• Parfém pro blondýnky na mejdanu – JEAN PATOU: Deux Amours

Nedělám si legraci a ani nenarážím na žádný vtip o blondýnkách. Ostatně předlohu parfému, který má podtrhnout ženskou něhu a éterickou podstatu rozverné blonďatosti, vytvořil Jean Patou poprvé už  v roce 1925 a to určitě ještě žádné takové vtipy neexistovaly. Nebo je blonďatost věčné téma? Ostatně kysličník už měli…

Jena Patou v roce 2012 nakopl voňavkový byznys a vypadá to, že to myslí vážně. Loni vznikla pod taktovkou zkušeného Thomase Fontaina dvorního parfuméra značky, který se hodně věnuje re-edicím klasických vůní, kolekce Heritage, která interperetuje tři staré dámské vůně: Deux Amours pro blondýnky, Que Sais-Je? určený brunetkám a Adieu Sagesse pro ryšavice.

Mmch: viděli jste Fontaina? Pro určité slovanské rysy myslím, že by klidně mohl zaskakovat za Daniela Craiga v takových těch scénách v kasinu a v autě a tak. Sccény v plavkách, kde není vidět obličej, ať si klidně Craig hraje sám.

• Amour Amour

Původní blond vůně byla poplatná své době: silná květinovka (růže, karafiát, vetiver) postavené na nekompromisním civetu. Byla to vůně zábavy, svobody, legrace, večírků. Evropa si konečně vydechla po válce a začala ekonomicky růst a “annees folles“, zlatá dvacátá léta pro holky znamenala zkrátit vlasy, zkrátit sukně a vyrazit za zábavou do charlestonového klubu, tancovat, pít šampaňské a kouřit opium.

Jak známo, poválečná móda je vždy štíhlá a strohá: společnost trpí nedostatkem čehokoliv, jídla, materiálů, zdrojů… Jakmile se začne společnost ekonomicky vzpamatovávat, okamžitě se to projeví v marnivosti: jeden ze základních sportovních oborů lidstva je dobře vypadat. A to bylo přesně toto období: na štíhlá těla ušité šaty z malého kousku látky, snadno udržovatelné nenáročné účesy a malinké kloboučky z odpadních materiálů: sláma, tráva, pytlovina, odpadní mletá vlna…cokoliv.

Taková doba přeje luxusu, společnost je napjatá a lační po opulenci: po 2. světové válce se takový coming-out povedl Diorovi s kolekcí New Look, když do všeobecné poválečné střídmosti roku 1948 přinesl šaty z 25 metrů drahé látky, které i superštíhlým ženám vytvářely bujná, štědrá, mateřská ňadra a široké pánve, naznačující vypasené boky klasických Venuší z dob míru a blahobytu. Pod šaty ženy nosily korzety, které zvedaly, co mělo být zvednuto a přidávaly objem, kde bylo třeba. Dior způsobil společenský i módní převrat, založil pojmy “luxus”, “luxusní značka”, tak jak je chápeme dnes, a Chanelová mohla puknout vzteky (prý kvůli spoutání žen do korzetu, ale ona to byla stará ješitná a vzteklá bába, no známe je, že).

V období po první válce takovou malou revoluci prožil kosmetický průmysl. První ušetřené peníze holky rády vrazily do marnivosti: černé linky, nalepovací řasy, rudé rty a parfém. Pořádný parfém, který by byl nápadný jako výrazné líčení. Žádná lehká květinová kolínská, ale těžká voda, která omráčí všechny kolem. Amour Amour byla jedna z nich. Veselé holky zlatých dvacátých rozhodně nebyly putičky.

Neznám původní vůni, ale představuju si podobně jako třeba Shem – el – Nessim / Grossmith. Mne tyhle starší květinové vůně ubíjejí tou přímostí: karafiát – bum! Růže – bác mezi oči! Civet – prásk po hlavě! A také jakostí ingrediencí, které jsou jistě originální, drahé a přírodní, nicméně já je považuju za základ, který došel do moderní parfumerie přes různé čištění a rozklady olejů na jednotlivé silice… Předválečné vůně jsou pro mne podobným materiálem, jak dnes “bio vůně” a přes nesporný talent a tvořivost parfumérů když si někde přečtu o “překrásné staré vůni”, nemůžu být dost nadšená. Je to jako srovnávat komfort a dokonalost překrásné staré Forky s novým Mondeem model 2015. Nicméně podle Patoua ve své době byla vůně oblíbená a vyhlášená krásným karafiátem.

• Deux Amours

Karafiát v interpretaci zlatých dvacátých nenajdete. A to je dobře. Proto možná jako jediná z kolekce změnila jméno, není totiž původní vůní složením vůbec podobná. Květinovka ano, bohatá ano, opulentní a omračující ne. Začíná bohatým akordem ylang-ylangu, tuberózy, růže a jasmínu. Ylang-ylang je dávkovaný neštědřeji a všechny ostatní květiny jsou zázračné: jakoby se parfumérovi podařilo očistit je od vedlejších, přírodních látek a zůstala jen jejich samotná podstata: tuberóza je jemný, sladký žvýkačkový obláček bez gumy; z jasmínu zůstala jen ta prádlová složka, kterou vám voní ruce po umytí jasmínovým mýdlem, indoly jsou pryč a z růže zbyl jen jemný květový nektar. Vůně je celkem silná, ale jemná a uhlazená – nechci napsat sterilní, protože to není. Ani laboratorní, to by vzbuzovalo dojem, že je chemická. Čistá ne, žádné pižmo ani aldehydy. Vypreparovaná – ano? Rozumíte tomu pojmu? Z květin bylo vypreparováno vše rušivé a parfumér ponechal jen ty lahodné složky sladké něhy květů.

A dáme ještě jedno Bonda pro starší a pokročilé, nám starším a pokročilým jen tak pro radost.
Zdroj: Image by © Christian Charisius/dpa/Corbis

Všechny ostatní složky jen přihrávají, ve vůni v podstatě nejsou cítit. Až po několika hodinách se projeví jasmínová podstata vůně a když pomine sladká čistota bílých kytek, zůstane vám na kůži výše zmíněný prádlový jasmínek a dokonce vykoukne trocha neroli. Lehkou živočišnost poskytne troška santálu, který se ale drží u zdi, jako diskrétní sluha.

Pro mne není Deux Amour / Jean Patou vůně opulentního večírku. Taky kde je konec těm dámám s třásněmi u kolen… Ale dokážu si představit vnučky a pravnučky těch charlestonových Pařížanek, tedy ženy v mém věku, vyrážející za klidným večerním dobrodružstvím á la carte nebo namyšlený večírek namyšlených bankéřů, obklopená elegantním a čistým oblakem téhle luxusní a nevyzývavé vůně a zavěšená do Thomase Fontaina.

Projekce i životnost je skvělá. Flakon se mi nelíbí ani malinko a favoritku v této kolekci mám jinou. Ale jestli máte rády exkluzívní květinové pecky, tak tohle určitě zkuste.