• MONTALE: So flowers (oldfashioned)

Opulentní klasická květinová kompozice, dusivě sladká, hladivě něžná. Nechce se věřit, že je jen tři roky stará, to asi paní Montalová musela mít dlouho na půdě a vnuk Pierre to našel a nalahvoval.
Okamžitě se mi vybavily dvě luxusní květinovky: Chamade a Vendetta, i když karafiátově-hyacintový začátek mi asocioval L´Air de Temps. Ale ještě před tím, úplně na samém začátku, mezi tím, než sprška dopadne na pokožku, zavoní čistý parfém No. 5. Nejenom čistý, jasný, světloučký jasmín, ale taky aldehydová chladivost. Ta se sice poměrne rychle vytrácí, ale první dojem je ohromující, lapne vás za nos a už nepustí.
Naprosto dominantní je cosik, co ve složení nazývají hyacint, ale mně spíš připomíná karafiát, nebo spíš vůbec tu harmonii těžkých medových vůní jarních cibulovin: hyacint, karafiát, narcis a lilie. Ale nenechte se mýlit, nejde o jarní vůni; jarní puget je dokonale uzemněný mastnou bulharskou růží. Speciální efekty vytváří postupný přechod od jara do růže: na začátku těžká jarní, pak se objeví svěží růžová růžička a jakoby se rozvíjela postupně těžkne, čímž zatlačuje jaro do pozadí, tlumí jeho řvavost, ale jen proto, aby mohla křičet sama. Přitom všechny jsou tak lahodné a něžné, dokonale obalené tenoučkým, čustivým hedvábným papírem bílého pižma, že se cítíte jako v květinovém ráji.

Jiří Trnka: Bratři v triku. Víte, že prvním filmem tohoto studia byl “O milionáři, který ukradl slunce”? Zrovna dnes jsem na něj myslela, jestli to byl Kellner, Tykač nebo Bakala, každopádně už by ho měl vrátit.

Chamade je rozhodně brácha v triku, ale přestože ji mám moc ráda, vedle Montalky neobstojí. Chamade je totiž křiklavější, vlezlejší, jakoby měla stejné složky, ale při destilaci na nich zůstaly zbytky ostrých stopek, trnů, drhnoucích stébel trávy; Montale ingredience jsou hlaďoučké jako puding Oetker.
S Vendetou má společnou medovou sladkost; ve Vendettě je použitý květinový med, zatímco So Flowers obsahuje nektar, předstupeň medu. To, co můžete vycucnout z kalíšků některých divokých kvítků a čím se opíjejí trubci. Podobná je i ta jarní kytice. Ale Vendetta v bujarosti počátku 90. let doplňuje kytky řadou drsných neflorálních složek (pryskyřice, kumarin, dřeva), což jí oproti SF dává sladkohořký parametr a ubírá tu něhu, kterou Montalka hladí nos.

Co je pro mne trochu překvapení a možná zklamání, že se nekoná žádný Východ. Jeden z tónů je sice lehce hřebíčkový, ale spíš tak nějak nektarově, karafiátově, a to je s kořením konec. Čekala jsem moderní arabku západního střihu, koření a jasmín okolo růže, dostala jsem staromódní evropskou kytici. Nádhernou, tak nádhernou, že jsem o ní na chvilku zauvažovala. Velký flakon bych nespotřebovala, neumím květiny nosit; ale kdybych si k velké plechovce Aoud Safran měla vybrat pidimužíka, tak by to byla So Flowers, i když jsem si dosud myslela na Mango Manga.