeba parfém s vůní vína.

Pár dalších značek, u kterých mne potěšilo, že ještě existují: Nobilis Tilia, Karlovarská kosmetika, Atok… Líbila se mi medová kosmetika, sestra objevila mátovou esenci. Všichni, bez výjimky, zboží spíš prodávali, než prezentovali. Je mi celkem líto českých značek, které se hodně snaží v poslední době o novinky, kultivují značky, balí do krásných obalů, dávají si práci s názvy, popisy, marketingem…že v podstatě nemají kde na úrovni prezentovat.

• Tak kterou, Holešovice nebo Letňany?

Letňanská výstava celkově působí jako velikonoční trh, kam evidentně někteří vystavovatelé přišli jen s vidinou vydělat nějaké peníze a něco prodat. Otázka je, jestli se to daří někomu jinému, než asisjkým krámkům a prodejcům občerstvení. Trend, kvůli kterému jsem zavrhla Holešovice. K tónu patří u obou hlučnost, ne moc pilný úklid, ale taky to, co od výstavy očekávají zákazníci. Nic proti maminkám, které sebou berou tatínky s kočárkem. Ale šla byste na kosmetiku, relaxační místo, s touhle skvadrou v zádech? Určitě ne. Samo prostředí hlučného, nevytápěného hangáru s betonovou podlahou, ušmudlanými koberci a stěnami z hliníkového plechu s kosmetikou a kultivací těla dost koliduje. Něco o atmosféře:

A tak místo rozhovorů o kosmetice tady probíhá jarmark. S nudlema. Sofistikovanější verze? Salátek s 3 (třemi) půlkami cherry rajčete, studené kuře se studenými bramborami nebo studené kuře se studenou bramborovou kaší za 125,- na stojáka s talířem v ruce, protože je tady málo místa pro jídlo i pro relax s kávou.

O tom, že by se tady prezentovaly trendy, které budou hýbat kosmetickým světem v následujících měsících, nemůže být řeč. Souteže, které zde probíhají, nejsou o trendech, ale o kilech materiálu. Nejde o to, aby dívka měla nejvkusnější účes nebo líčení – jde o počet rokokových kudrlinek v co nejvyšším patře hlavy a aby omítka z obličeje neopadla dřív, než sejde z pódia, samozřejmě platí čím víc barev na jednom oku, tím hežčí. Pro přemíru křiklavosti, lacinosti a pozlátka falešného zboží tady pro trendy není místo. Loni dělaly prodavačky Alessandra mezi zákazníky v Holešovicích na Interbeauty průzkum, kam zákazníci raději chodí – že se rozhodují nebýt na obou, resp. všech čtyřech, ale jen na jednom místě. Nešetřily kritikou Holešovic, ale že by ty Letňany byly o něco lepší…

Kdo nejde – neprohloupí. Stejně je všechno na internetu. Třeba i pořadatelé našich veletrhů časem pochopí, stejně jako to začínají chápat v Douglasu, Sephoře…že prezentace je o osobním, uspokojujícícm, kulturním zážitku, který jinde zákazník nezažije, ne o masovém trhovničení. A že bez dokonalého napojení na internet a komunikaci se zákazníky se prostě neobejdou.

Myslíte, že tyto vystajlované dámy, které používají značkovou kosmetiku a nosí značkové kabelky, kupují svým mužům falešné slipy Armani? Že ne?

Uvědomuju si teď, jak strašně křivdím výstavám parfémů v Dusseldorfu a Miláně, které jsem tady kritizovala. Na druhou stranu si nejsem jistá,  jestli jsem byla včera na výstavě, nebo na jarmarku. O příští volnou vstupenku udělám asi giveaway pro čtenářky konkurenčních blogů. Čtenáři Frangipani všechno najdou na internetu.

• Závěrečná glosa

Sestra mi popisovala ne úplně uspokojivou spolupráci s nějakým obchodním partnerem a mezi řečí pronesla: „To je tak, když se do kosmetiky pustí chlap, znáš to!“ Neznám, Derad je v pohodě, a ani nemám tak vyhraněný názor, nicméně i na výstavě jsem si všimla, že fakt chlapi tu kosmetiku nenesou s tím naším nadšením, a to ani když nabízejí tak vesele lechtivou věc, jako jsou masážní svíčky, ať už je to cokoliv.

(Teď to asi vypadá, že jsem se blbě vyspala, ale né, vůbec ne – prostě mne to otrávilo a jak jsem, tradičně, kritičtější a náročná, tak tumáš! Ani nepracuju pro konkurenci.) Mám jít na průzkum ještě za 3 týdny do Holešovic?