PARFUMS d’ORSAY: Etiquette Bleue (pomíjivá láska)

červenec 2011

Tuhle vůni zkomponoval dandy Alfred pro svoji bláznivě platonickou lásku, lady Margueritte de Blessington, bohužel vdanou. To je úžasný příběh, ale potom nechápu, proč je to unisex? A to tedy JE unisex. Můj přítel Derad sice říká, že žádná vůně nemá určení, že ji má nosit ten, komu se líbí; mentálně a politicky tuto volnomyšlenku sdílím, fakticky si ale k vůním přiřazuji nositele. A většina vůní mi připadá čistě pro ženskou. Modrá etiketa je ale opravdu transsexuál.
Nastoupí jako nesladké bílé kytky i s listím, s rozmarýnem a svěží citrusovou šťávou, po dvaceti minutách vyprchá zelená i citrusová ostrost a vůně lehounce zesládne vanilkou, čímž se promění v čisté marseilleské mýdlo, pak jde chvíli zaznamenat dřevité tóny a pak zmizí. Za hodinu a půl nevíte, že jste se něčím navoněli.

Třeba prchavost vůně má ztělesňovat pomíjivost lásky proutníka k nedostupné ženě. Jenomže zálety baví jen někoho…vůně se mi docela líbí, ale nebavilo by mne spotřebovat za jeden den půl flakonu (mým kritériem pro “dost” je, že dokud kolega přes dva stoly nepouští klimatizaci, tak nejsem navoněná) , takže u mne nemůže komerčně uspět. Ale kdo rád voní lehce, toho potěší.